Zabelov Group: Prostě to hrajem a funguje to
Zabelov Group do Czechingu nominovala Helena Pazdiorová, protože: „Je to dramatický hudební dialog, který je hodně náladový a atmosférický. Základem je hodně široce pojatý jazz, který se prolíná s návratem k folklorním tradicím a korunuje ho abstraktní vokál. Ukazují, že akordeon je nástroj, který neumí jen šanson a balkánské rytmy. Osvědčují se i naživo. Myslím si, že kapela, která chce zaujmout v zahraničí, by měla mít dost síly a odvahy, aby nenásledovala trendy a aby prostřednictvím hudby odhalila kus sebe sama, protože jen to je může odlišit.“
Jak přemýšlíte o své hudbě a co pro vás znamená?
Roman: V kontextu této otázky slovo hudba funguje jako něco zvlášť zajímavýho nebo nezajímavýho. Pro mě hudba není nic jinýho než život člověka. Podstata hudby je tvoje podstata, to k čemu jsi došel, jak to vnímáš, proč to tak vnímáš.
Jan: Já to asi vnímám v různých rovinách a kontextech. Jinak vnímám, když je třeba udělat hudbu k reklamě a být poplatný něčemu, jinak ji vnímám, když dělám nějakou uměleckou formu a musím zároveň sloužit nějakému vyššímu celku, třeba ve smyslu scénického celku, a něco jiného je práce na naší hudbě. Tam je to výjimečný, protože je to jen na nás a zodpovídáme se jen sami sobě.
Co jste se od sebe při tvorbě naučili?
Jan: Hudební zkoušení a práce na tý kapele souvisí i s učením se lidských kvalit, protože jde o vztah a soužití nás dvou lidí, a to není jen tak.
Roman: Na tom to stojí, to je ten základ, který to drží, a pak je ta hudba. Základ je, že si rozumíme na úrovni existování, a když to nějakým způsobem funguje, tak probíhá to učení.
Cítíte se být součástí nějaké scény?
Roman: Nevím, prostě my to hrajem a funguje to.
Hlasujte pro Zabelov Group na rozhlas.cz/czeching a přijďte na koncertní showcase všech nominovaných 27. 9. do Českého rozhlasu, na kterém budou vyhlášeni vítězové a vystoupí také holandská zpěvačka a producentka Sevdaliza.
Pomáhá vám někdo s organizací vaší hudební kariéry?
Jan: Potkávali jsme různý šikovný lidi, který nám pomáhali, třeba s prezentací naší hudby, s videoprojekcema na koncertě. Nebo jsou kluci, který nám točili skvělý videa. Nebo třeba Matouš, který nám dělal zvuk. Můžeme se něj vždycky obrátit, protože ho to baví a věří tomu, a to je pro nás taky velká podpora.
Jaká pomoc by se vám hodila při budování vaší hudební kariéry?
Roman: Kariéra, to je velký slovo. Prostě to děláme, protože to tak je, aniž bych to bral jako kariéru. Třeba v 80 letech se na to podívám a řeknu, to byla kariéra.
Jan: Ale ta pomoc může být obrovská. Třeba děláš na singlu a objeví tě někdo, kdo dělá vizuální umění, věří tomu a chce tomu udělat klip, vyjde to a je to děsná pomoc. Nebo děláš desku, nemáš peníze a někdo najednou umí psát granty nebo umí prostě sehnat peníze, což my neumíme. Mnohé plány nám na tom ztroskotávají. Nemůžeme se realizovat, protože nemáme prostředky na ty plány, který máme. Pomoc by samozřejmě byla, kdyby nás chtěl někdo bookovat a uměl to.
Sledujete, jak se o vás mluví nebo píše? Dostali jste někdy nějakou zajímavou zpětnou vazbu nebo recenzi?
Roman: Proč ne, dá se v tom někdy najít něco k zamyšlení. To je všechno podstatný pro tu celou sociální životní síť, prostě se to tak dělá. Za mě všechno má své místo. My máme pracovat a dělat to a to je to nejpodstatnější.
Jaké máte plány do budoucna?
Jan: Chceme vydat desku, máme materiál v demo verzích a chceme se s tím vydat do studia. Třeba nám s tím pomůže Czeching, a když ne, budeme muset najít prostředky. Co se týče nosiče, řešili jsme ty varianty, který jsou nákladnější. Rádi bychom to měli v ruce, aby to nebylo jen virtuální.
Více o tématu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
