Výjimečný filmový debut Libanon: návrat mrtvého muže
Válečný debut Libanon izraelského režiséra Samuela Maoze, který právem zvítězil na loňském ročníku festivalu v Benátkách, byl pro svého autora jakousi zpětnou terapií. Maoz se tu totiž po více jak čtvrt století vrací k událostem první libanonské války, v níž bojoval coby dvacetiletý branec.
Znepokojivý a rafinovaně klaustrofobický snímek je takřka po celou hodinu a půl uzavřen do olejem a potem nasáklých prostor tanku a přitom ani vteřinu nenudí. Chytře využívá omezeného prostoru i zúžené perspektivy k tomu, aby nás co nejintimněji vtáhl do děje. Zachycení krátkého úseku mise čtyř vojáků uvnitř těžkopádného železného stroje vyniká realizační obratností i nápaditým využitím agresivních mechanických zvuků.
Maozův záměr byl jasný (a úspěšný) - vytvořit maximálně fyzické dílo. Nemluvit o válce vznešenými slovy nebo triviální akcí, ale dát divákovi válku co nejvíc pocítit na vlastní kůži; dát mu ji co možná nejintenzivněji zakusit.
Sám režisér se po vřele přijaté projekci svěřil, že si z války kromě psychického traumatu přivezl i dvacet kousků železa v jedné noze. Tři ze čtyř zbylých střepů jeho tělo vyloučilo až během natáčení Libanonu, po jehož uvedení byl tvůrce opět schopen zakoušet standardní lidské emoce. Všechno tohle podával potenciální mrtvý muž Maoz bez jakéhokoli patosu, s věcností a sympatickým zaujetím typickým i pro jeho sugestivní film.
PŘEČTĚTE SI: Exkluzivní rozhovor se Samuelem Moazem
Libanon tak zůstává přesvědčivým důkazem toho, že film může mít hojivé účinky - a v některých případech i moc bezmála zázračnou…
Nejposlouchanější
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
