Výroční žebříčky: Od PJ Harvey k The Beach Boys
Vkus širší hudební obce ovlivňují především žánrové blogy, to není žádná novinka. V poslední době se k nim zásadní měrou přidává takzvaný hlas lidu, který svoje názory šíří přes sociální sítě.
Zjednodušeně se dá říct, že nejvíc posluchačů dá na doporučení svých kamarádů a dobrá hudba putuje mezi lidmi především díky šeptandě. I v této atomizované době ale zůstává několik málo hudebních periodik, která zásadně určují trendy. A právě konec roku je čas, kdy tahle mánie dosahuje svého vrcholu – zveřejňují se totiž výroční žebříčky. Pojďme se podívat na několik nejzásadnějších z nich.
Pitchfork Pokud jsme zmínili diktování trendů, musíme jedním dechem dodat jméno amerického internetového magazínu Pitchfork. Ten je pro určitou skupinu především mladších posluchačů něco jako bible, pro jiné zase snadným terčem. Rozhodně ale není možné jej ignorovat. Svou padesátku nejlepších alb roku 2011 zveřejnil v pátek a dá se říct, že nepřekvapila.
První místo okupuje americký písničkář Bon Iver a jeho eponymní album, které vyšlo v červenci. Pitchfork uhranul především svým křehkým písničkářstvím a inteligentními aranžemi, ostatně v recenzi desku ohodnotili devíti a půl body z deseti. Občas přehnaný akcent Pitchforku na indie rockové kytarovky se projevil na druhém místě, které zaujala kapela Destroyer. Zajímavé je, že jejich album Kaputt se ve většině ostatních žebříčků vůbec neobjevuje. Co se naopak objevuje téměř všude, je album PJ Harvey Let England Shake. Třetí místo. Zbytek z první dvacítky je očekávatelný. Něco černé hudby v podání Drakea, experimentální elektronika a Oneohtrix Point Never, indie rock Girls a další kytary Real Estate.
The Wire Stejně jako nepřekvapil Pitchfork, nepřekvapuje ani britský The Wire. Ten působí jako jakási opozice zmíněné blogosféře, prezentuje se jako časopis pro posluchače, kteří odmítají uspěchanost a přelétání mezi krátkodobými trendy. The Wire nabízí spíše dlouhodobou inspiraci. Na prvním místo vysadil experimentátora Jamese Ferrara a jeho album Far Side Virtual, které zkoumá hranice mezi hudbou a zvukem a nabádá posluchače ke změně vnímání. Na druhém místě skončil hédonistický elektronik Rustie se svým albem Glass Swords, bronz bere francouzská avantgardní skladatelka Eliane Radigue a její album Transmorem – Transmortem.
The Wire rád oceňuje reedice, svoje místo v první desítce tedy mají i The Beach Boys a 40 let staré The SMiLE Sessions. Deváté místo pro kontroverzní spolupráci Lou Reeda a Metallicy pod jménem Lulu se pak dá chápat jako klasická akademická provokace. S Pitchforkem má The Wire kromě zmíněné PJ Harvey společný třeba projekt Oneohtrix Point Never. Většinou progresivní magazín pak trochu nepříjemně překvapuje průměrným albem Radiohead The King Of Limbs na 27. místě.
The Rolling Stone Jestliže The Wire šlape vedle opravdu výjimečně, americký magazín The Rolling Stone se naopak výjimečně trefí. Na první místo usadil bezbarvý pop nové superhvězdy Adele, dávno vyhaslý písničkář Paul Simon zase bere bronz. V desítce je i Lady Gaga, zmíněnou trefou je pak třeba společné album raperů Jay-Zho a Kanye Westa na druhém místě nebo jinde podceňovaná deska Wilco The Whole Love na místě osmém.
Hodnocení hudebního roku 2011 podle hudebního dramaturga Tomáše Turka a redaktora Karla Veselého si budete na Radiu Wave moct poslechnout v pondělí 26. prosince od 13 hodin.
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
