The Weeknd začíná ve čtvrtek
Shakespearovské „mnoho povyku pro nic“ se k popisu fenoménu The Weeknd rozhodně nehodí. Hudební spektákl torontského R’n’B zpěváka Abela Tesfayeho se za ani ne půl roku trvání stal bezmála instantní klasikou internetového věku.
Spousta dohadů projektu zahaleném tajemstvím se za tu dobu vyjasnila – identita čelného představitele, jména producentů i napojení na známého rapera Drakea. The Weeknd se v Torontu už několikrát představili naživo a jejich slovníkové heslo na Wikipedii se posunulo od nejistých tvrzení k hodnověrným citacím. Částečné projasnění přichází i v další várce hudby, kterou nám melancholičtí prznitelé dívčích duší opět zdarma naservírovali ke stažení a poslechu.
Thursday je v první řadě barevnější než předchůdce House of Balloons, a to jak po stránce zvukové a textové, tak i vizuální. Černobílou art fotografii na přebalu první desky nahradila fotka barevná. NafukovacÍ balónky zůstávají, „dívce z obálky“ ale teď koukáme přímo do tváře. Před večírkem, v záři světel a na dojezdu – tenhle polaroidovský triptych odhaluje povahu drogových orgií plných skupinového sexu a násilí stejně jako filmové ponory Davida Lynche. The Weeknd strhávají závoj klamu z popového párty pozlátka stejně jako kalhotky nadopovaných účastnic loftového reje.
Sonická paleta desky (opět v režii producentů Doc McKinneyho a Illangela) je o poznání pestřejší. Epické beatové nájezdy s nasamplovanými indierockovými sóly a tklivými klavírními trylky se rozrůstají o dubstepové variace a kytarové riffy tvrdšího kalibru. Dívčí vzlykot, dříve pouze tušený v pozadí, nyní propuká naplno, jako ve dvoudílné skladbě The Birds. Tesfayeho vzletný vokál si ztracené duše zve nekompromisně na parket a o svých závislostech a zvrácenostech zpívá andělským hlasem bez servítků. V písni The Zone se konečně objeví i Drake coby upřímný glosátor dění za plentou – jeho explicitní rap tvoří k výškám Tesfayeho hlasu zajímavý kontrapunkt.
Thursday je druhým klimaxem v zamýšlené weekndovské trilogii, kterou hodlá Abel Tesfaye završit ještě letos deskou Echoes of Silence. Závratné překvapení jako v případě debutu se nekoná – a upřímně, ani předtím nešlo o kdovíjaké hudební objevitelství. Spíše o poctivou snahu přetavit vlastní obcování s démony noci v tesknou výpověď – a kvalitní hudbu, která přes citlivost svých témat nepůsobí ustrašeně a své rány vystavuje velikášsky na odiv.
The Weeknd spojují niternost s megalomanií a bez nadsázky se dávají všanc všem. Jsou pro nás nyní již rozhodně čitelnější – temné úmysly a zvrácené choutky tohoto „popu naruby“ však zůstávají. A to je důvod, proč je jejich katarzní epopej stále tak neodolatelně sexy.
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
