Vlk jako modla ekologů a postrach farmářů? Konflikt o šelmu je pobídkou k vzájemnému pochopení

17. prosinec 2019
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Vlk

Mediální přestřelky kolem návratu vlků na Broumovsko můžeme sledovat od roku 2015. Vlna pálení ohňů na protest proti rozšiřování chráněného predátora proběhla celou Evropou a nezastavila se ani v kraji obehnaném horami a Polskem. Stěžují si farmáři, a to hlavně ti větší, jejichž stáda nejde tak snadno obehnat doporučeným vysokým plotem. Na Broumovsku jsem pátral, proč dvě smečky s necelými dvaceti vlky vyvolávají tolik emocí.

Krkavci, lišky nebo rys v kraji, kde se chovají hlavně ovce na maso, znepříjemňovali život i dřív. V roce 2015 se ale z Dolní Lužice vrátili vlci a farmářům začaly mizet kusy dobytka trochu jiným způsobem. „Přijde do stáda, zabije deset kusů, další potrhá a sežere z toho deset kilo,“ stěžuje si na chování vlků farmář, výrazný aktivista proti vlkům a starosta Vernéřovic Tomáš Havrlant. Etologové ale vysvětlují, že vlci jsou zvyklí lovit vysokou zvěř ve smečce v lesích. Jejich úspěšnost nebývá v takovém terénu proti přirozeně ostražitým býložravcům zas tak vysoká.

Když smečka vběhne do stáda bezbranných ovcí, sekají kolem sebe a strhnou tolik kusů, kolik jim zrovna vběhne do cesty. Vlk se navíc snadné kořisti nevyhýbá, je potravní oportunista. Na vlčí lov zkrátka nelze aplikovat pravidla zdrženlivosti typická pro „dobré mravy“. Dalším problémem je ztížená plemenářská práce. Stádo se musí vypouštět na pastvu pohromadě a nejde oddělovat potřebné kusy, které se ještě nemají pářit. „Já mám mnohem horší výsledky, co se týká přírůstků, než co jsem měl předtím,“ dodává Havrlant. Chovatelé mají ke svým zvířatům často silný vztah, a tak je jejich rozhořčení pochopitelné. Podobně jsou na tom myslivci, kterým řídnou stáda muflonů. Jenže škody na zvěři jsou jen jedním aspektem v otázce vlků.

Co se týká možného ohrožení člověka, ve dvacátém století nebylo v Evropě zaznamenáno napadení zdravým jedincem vlka ve volné přírodě. Vždy šlo buď o vzteklinu, sebeobranu v situaci ohrožení, nebo křížence vlka se psem. Odpor proti šelmám tak způsobuje spíš jejich antropomorfizace a mytizace. „Lidi se bojí toho, co neznají. Vlci jsou pro ně velká neznámá. Od malička jsme byli krmeni příběhy o Karkulce a vlkovi, tak prostě mají strach. Znám lidi, kteří se opravdu bojí pustit dítě do lesa,“ popisuje zkušenosti ze svého okolí Iva Horská, chovatelka z Martínkovic. Farmaří na pastvinách pod Broumovskými stěnami, kde ještě vlky nepotkala. „Co jsem tady zatím měla škody od predátorů, tak loni to byla třeba liška, která mi zabila dvanáct jehňat. Kdyby to udělali vlci, tak se o tom bude psát všude,“ vypráví chovatelka. Uznává ale, že v počtu sedmdesáti kusů se ochrana proti vlkům dělá snadno.

Největší chovatel v kraji Jan Šefc ale obchoduje s Tureckem a Německem v počtu asi 1 800 jehňat ročně. Oplocení tak rozsáhlých pozemků by s podobou krajiny zamávalo, a lidé tak znovu testují možnosti společného soužití s predátory a limity vlastní představivosti.

Divoká prasata při hledání potravy pod zemí rozrývají celé hektary ploch. Jiří Malík argumentuje, že vlka v přírodě prostě potřebujeme

Na druhé straně barikády stojí Jiří Malík, ekolog a hydrolog působící v okolí Teplic nad Metují. „Každý býložravý druh potřebuje svého predátora, protože jinak se přemnoží a pak si všechno sežerou a začnou vymírat. Je to úplně jinak, než si většina lidí myslí. My toho vlka prostě nezbytně potřebujeme,“ vysvětluje Malík, zatímco mi v terénu ukazuje důsledky přemnožení lesní zvěře. Divoká prasata při hledání potravy rozrývají celé hektary ploch a srnci zase okusují malé stromky, takže se lesy nestíhají přirozeně zmlazovat. Malík vidí ve vlkovi nejen přirozenou součást ekosystému a rovnováhy v přírodě, ale i pomocníka při redukci přemnožené zvěře. Myslivci podle ekologa chápou zvěř jako zásobárnu masa, ale nehledí na jí způsobené škody, které se ročně šplhají k několika miliardám a v době sucha, kůrovcové kalamity a zvyšujících se teplot jsou stále závažnější.

vlk

O sporu o vlky jsem hovořil i s filmařem Martinem Pávem, který o návratu vlků již dva roky točí dokument Vlci na hranicích a momentálně sbírá peníze na jeho postprodukci v crowdfundingové kampani. „Nepopírám, že na začátku byla fascinace vlky, měl jsem radost, že se k nám vrací,“ popisuje dokumentarista své motivace. „Musím říct, že nesmírně obohacující bylo poznávat tu stranu, která stojí proti vlkům, protože to je názor, se kterým se člověk běžně v liberálním městském prostředí nesetká. Myslím si, že na obou stranách existují strašně fajn lidi, a kdyby se obě strany víc otevřely jedna druhé a možná hodily na chvíli vlky za hlavu a řešily třeba to sucho a šly společně kopat tůně, tak v sobě najdou velké pomocníky,“ zamýšlí se filmař z odstupu nad materiálem, který na Broumovsku nasbíral.

Přítomnost vlků v blízkosti lidských obydlí bude vždy problematická, ať už na úrovni pragmatických ztrát, nebo iracionálního strachu. Komunitní spor by ale neměl dosahovat úrovně hysterie – naopak by mohlo jít o impulz k otevření dialogu i o jiných, možná závažnějších tématech.

Co rozděluje obyvatele Broumovska v otázce vlků? Proč filmaře Martina Páva obohatil pohled farmářů, kteří jsou proti návratu šelmy? A jaké škody páchá přemnožená spárkatá zvěř každoročně v lesích? Poslechněte si celou reportáž z broumovských lesů.

Spustit audio