S pomocí uprchlíkům jsem nejprve váhala, mám ji ale v srdci, říká Michaela
V sérii rozhovorů Exil přinášíme příběhy lidí, kteří pomáhají prchajícím před válkou na Ukrajině. Tentokrát se vydáváme za Michaelou, která pro uprchlíky například vařila jídlo. I když sama žije ve velmi skromných podmínkách, rozhodla se lidem na útěku pomáhat. „Tady je oblečení a boty pro děti,“ ukazuje v předsíni svého malého bytu sbírku, kterou organizuje.
Obecně prospěšná společnost Romodrom se věnuje stovkám nejen romských uprchlíků. Zajišťuje pro ně komplexní péči od komunikace s úřady až po zdravotní pomoc. Prostřednictvím této organizace se zapojila i Michaela. „V době pandemie mě oslovil pan Milan Šenki. Potřeboval pomoci s rozdáváním jídla z potravinové banky. Teď mě oslovil znovu.“
Michaela nejprve váhala. Neměla představu, jak celá situace bude vypadat. Nakonec se rozhodla zapojit. „Já na to neumím odpovědět, proč. Já to mám v srdci.“
Michaela naposledy pracovala jako prodavačka ve stánku v zoo. Teď nastupuje do nového zaměstnání. Bude pracovat v laboratoři v rámci archeologického výzkumu. „Na pomoc si člověk dokáže prostor udělat vždycky,“ odpovídá na otázku, jestli se hodlá v budoucnu ještě zapojit.
Pusťte si rozhovor a dozvíte se, jak samotná pomoc vypadala nebo jestli Michaela cítila nějakou sounáležitost, když se jednalo o romské uprchlíky.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více o tématu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
