Volcano Choir a Justin Vernon míří do známých míst
Je to skoro rok, co americký hudebník Justin Vernon ohlásil, že dočasně přerušuje činnost svého projektu Bon Iver, s nímž natočil dvě kritikou chválené desky ověnčené cenami Grammy. Justin Vernon se ale nerovná jen Bon Iver, letos dvaatřicetiletý písničkář vždy fungoval v několika dalších kapelách širokého žánrového spektra.
Ostatně jeho aktivity zasahují i do hip hopu – letos třeba vydatně pomohl Kanyemu Westovi s jeho Yeezusem. V tomto roce už také vydal přímočaré blues-rockové album s triem The Shouting Matches a produkuje novou desku gospelovému sboru The Blind Boys of Alabama. Aktuálně o sobě Vernon dává vědět jako člen skupiny Volcano Choir na jejich druhém albu Repave.
Volcano Choir debutovali před čtyřmi lety albem Unmap, na kterém se potkal tehdy už ke slávě stoupající Vernon (bylo to po průlomové desce For Emma, Forever Ago) a členové skupiny Collections of Colonies of Bees z jeho rodného Wisconsinu. Vznikla koláž na pomezí ambientu, post rocku a experimentálního folku, na které bylo trochu znát, že většina materiálu se dávala dohromady e-mailovou korespondencí. Novinku Repave už ale Volcano Choir natáčeli jako regulérní, šestičlenná kapela – dva a půl roku sbírali nápady a písničky skládali, rozkládali a přeskládávali, až to podle jednoho rozhovoru prý chvíli vypadalo, že se jim to celé sesype a už to nikdo nedá dohromady.
Justin Vernon se prý na desce podílel výhradně jako zpěvák, a ačkoliv tentokrát šetří svým trademarkovým falsetem, Repave přesto zní trochu jako pokračování jeho vlastní druhé studiové desky. Anebo ještě lépe řečeno – jako experiment, co by se s Bon Iver stalo, kdyby přijali filozofii epického, stadionového indie rocku. Volcano Choir verze 2013 má skutečně mnohem blíže k Arcade Fire nebo Broken Social Scene, tedy kapelám, které se nebojí starosvětského rockového patosu à la Bruce Springsteen. Hned dvě úvodní skladby Tiderays a Acetate zní jako Bon Iver na steroidech a Vernonovu maskulinnímu barytonu velikášská poloha rockového boha vlastně docela sluší.
V Comrade se Vernon na chvíli vrátí ke svému femininnímu hlasu (a také vokodéru), ale skladba znovu končí v předvídatelné erupci. Tohle střídání meditativních pasáží s rockovějšími začne být po několika písních až příliš čitelné, a ačkoliv Volcano Choir z kytarových tapisérií občas vytáhnou zajímavý riff (jako třeba v singlu Byegone), nikdy se vlastně nestane nic, co by vás skutečně překvapilo. Trochu to vypadá, že šestice z Wisconsinu si natolik užívala společné hraní, že úplně nechali plavat experimentální postupy, které Volcano Choir vydělovaly ze zástupu podobných kapel.
Druhá deska Bon Iver byla jako cestovní deník po fantaskní krajině a na Unmap se Volcano Choir rovnou vydali do neprobádaných oblastí. Pokud má zůstat u této analogie, tak aktuální Repave je proti těmto deskám výpravou po starých známých místech, a ještě navíc s cestovkou. Na těch místech je sice pořád pěkně, ale nic moc nového už tam nezažijete.
Volcano Choir - Repave (Jagjaguwar, 2013)
Nejposlouchanější
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
