Vitalicova párty (nejen) pro zvané

Přiznám se, že u poslechu nové desky Francouze Pascala Arbeze alias Vitalica jsem se přistihl, jak čerstvou kolekci Rave Age přirovnávám k debutové desce Leftfield. Obě alba se alespoň zpočátku tváří jako souhrnná zpráva o stavu elektronické scény, přesto se především ve výsledném dojmu obě alba rozchází. A to dost podstatně.

Ale pojďme na začátek. Vitalic znovu od prvního okamžiku nezapře své tanečně galské spády. Otvírák Rave Kids Go při zpětném poslechu nabízí všechny základní stavební kameny, se kterými nakonec Pascal pracoval. Na ploše čtyř minut nám předvede, že dokáže být lyrický popař s lehkými indie sklony, ale také nekompromisní párty masér, který ultra basy zaplní prostor tanečního klubu až po střechu.

Celá následující stopáž Rave Age je vlastně střídáním klidnějších skladeb s těmi, které jsou určeny výhradně na taneční parket. A na obou frontách sbírá Vitalic nejprve pouze plusové body. Klipová Stamina i ještě nabroušenější No More Sleep dokázaly bez ztráty tlaku zkombinovat odkaz Daft Punk, dubstepové vlivy z druhého břehu kanálu La Manche i americkou houseovou přímost. Vedle toho melodicky přístupné Fade Away a Under Your Sun s hostujícími pěnicemi jsou elektropovou odpovědí The Presets, kteří podobný přístup zvolili na letošní novince. Na rozdíl od nich ale Vitalic ve svých 36 letech nehodlá z párty životního stylu slevovat, a tak druhá polovina desky už je více zaměřena pouze do těchto míst.

Vitalic|foto: Oficiální Facebook Vitalic

Leftfield, jejichž debut mi tak nová deska Vitalica připomínala, se snažili každou skladbou opsat jiný kout tehdejší barevné londýnské scény. A dařilo se jim to na výbornou. Vitalic na Rave Age, který se tak v první polovině novinky podobně prezentoval, jako by podobně velké ambice ztratil a věnuje se pouze už osloveným vlastním fanouškům. Ti jsou ve víru tanečního reje už dávno chyceni, ale co ten zbytek posluchačů? Ten si možná trochu posteskne, poněvadž částečná nedopečenost novinky už nemá tak silný tah na bránu.

Vitalic je mistr k navození stavu euforie jednou čtyřminutovou kompozicí. Podobně dokáže být i citlivý soungwriter, jehož tracky dokážou zaujmout v mimořádně silné elektropopové konkurenci. Pokud by nové album Rave Age vydal jako EP bez několika slabých tanečních vycpávek, pak bych i přes všeobecný odpor k nové tvorbě rtuťovitého Francouze neřekl ani slovo. Na rozdíl od už několikrát zmíněných Leftfield se původního, zpětně možná i nevědomého konceptu zalekl a tím celou kolekci poslal o několik kvalitativních pater níže. Především v první polovině novinky ale přišel s tracky, které by měly být právem oslavovány.

Vitalic – Rave Age (Different, 2012)