Wavves: mejdan na kalifornské pláži
Wavves, tedy původně prakticky one-man projekt, dnes regulérní kapela kolem sandiegského plážového pankáče Nathana Williamse skutečně mají třetí desku. Přitom loni to docela vypadalo, že už se od nich ničeho relevantního nedočkáme. Album King of the Beach vyjde u Fat Possum v ideálním čase roku - na začátku srpna. Zvědavé uši Radia Wave ale neotálejí a vy si můžete recenzi Roberta Candry dopřát už teď.
Nathan Williams a jeho surf-punk-noise-popový outfit Wavves stihli do tří let zkomprimovat klasický příběh rockové hvězdy. Rok 2008: eponymní debut, nahraný v jednom člověku doma v obýváku. Silné melodie zasypané brutálním zkreslením, pubertální drzost a svěží energie vystřelily očekávání hodně vysoko. Rok 2009: druhá deska (s jedním „v" v názvu navíc), až na detaily prakticky stejná jako ta první, i s odpovídajícím designem obalu. Ještě fajn, ale člověk už se začínal trochu škrábat na hlavě, jestli to takhle půjde dál. Stále rok 2009: Williams se spíš než v recenzích rubrikách objevuje v těch bulvárních - barová rvačka se členy Black Lips, nechvalně známý debakl na alkoholem a drogami přepáleném vystoupení na barcelonské Primaveře... Zdálo se, že tahle hvězdička shoří asi pěkně rychle, a nepomohla ani výměna na bubenickém postu, který krátce obsadil Zach Hill z rovněž kalifornských Hella.
Ovšem rok 2010: Wavves jsou zpátky. V nové sestavě (Williamse skvěle doplňují basák Stephen Pope a bubeník Billy Hayes, kteří donedávna hráli v kapele zesnulého Jaye Reatarda) a s novou deskou King of the Beach. A podržte se: úplně jinou než její dvě předchůdkyně. Rozdíly se dají samozřejmě z menší části přičíst dřív nepřítomné base a pestřejším bicím, hlavně ale tomu, že Williamsovu záměrně odfláknutou produkci nahradil naopak perfekcionistický přístup Dennise Herringa, producenta Modest Mouse nebo The Hives. A ačkoli to mezi nimi ve studiu podle všeho muselo občas jiskřit, je to opravdu šťastné spojení. Herring dokázal zviditelnit Williamsův evidentní autorský talent a prodat ho i těm, kterým se ho dřív nechtělo hledat pod vrstvami kytarového hluku, a na druhé straně protagonistova hudební osobnost je dost silná na to, aby se nenechala studiovým kouzlením zatlačit do pozadí. Třemi písněmi navíc skladatelsky přispěli i oba členové rytmické sekce.
King of the Beach je skutečně velmi barevná, propracovaná deska, která nicméně neztrácí hranu. Hlavně její první polovina se nese v garážovém duchu relativně blízkém prvním dvěma albům. Ovšem pak se začnou dít věci. V prostřední skladbě Baseball Cards nebo v závěrečné rozmáchlejší Baby Say Goodbye Wavves naprosto suverénně zabrousí do teritoria současného experimentálního popu. Ano, zní to neuvěřitelně - ale taky neuvěřitelně dobře.
Do toho pánové přihodí dokonalý popový šlágr Convertible Balloon, který je pro mě už teď hymnou tohoto léta.
Představte si mejdan na kalifornské pláži, kde se nepravděpodobně sešli Beach Boys, Animal Collective a Nirvana - a parádně si to užili. O něco víc než dvacetiletý Nathan Williams na King of the Beach nade vší pochybnost hudebně dozrál a jen ignorant si nevšimne, že před námi stojí talent formátu Becka.
Nejposlouchanější
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
