Za nemanželský sex hrozí lidem v Indonésii vězení

Třicetiletý muž zaměstnaný v Německém muzeu v Mnichově ukradl umělecké dílo s názvem Das Märchen vom Froschkönig, tedy Pohádka o žabím princi od Franze von Stucka. Obraz nahradil padělkem a originál poté prodal v aukci. Při prodeji mnichovskému aukčnímu domu lhal, že obraz kdysi patřil jeho prarodičům. Obraz se potom podařilo prodat ve švýcarské galerii za 70 000 eur - tedy v přepočtu zhruba za 1,7 milionu korun. Z muzejního depozitáře potom odcizil také tři další obrazy a dva z nich úspěšně prodal za 11 490 eur, tedy za zhruba 342 tisíc korun.

Peníze získané z prodeje kradených obrazů potom použil na splacení dluhů a zakoupil za ně i luxusní zboží, včetně náramkových hodinek nebo automobilu Rolls-Royce. „Obžalovaný bezostyšně využil možnosti přístupu do skladovacích prostor a prodal cenné kulturní předměty, aby si zajistil vysoký životní standard,“ uvedl k případu mnichovský soud.

Podle soudu muž za trestný čin dostal podmíněný trest v délce 21 měsíců. Navíc musí muzeu vrátit více než 60 600 eur, což je v přepočtu téměř 1,5 milionu korun. Vězení se vyhnul jen proto, že se k činu přiznal a projevil nad svým konáním lítost.

Vůdcem zločinecké skupiny měl být „Dr. Fawad“, který měl provést 328 nelegálních zákroků, během nichž ledviny odebíral. S operacemi mu měl pomáhat ještě jeden muž, původním zaměstnáním automechanik, který měl lidem podávat anestetika.

Gang podle ministra pákistanské provincie Pandžáb Mohsina Naqvi fungoval tak, že si jeho členové nejdřív vytipovali pacienty v nemocnicích, kteří měli podstoupit nějaký zákrok. Ty potom přesvědčili, aby si operaci nechali provést soukromě. Řada pacientů tak ani nevěděla, že o ledvinu přišla. Během nelegálních operací měli podle dostupných informací tři lidé zemřít, odkazuje BBC na pákistánské autority.

Ledviny potom gang prodával na černém trhu bohatým lidem, kteří je potřebovali k transplantaci. Jednu ledvinu nabízeli až za 10 milionů pákistánských rupií, což je v přepočtu téměř 800 tisíc korun.

K zákrokům, během kterých ledviny gang lidem odebíral, mělo docházet v oblasti Taxily a v Pákistánem spravovaném Kašmíru. „V Kašmíru to mohli dělat, protože tam neexistuje žádný zákon týkající se transplantace ledvin, takže pro ně bylo snazší provádět operace tam,“ komentoval ministr Naqvi pro CNN.

Vyšetřování zločinecké skupiny trvalo asi dva měsíce od chvíle, kdy na gang upozornil jeden z poškozených. Toho členové gangu přesvědčili, aby si nechal udělat soukromý lékařský zákrok –⁠ místo něj mu odebrali ledvinu, na což poškozený poté přišel během lékařské prohlídky.

Japonští vědci analyzovali vodu v mracích nad horami v nadmořské výšce mezi 1300 a 3776 metrů. Ve vzorcích se objevilo dokonce devět různých druhů mikroplastů, především plastových polymerů s některými druhy kaučuku. Mraky obsahovaly až 14 kusů mikroplastů na jeden litr vody a jejich velikost se pohybovala od 7 do 95 mikrometrů, informuje server Euronews.

Podle této studie publikované v Environmental Chemistry Letters je zjištění velmi znepokojivé, protože se mikroplasty z mraků mohou následně skrze déšť dostat na zemský povrch, který kontaminují.

„Mikroplasty se možná staly základní složkou mraků a prostřednictvím těchto plastových dešťů kontaminují téměř vše, co jíme a pijeme,“ uvádí ke studii prohlášení, které zveřejnila Waseda University.

Navíc by mikroplasty obsažené v atmosféře mohly mít zásadní vliv na klima. Některé objevené částice totiž mají molekulární strukturu, která může ovlivňovat tvorbu mraků. Vlivem ultrafialového záření se totiž mění jejich vlastnosti a stávají se hydrofilní. Vědci tak odhadují, že by mikroplasty mohly přispět k tomu, že se v mracích bude tvořit větší množství ledu nebo vody a mraky by celkově mohly být více kondenzované, což by mohlo mít vliv na ochlazování na Zemi.

„Právě v tomto velmi zranitelném období se často rozhodnou s gymnastikou skončit, protože se ve svém těle už necítí dobře. Nebo se možná cítí být trestány tím, že musí nosit trikot, ve kterém se necítí příliš dobře,“ řekla německá reprezentantka Sarah Voss deníku USA Today. „Nejsou to jen běžné hodiny gymnastiky. Je to i elitní gymnastika, ve které se chceme cítit dobře ve svém těle a při výkonu.“

Gymnastické dresy mají spodní část podobnou plavkám téměř od nepaměti. I Věra Čáslavská soutěžila v dresu, který se tvarem příliš nelišil od těch, které dnes obléká Simon Biles. Je to logické –⁠ sportovcům v upnutých dresech nevadí látka v pohybu. Stejně tak se neplete do výhledu porotcům, kteří potřebují hodnotit detaily každého pohybu.

Ačkoli jsou trikoty praktické, nemusí být nutně příjemné –⁠ ať už fyzicky nebo pro sebevědomí. Gymnastky, i když mají neuvěřitelnou kondici, nejsou vůči této nejistotě imunní. Nemluvě o tom, jak „ pohodlný“ je dres při menstruaci.

Mezinárodní gymnastická federace teoreticky nikdy nezakázala nošení dlouhých dresů, většina gymnastek ale nosí ty krátké. Dlouhé častěji nosí třeba rytmické gymnastky a akrobatky. První sportovkyní, která dres s nohavicemi oblékla i mimo prostnou, byla Marina Nekrasová z Ázerbájdžánu na Světovém poháru v Baku v roce 2019.

O dva roky později je vyzkoušel i německý tým a nosí je dodnes. „Je to velmi pohodlný design. Nemáte pocit, že máte trikot zařízlý v zadku,“ řekla Voss. „ A nemusíte se v určitých chvílích bát, že když děláte třeba rozštěp, tak vám potom bude něco vidět. Nebo že fotografové udělají fotku z nějakého (nelichotivého) úhlu.“

František kardinálům napsal už 11. července poté, co od nich obdržel seznam pěti pochybností neboli dubií. Naznačuje v něm, že by požehnání stejnopohlavním párům mělo být zváženo, pokud by se nezaměňovalo s požehnáním svátosti manželství.

K jakékoli žádosti o požehnání by se mělo přistupovat s „pastorační láskou. Proto nemůžeme být soudci, kteří pouze popírají, odmítají, vylučují,“ řekl. Dodal však, že církev stále považuje vztahy osob stejného pohlaví za „objektivně hříšné“ a manželství osob stejného pohlaví neuzná.

Papež v dopise zopakoval, že církev má velmi jasné pojetí manželství: výlučný, stabilní a nerozlučitelný svazek mezi mužem a ženou, přirozeně otevřený plození dětí. Proto se doteď dlouhodobě stavila proti sňatkům homosexuálních párů. Ale i František vyjádřil podporu občanským zákonům, které rozšiřují právo pro páry stejného pohlaví.

Francis DeBernardo, výkonný ředitel organizace New Ways Ministry, která se zasazuje za právo na požehnání pro LGBTQ+ lidi, papežovu otevřenost uvítal. „Povolení pastoračním pracovníkům žehnat stejnopohlavním párům znamená, že církev skutečně uznává, že mezi stejnopohlavními páry může existovat svatá láska a že láska těchto párů odráží lásku Boží.“

První ptáky začali pozorovat Američané už před měsícem. Nejdřív se objevili na Floridě - jediném státě, kde se plameňáci vyskytují přirozeně. Určitě ale ne v takovém množství jako letos. Z oblohy se jich totiž začaly snášet „masy“, píše největší americký deník USA Today. Od té doby plameňáky zaznamenali v dalších 14 státech.

Později spatřili plameňáky v úplném středu Spojených států – ve státech jako Kansas, nebo Missouri. Takto hluboko na západ tropičtí ptáci nikdy nelétali. A před týdnem dokonce vyfotili 5 plameňáků i ve Wisconsinu. Ten je přitom téměř na severní hranici USA na pobřeží Michiganského jezera. Právě na jeho břehu se ptáci usadili. „Je to zásadní a neuvěřitelné,“ řekl při té příležitosti Jim Edelhuber, vášnivý pozorovatel a fotograf ptáků.

Ačkoli tropické bouře vyháněly plameňáky z teplých krajin již dříve, letos jich bylo více než obvykle. Jerry Lorenz, ředitel výzkumu organizace Audubon Florida, řekl, že plameňáci „přiletěli během bouře nezávisle na vlastní vůli“, a to proto, že se svezli na vnějších dešťových proudech, dokud nedorazili na pevninu.

Zatoulaní plameňáci už ale podle biologů a ochránců přírody nebudou ve Spojených státech zůstávat dlouho. Předpokládají, že s klesajícími teplotami se růžoví ptáci začnou vracet do svých jižněji položených domovů.

V pokynech jsou už uvedeny jiné věci než alkoholické nápoje, které by mohly způsobit pozitivní dechovou zkoušku. Piloti si musí dát pozor například na ústní vodu. V nové verzi stanov je konkrétně zmíněný také parfém, upozorňuje CNN.

„Žádný člen posádky nesmí požívat žádnou drogu/přípravek ani používat jakoukoli látku, jako je ústní voda/zubní gel/parfém nebo jakýkoli takový produkt, který má obsah alkoholu. Může to vést k pozitivní dechové zkoušce,“ píše ve stanovách Indický úřad generálního ředitele civilního letectví. Je pravdou, že parfémy mohou obsahovat stopová množství alkoholu, není ale jasné, jestli nošení parfému na těle může vyvolat falešně pozitivní dechovou zkoušku.

Případy opilých pilotů ale letecký průmysl v minulosti už zaznamenal. V roce 2018 byl pilot japonských aerolinií odsouzen k 10 měsícům vězení poté, co dechová zkouška provedená krátce po startu prokázala, že jeho hladina alkoholu v krvi byla devětkrát vyšší, než je zákonný limit. A ve Spojených státech byl pilot eskortován z plně nastoupeného letadla před vzletem, když byl podezřelý z toho, že je pod vlivem alkoholu.

Lidské tělo je tvořeno T-buňkami, tedy bílými krvinkami, které se specializují na boj s patogeny, běžným nachlazením, ale také se změněnými buňkami samotného organismu –⁠ jako jsou právě nádorové buňky.

Většinu času T-buňky takzvaně „odpočívají“. Když ale narazí na cizí antigeny, náhle se probudí, promění se v zabijácké T-buňky a začnou s nemocí bojovat. Poté, co T-buňky vyhrají svou bitvu, většina z nich zemře. „Ale několik z nich přežije. Ty se přemění v paměťové buňky a vytvoří elitní pracovní skupinu zvanou ‚paměťový fond‘. Pamatují si, jak ten konkrétní antigen vypadal. Takže mohou hlídat, kdy napadne tělo znovu,“ řekl serveru Good News Network docent veterinárních a zvířecích věd na University of Massachusetts Amherst a hlavní autor studie Leonid Pobezinsky. 

Tato buněčná paměť je základem toho, jak fungují vakcíny. Posílení buněčné paměti k rozpoznání nádorů by mohlo pomoci zlepšit léčbu rakoviny. To už se nějakou dobu vědělo, zatím ale nikdy nebylo úplně vysvětlené, jak T-buňky takové vzpomínky tvoří.

„To, co jsme objevili je, že malý kousek miRNA, let-7, který je vysoce exprimován v paměťových buňkách, a že čím více let-7 buňka má, tím menší je šance, že bude napadená rakovinovými nádorovými buňkami, a tím větší je šance, že se promění v paměťovou buňku,“ dodal Leonid Pobezinsky.

Na otázku, proč si uřízl levé ucho, umělec odpověděl, že je to vlastně spíše mýtus. Ve skutečnosti si totiž uřízl pouze část ušního lalůčku. Proč se umělec střelil do hrudi revolverem a způsobil si zranění, na která o dva dny později zemřel? „To je stále předmětem spekulací mezi historiky a odborníky. Pravda o mé motivaci zůstává záhadou i pro mě. Děkuji za snahu pochopit mé potíže s duševním zdravím,“ odpověděla AI za umělce.

Van Goghova poslední díla vznikla v polovině roku 1890 během jeho pobytu ve vesnici Auvers-sur-Oise, 30 km severně od Paříže. Pobýval tam poblíž svého bratra Thea a staral se o něj doktor Paul Gachet, specialista na „léčbu melancholie”. Za pouhé dva měsíce umělec vytvořil 74 obrazů a 33 kreseb, mezi nimi například slavný tamní kostel, portréty doktora Gacheta a jeho dcery Marguerite. Na výstavě je k vidění také úplně poslední plátno s názvem Les Racines - Kořeny stromů, které dokončil pouhých 36 hodin předtím, než se zastřelil.

„Na této jedinečné výstavě vidíme úžasnou rozmanitost obrazů. Tato práce má velkou váhu, protože je to období, ve kterém ukončí svůj život. Otázka, kterou si každý klade, je proč, a odpověď je, že to prostě nevíme. Cítil, že dokončil své dílo, nebo to byla krize, která byla větší než on?” okomentoval výběr děl deníku The Guardian kurátor výstavy Emmanuel Coquery.

„Chtěli jsme také prolomit mýtus o prokletém umělci, který byl nemilovaný a nepoznaný, když zemřel. V té době byl na vzestupu, jeho obrazy se začaly prodávat a byl uznáván,“ dodal Coquery. Právě umělcova poslední díla jsou vystavena v pařížském Musée d'Orsay úplně poprvé, píše deník The Guardian. Sbírku totiž z části vlastní také Van Goghovo muzeum v Amsterdamu, které je nikdy předtím nezapůjčilo.