White Gallery: Zjevení modernismu v Osíku

16. srpen 2012
02699364.jpeg

František Kupka, Václav Cigler, Stanislav Kolíbal nebo Zdeněk Sýkora, takové veličiny české výtvarné scény byste většinou hledali ve větších institucích. White Gallery je prostorem komorním, vizuálně nápaditým a v Osíku u Litomyšle působí jako ladná souhra romantismu s modernismem.

White Gallery není jen galerie, je to depozitář obrazů ze sbírky, kterou jsem získal z dědictví po své mamince. Sbírka je velmi rozsáhlá, a protože jsme si byli ještě za jejího života vědomi, že je zapotřebí tuto sbírku nejen zmapovat, ale hlavně uchovat, tak jsme řešili možnost novostavby,“ upřesňuje provozovatel White Gallery, sochař a architekt Martin Janda důvody, které před více než dvěma lety vedly ke vzniku tohoto originálního galerijního prostoru ve východních Čechách.

Malířce a grafičce Ludmile Jandové (1938–2008) se podařilo díky bohatým kontaktům v průběhu života shromáždit na 14 000 grafických děl od víc než 320 autorů. „Nejsou to autoři pouze regionální, i když víme, že třeba Václav Boštík je rodákem z nedaleké vesnice, ale patří sem i další klasická jména české výtvarné scény, jako je Bohuslav Reynek a řada dalších.“

Zenově klidné a přírodou obklopené zákoutí těsně před Osíkem odhaluje zářivě bílou a po vzoru funkcionalismu úspornou stavbu. Martin Janda společně s Jiřím Krejčíkem při realizaci nezapřeli inspiraci věhlasným Mies van der Rohem, a to včetně výbavy interiéru. Celý projekt byl ale, jak vysvětluje Martin Janda, kompletně podřízen záměru uchování děl na papíře. „V Evropě se v době, kdy byla White Gallery navrhována, nenacházela stavba, která by byla novostavbou přímo pro cennosti z papíru. Vždy to byly objekty dodatečně určené pro uchovávání cenností z papíru. A ten handicap si většina staveb nese s sebou. Proto White Gallery hledala odborníky, aby našli ideální řešení, kterým bylo nakonec splněno dosažení klimatu bez použití trubních systémů vzduchotechniky.

02699363.jpeg

Po vzoru starověkých chrámů galerie jímá teplo či chlad zvenčí budovy a čerpadla třetí generace pak uvnitř udržují konstantní teplotu 21 stupňů. Takový provoz je nejen ekonomický, ale také ekologický. Kvalita vzduchu v interiéru je tak např. srovnatelná s přísnými podmínkami na jednotkách intenzivní péče.

White Gallery umožňuje díla nejen šetrně uchovávat, ale také třídit a dokonce digitalizovat. Stále jde ale především o výstavní prostor, který seznamuje oči návštěvníků nejen s díly z depozitáře. „První výstavou byly práce Stanislava Kolíbala, kterého pokládám za jednoho z vůbec nejzajímavějších českých žijících umělců, na něho navázala výstava prací Ludmily Jandové, pokračovaly práce Zdeňka Sýkory, Václava Ciglera. V tuto chvíli máme fantastický projekt představující díla Adrieny Šimotové. Jde o díla z roku 2012, která byla ovlivněna White Gallery a vznikala už za účelem, že zde budou vystavena,“ přibližuje Martin Janda dosavadní činnost galerie a dodává, že s koncepcí, které vládne komorní kresba a geometrická abstrakce, počítá i výhledově. Nejblíže stojí v plánech galerie výstavy představitele italské avantgardy Achille Perilliho a grafičky, členky umělecké skupiny UB 12, Aleny Kučerové.

02699362.jpeg

V kulturně-uměleckých kruzích patří White Gallery k zavedeným pojmům a podporuje ji řada odborníků a osobností. Dvouletý provoz tohoto nekomerčního prostoru v Osíku ukazuje, že vzdálenost od velkých kulturních center rozhodně nemusí být překážkou pro kvalitní práci ani pro přízeň návštěvníků.