Winona Ryder: Idol generace X slaví čtyřicátiny!
Na pohled křehká, pouhých 160 cm vysoká, avšak cílevědomá herečka, která dostala křestní jméno podle svého rodného města ve státě Minnesota, přišla na svět 29. října 1971 jako Winona Laura Horowitz.
Jejími rodiči byli bohémští intelektuálové: otec provozoval knihkupectví specializované na beatnickou literaturu a matka měla vlastní video produkční společnost. Dětství – pravděpodobný zdroj všech neuróz půvabné tmavovlásky – tak Winona trávila v severokalifornské komuně hippies; jejím kmotrem byl ostatně rodinný přítel a LSD guru Timothy Leary. Už ve třinácti letech se Winona pokoušela vlastními silami prosadit ve světě showbyznysu: hledači talentů ji našli na herecké konzervatoři v San Francisku.
Následně si Winona ve filmech Heathers, Mořské panny či Beetlejuice dokonale přivlastnila role zranitelných mladých rebelek, v jejichž nitru se odehrávají veškeré bouře a zmatky dospívání. Kromě přirozeného, úsporného herectví se už tady začal projevovat její zvláštní magnetismus a neokázalý sex-appeal. Není divu, že pro tzv. generaci X – tedy pro ty, co dospívali na přelomu 80. a 90. let – byla Winona (fanoušky familiérně přezdívaná Noni) ikonou: módní, talentovanou a nadějnou. Velký úspěch pak zaznamenala v kostýmním filmu Martina Scorseseho Věk nevinnosti z roku 1993, za nějž byla nominovaná na Oscara, a za který obdržela Zlatý globus.
O rok později byla na Oscara nominována znovu, za ztvárnění svérázné dívky Jo Marchové v emancipačním snímku Malé ženy. Winoninými nejvýraznějšími rolemi z někdejší zlaté éry (první poloviny 90. let) přesto zůstanou postavy Míny v Coppolově stylovém Drákulovi, taxikářky v losangeleské povídce z Jarmuschovy Noci na Zemi a především blonďaté múzy jménem Kim v Burtonově nedostižné gotické pohádce Střihoruký Edward. V té době také prožívala nejintenzivnější (a nejdelší) vztah svého života – s dalším symbolem své generace Johnny Deppem, který si tehdy nechal ze zjevných důvodů vytetovat na rameno romantický vzkaz Winona forever.
Bohužel, od poloviny 90. let začala její sláva pohasínat. K fatálnímu útlumu dovedla její kariéru série nevýznamných rolí a především odsouzení za krádež v obchodě. Čin, který Winona později připsala vlivu prášků proti bolesti, na nichž prý byla tehdy závislá, vedl k ponižujícímu procesu, pokutě a téměř pěti stům hodinám veřejně prospěšných prací. Jednou z jejích mála výrazných (a podle všeho nečekaně autobiografických) kreací té doby byla role nevyrovnané svůdnice Noly v nedoceněném černobílém snímku Woodyho Allena Celebrity (1998). Padlá, nespavostí trpící hvězda se sice v posledních letech vrací v kvalitních titulech na filmové plátno, ale pouze v miniaturních úlohách – viz poslední Abramsův Star Trek (2008) či Aronofského drama Černá labuť (2010).
Svůj osmnáct let starý portrét slečny Ryderové pro časopis Cinema zakončila filmová kritička Alena Prokopová slovy: „Až jí bude čtyřicet, bude jistě přinejmenším stejně charismatickou bytostí jako Meryl Streep, jejíž dceru ve filmu Dům duchů hraje. Ačkoliv – vy si dovedete představit, že někomu takovému, jako je Winona Ryder, by někdy mohlo být čtyřicet?“ Dnes, v den Winoniných čtyřicátých narozenin, už je tato otázka bezpředmětná. A při pohledu na její aktuální fotografie nelze než doufat, že se úzkostná kráska s velkýma očima (a majitelka dvanácti kytar, na něž je schopná kdykoli zahrát) brzy vrátí na výsluní. A zůstane na něm - pokud možno „navždy“.
Nejposlouchanější
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
