Z Ukrajiny prchají i afričtí studenti. Jak zafungovala občanská pomoc a sociální sítě?

Studium na Ukrajině je dostupnější v porovnání se západními evropskými zeměmi, což přispívá k tomu, že tam za vzděláním jezdí hodně mladých cizinců, lidí z Afriky nebo Indie. Stejně jako lidé s ukrajinským pasem jsou pak postiženi válkou, před kterou se snaží uprchnout do okolních zemí, anebo zpět domů. Na rozdíl od ukrajinských občanů u nás ale nemají nárok na dlouhodobá víza a jejich situace je z finančních a legislativních důvodů složitá.

„Je to začarovaný kruh, nejraději by hned navázali na své studium. Máme spoustu škol, které je ale nemohou přijmout bez víza, nostrifikace vzdělání a adresy pobytu,“ pokračuje Angela. Výjezdní příkaz z cizinecké policie školám k přijetí nestačí, a studenti se tak ocitli v situaci, kdy na žádnou pomoc často nedosáhnou.

Čtěte také

S pomocí uprchlíkům jsem nejprve váhala, mám ji ale v srdci, říká Michaela

„Už dlouho tu žijí v přechodném spolubydlení, neví, kdy a jestli se podaří jim prodloužit pobyt. Nevím, jak na tom jsou, pokoušeli jsme se jim zařídit alespoň jedno teplé jídlo denně,” říká Angela a zmiňuje i vlastní omezené kapacity pomoci.

S pomocí dalších Čechů s africkými kořeny, přátel a obecně hlavně komunity cizinců v Praze se tak snažila poskytnout základní pomoc lidem, kteří potom často míří do Německa, za svými příbuznými do jiných zemí EU, ale také zpět do Afriky.

„Je důležité zmínit neziskovou organizaci Humanitas Afrika, která lidem pomáhala na nádraží. Přesun ghanské skupiny studentů zorganizoval jejich kostel. Ambasády mají trochu svázané ruce, pracují tam Ghaňané nebo Nigerijci a velká část těch aktuálních informací na sítích byla v češtině,“ popisuje Angela situaci, ve které se do primární pomoci sama zapojila.

Jaká je vazba mladých lidí z Afriky nebo Indie na Ukrajinu a co jsou překážky pro to, aby mohli navázat na své vzdělání u nás, zjistíte v rozhovoru.