Woodkid: Je krásné se ztratit
Komplikované rodinné kořeny, komplikované příběhy na pozadí hudby mohutně čerpající z klasického minimalismu. To je vizitka Yoanna Lemoinea, multimediálního umělce, který nedávno zaujal širší veřejnost jako Woodkid. I z jeho odpovědí je zřejmé, že v případě drobného Francouze máme co do činění s uměleckou výpovědí, ke které je dobré se vícekrát vrátit.
Tušil jsi, když jsi připravoval první nahrávky, že je někdy budeš prezentovat naživo?
Celá moje práce začala jako takový nevinný experiment v trenýrkách na posteli v mé ložnici, kdy jsem se snažil propojit své zkušenosti s filmem a s hudbou do jednoho kompaktního celku. Jsem stále v šoku, že tak nekonvenční hudba dokáže oslovit tak velké množství mainstreamových posluchačů. Je to šílené, ale jsem za tuto zkušenost velmi vděčný.
Žiješ v Americe, přesto tvoje hudba zní velmi evropsky. Woodkid je tedy svým způsobem hudební návrat domů?
To, že žiju v Americe, ze mne ještě nedělá Američana! Cítím se být především Evropanem se středoevropskými a francouzskými kořeny.
Pokud si dobře pomatuju, máš polské kořeny, že?
Ano. Moje rodina pochází z polských Sopot. Žil jsem nějakou dobu i v Krakově a část mé rodiny se usadila v Poznani. Po etapě strávené ve Francii jsem se po studiích na chvíli podíval do Spojených států, do kterých jsem se o další dva roky později přestěhoval. Část The Golden Age ale vznikla v Sopotech. Je to částečně moje pocta Polsku a vůbec celé východní Evropě.
Jaké byly hudební vzory tvého dospívání?
Na začátku jsem samozřejmě poslouchal muziku, kterou mi předkládali rodiče. To znamená The Beatles, Simon and Garfunkel nebo Vivaldi. Jako mladý jsem v devadesátkách hltal tehdejší hitparádové hvězdy od Ace Of Base přes Coronu až po Spice Girls. Později jsem v době prvních vlastních hudebních pokusů podlehl vábení minimalismu, především Philipa Glasse, ale i popu Rufuse Wainwrighta.
Jak se díváš na současný stav hudebního průmyslu?
Pokud do hudby vložíš něco hodnotného, lidé to ocení, krize nekrize. Stále se najde dostatek fanoušků, kteří ocení, pokud je tvé album graficky hodnotně vypravené, pokud je zabaleno v exkluzivním digipacku, když prostě dostanou maximum, co jsi jim schopen nabídnout. Podívejte se na úspěch letošního alba Daft Punk. Ti chlapíci si s letošní novinkou absolutně vyhráli a lidé ji kupují ve velkém.
Jak se liší reakce na hudbu projektu Woodkid?
Je zajímavé, že reakce na mou hudbu se na různých místech planety moc neliší. Většinou je přijímána s nadšením, až jsem z toho trochu rozpačitý. Myslel jsem si, že ji mohou dobře přijmout především fanoušci v domovské Francii, ale třeba teď schytávám nejlepší reakce v Británii, což je při obrovské konkurenci tamní tvorby velká pocta. Navíc povědomí o Woodkidovi se šíří spíše mezi lidmi než oficiální promo kampaní, což mi také velice lichotí.
Mohl bys alespoň částečně poodhalit neustále se opakující symboliku zkřížených klíčů, která prostupuje každým vizuálem projektu?
Dám ti, ale zároveň i nedám odpověď. Symboly, které ve své hudbě používám, jsou mozaikou, některé její součásti najdeš v textech hudby, jiné v bookletu, další ve videích a další na koncertech. Přesto nechávám některá políčka úmyslně prázdná. Mám totiž pocit, že v dnešní doslovné době, když v hollywoodských filmech je od počátku jasné, kdo je kladný a kdo záporný hrdina, je potřeba ponechávat určitá tajemství. Volný prostor, který si každý může vyplnit vlastními pocity nebo myšlenkami. Je krásné se tu a tam ztratit.
Módní značka Dior použila text tvého prvního singlu Iron v jedné své kolekci. Jak se to přihodilo a co na to říkáš?
Kris Van Assche, módní návrhář Dioru, si oblíbil mou muziku a poprosil mě, jestli by mohl využít text ve své kolekci. Já se tomu nebránil, protože móda mě zajímá. Oblečení totiž dokáže člověka změnit, za oblečení se může schovat. Tím, co máme na sobě, dáváme navenek najevo část své osobnosti. Ze spolupráce s Diorem vznikl i šatník Woodkida. Nebráním se podobné spolupráci ani v budoucnu.
Kde vidíš svou budoucnost? Na hudebním poli, ve filmu, nebo někde na půli cesty?
V žádné disciplíně, které jsem se víc věnoval, jsem nedosáhl finálního tvaru. Poté co ukončím práci na projektu The Golden Age, se chci znovu věnovat víc režii. Po technologických experimentech chci nechat vstoupit do filmů příběh a také využít hudební zkušenosti, které jsem v posledních dvou letech získal s Woodkidem.
Pár hodin po rozhovoru Woodkid nadchnul tisícové davy pod hlavním pódiem festivalu Colours Of Ostrava.
Nejposlouchanější
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
