Ze smartphonů se do těla můžou dostávat jedovaté látky, ukázala studie

mobil - mobily - smartphone
mobil - mobily - smartphone

Pokud používáte mobilní telefon, můžou se vám z něj do těla dostávat jedovaté látky. Takový je závěr nové studie výzkumníků a výzkumnic Univerzity v Torontu, kteří se zaměřili hlavně na chemikálie přidávané do plastových částí elektroniky.

Výzkum, na kterém je studie založená, byl vůbec prvním pokusem najít vztah mezi používáním drobné elektroniky a zatíženým lidského organismu látkami používanými ke změkčování součástek a předcházení jejich vznícení. „Zajímáme se o ně, protože jsou spojeny s neurotoxicitou, sníženou plodností a problémy se štítnou žlázou,“ vysvětlila hlavní autorka studie Miriam Diamond. Během výzkumu, který byl zaměřen jen na ženy v plodném věku, vědci a vědkyně zjišťovali obsah toxických látek v chytrých telefonech a poté i v tělech jejich majitelek. Podle jejich zjištění existuje spojitost mezi množstvím zpomalovačů hoření nalezených v mobilech a na rukou a v moči žen, kterým telefony patřily. Výzkum zároveň objevil, že ve smartphonech je těchto látek víc než ve velkých domácích elektronických zařízeních, jako jsou televize. Další výzkumy na toto téma, které je dnes v toxikologických kruzích velmi živé, budou nejspíš přibývat. Miriam Diamond totiž s vědeckou opatrností dodává, že ani její studie ještě neprokázala, jestli jsou elektronická zařízení skutečně hlavním zdrojem látek objevených v tělech zkoumaných žen.

Spustit audio
  • Skoro 20 % Finů plánuje do pěti let přestat s používáním osobních automobilů, tvrdí studie

    20. březen 2019
    rozbité auto - staré auto

    Před blížícími se volbami do parlamentu nechalo finské ministerstvo životního prostředí zpracovat průzkum postojů obyvatel ke klimatické změně i politice finského státu v této oblasti.

    Jednou z tázaných oblastí byla i problematika osobních automobilů. Konkrétně měli respondenti vyjádřit míru přesvědčení ve vztahu k tvrzení „Do pěti let se vzdám osobního auta a začnu využívat udržitelné dopravní služby, jako jsou hromadná doprava, sdílení kol nebo spolujízda“. 12 % dotázaných odpovědělo, že takový postoj vyjadřuje jejich plány do budoucna spíše dobře, 6 % dokonce uvedlo, že velmi dobře. Zkoumaný vzorek populace tvořilo 1013 respondentů. Johanna Särkijärvi, vedoucí odboru environmentálního a klimatického výzkumu na finském ministerstvu dopravy, označila takové výsledky za „světoborné“. „Způsob života bez vlastnictví osobního auta má vliv nejen na formy mobility, ale také například na rozhodnutí činěná ve vztahu k místu a typu bydlení,“ napsala Särkijärvi v blogovém příspěvku na webu ministerstva dopravy. Ve Finsku je momentálně registrováno 3,4 milionu aut určených k dopravě osob, z toho 2,7 milionu je užíváno přímo v provozu. Bez zajímavosti ani není, že mezi nejprodávanější automobily na finském trhu patří dlouhodobě modely značky Škoda. Zprávu přinesl web Helsinki Times.

    Podívejte se také na Stává se z auta překonaný symbol statusu? Jak pro koho. Cyklista a řidič o známých debatních klišé.

  • Čína naklonovala mimořádně úspěšného policejního psa, chce ušetřit za jeho výcvik

    20. březen 2019
    Německý ovčák

    Vědci v jihozápadní čínské provincii Jün-nan naklonovali „Sherlocka Holmese policejních psů“.

    Podle deníku The Guardian doufají, že mu bude stačit kratší výcvik. Německý ovčák, kterého pojmenovali Kchun-sün, je klonem mimořádně úspěšné psí detektivky, fenky Chua-chuang-ma. Jak informoval čínský státní deník Global Times, štěně pro policii naklonovala pekingská firma Beijing Sinogene Biotechnology za podpory ministerstva pro veřejnou bezpečnost. Podle ředitele společnosti Sinogene Čao Ťien-pchinga by se talentovaní psi dali klonovat „ve větších objemech“, což by mohlo výrazně zkrátit dobu nákladného výcviku. Ťien-pching ale taky Global Times řekl, že velkou překážkou zůstává cena. Tu ale deník neuvádí. Kchun-sünovi jsou teď tři měsíce a čeká ho rozsáhlý výcvik zaměřený na hledání drog, prohledávání lidí a ohledávání místa činu. Ve věku deseti měsíců by měl být plnohodnotným policejním psem, klasický výcvik přitom obvykle trvá pět let s náklady zhruba 500 tisíc juanů, což je asi 1 700 000 korun. Klonovaní psi se v policejních službách objevili už v roce 2005 v Jižní Koreji. Od roku 2007 podle China Daily
    Jižní Korea standarně zaměstnává klonované labradorské retrívry, kteří pracují na protidrogovém oddělení.

  • Jsou ve vzduchu vašeho města kovy? Zjistíte to z medu

    20. březen 2019
    Jak jsou včelaři spokojeni s letošní medovou sezónou?

    Živé věci v sobě nesou zakódované informace o prostředí, z kterého pochází. Vědci například dokážou z tvaru koruny vyčíst, v jakém ovzduší strom vyrůstal. Lišejníky jsou zase spolehlivými ukazateli místní úrovně znečištění ovzduší. A kanadští vědci teď přišli na to, že užitečná data se dají vyčíst i z medu.

    Zlatá tekutina je totiž citlivým lakmusovým papírkem měření kvality ovzduší. Na jejich zjištění upozornil deník The New York Times. Studie na téma městských úlů z okolí Vancouveru, která byla zveřejněna v měsíčníku Nature Sustainability, ukázala, že med tamních včelstev z centra města a z okolí přístavu obsahuje stopy olova. „S rostoucím počtem městských úlů mají vědci a ekologové nový způsob, jak levně a spolehlivě měřit škodliviny v životním prostředí po celém světě,“ pochvaluje si spoluautor příspěvku Dominique Weis z Univerzity Britské Kolumbie ve Vancouveru. Na podrobné informace obsažené v medu se přitom přišlo náhodou. Neziskovka Hives for Humanity, která městské úly spravuje, oslovila profesora Weise, aby jejich med prověřil právě kvůli olovu. Vědcův tým ale v medu našel i stopy železa, zinku a další látky, které souvisely s tím, v které části města včely pyl na výrobu medu sbíraly. Městské včelaření ale kanadské zjištění nijak nediskvalifikuje. Podle Weise bychom museli sníst víc než půl kila medu denně, abychom dosáhli na hranici přípustné konzumace olova u dospělých lidí.

    Podívejte se taky na Včely chápou koncept nuly a umí počítat do čtyř.

  • Úspěšná fotografka se rozhodla opustit kariéru, aby mohla žít v lese a starat se o zachráněné psy

    20. březen 2019
    toulavý pes

    Daria Puškareva byla úspěšnou fotografkou žijící v Moskvě. Rozhodla se ale opustit rušný život velkoměsta a žít v lese s víc než 100 zachráněnými zvířaty.

    Daria podle svých slov vždycky snila o tom, že si otevře vlastní útulek, a ačkoliv se jí podařilo vybudovat si úspěšnou kariéru svatební fotografky, cítila prý touhu najít v životě něco víc. První pes, kterého zachránila, bylo zablešené jednooké štěně a další brzy následovali. S přibývajícím počtem zvířat se pak rozhodla jít za svým snem a koupit si venkovský dům v lese asi 100 mil od Moskvy. Společně s manželem nyní pečuje o víc než stovku zvířat. Kromě psů zachránila také řadu zvířat chovaných pro kožešiny, například mývaly nebo lišky. Velká část jejích psů má problémy s chováním nebo postižení a bez její pomoci by byli pravděpodobně utraceni. Většinu svého dne proto tráví pár péčí o psy, z nichž řada vyžaduje speciální péči a podávání léků. Podle Darii může být starost o tolik zvířat někdy vyčerpávající, zároveň ale prý cítí, že její život je nyní naplněn víc než předtím.

  • Švédsko uznalo, že Ujguři jsou v Číně pronásledováni, a přislíbilo azyl všem žadatelům

    19. březen 2019
    Ujguři se bojí na veřejnosti cokoliv říci

    Švédský migrační úřad přijal na konci ledna rozhodnutí, že všichni „žadatelé o azyl muslimského vyznání a ujgurské nebo jiné turkické národnosti z Ujgurské autonomní oblasti Sin-ťiang“ budou považováni za uprchlíky.

    Informuje o tom na svých stránkách InBeijing švédský žurnalista Jojje Olsson. Důvodem je obava, že kterýkoliv žadatel, který odpovídá výše uvedené charakteristice, by mohl skončit v „převýchovném táboře“ nebo se stát obětí jiných represivních opatření. „Teoreticky to znamená, že každý čínský muslim, Ujgur nebo člen turkické menšiny má nyní relevantní důvody pro to, aby mu byl ve Švédsku poskytnut azyl, obzvláště pokud žil v oblasti Sin-ťiang. Výjimkou budou jen žadatelé, kteří se předtím podíleli na teroristické činnosti, zločinech proti lidskosti nebo jiných podobných aktivitách,“ upřesňuje Olsson. Již v září minulého roku se švédské úřady rozhodly zastavit deportace Ujgurů do Číny. Došlo k tomu v souvislosti s případem Abdikadira Yasina a jeho rodiny. Yasin požádal o azyl ve Švédsku v květnu 2015. Doma v Urumči, hlavním městě oblasti, zastupoval při jednání s úřady obyvatele své čtvrti, kteří žádali kompenzaci za své zbourané domy, což vedlo k jeho zadržení. Když po propuštění o případu napsal na sociálních sítích a pokusil se kontaktovat novináře, byl zatčen podruhé – policisté ho bili, mučili, a nakonec poslali do nemocnice. Pak spolu s manželkou a malou dcerou uprchl. Podařilo se jim nastoupit na letadlo do Kazachstánu, odkud se dostali do Ruska a poté do Stockholmu, kde požádali o azyl. Jejich žádost však byla zamítnuta, neboť úřady ve Švédsku jejich příběhu nevěřily. Olsson to zdůvodňuje tím, že švédský migrační úřad má nedostatečné povědomí o současné situaci v Sin-ťiangu, a navíc čelí velkému tlaku v souvislosti s přílivem migrantů z Blízkého východu a severní Afriky. Když už se zdálo, že se návratu do Číny nevyhnou, úřad se pod vlivem zpráv o útlaku Ujgurů v Sin-ťiangu rozhodl jejich deportace dočasně zastavit, v lednu pak uznal, že mají nárok na azyl. Nyní, když rozhodnutí nabylo právní moci, získali Yasin a jeho rodina azyl a tříleté povolení k pobytu (poté bude podle švédských zákonů případ opět přezkoumán). Celý případ podrobně popsal také americký deník New York Times.

    Světový kongres Ujgurů, ujgurská exilová organizace, uvádí, že za 20 let do roku 2017 bylo do Číny deportováno 317 Ujgurů a od té doby došlo k 23 podobným případům. Čína vyvíjí stále větší tlak na to, aby se Ujguři ze zahraničí vraceli. Pokud odmítají, čínské orgány jim například neobnoví pas a udělají z nich tak lidi bez občanství. Přímo v Sin-ťiangu jsou „nedostatečně loajální“ Ujguři a příslušníci jiných menšin především muslimského vyznání často vězněni a podrobováni indoktrinaci v takzvaných „centrech pro ideologickou převýchovu“.

  • Vědci dali aligátorům sluchátka a ketamin, aby zjistili, jak fungoval sluch dinosaurů

    19. březen 2019
    Vědci dali aligátorům sluchátka a ketamin, aby zjistili, jak fungoval sluch dinosaurů

    Experiment, popsaný v časopise The Journal of Neuroscience, byl navržen tak, aby studoval neuronové mapy v mozku, které přenáší informace o zvukových vlnách. Tyto mapy jsou životně důležité pro mnoho obratlovců a jsou obzvláště vyvinuté u nočních predátorů, jako jsou například sovy, které na zvuk spoléhají při lovu.

    Výzkumný tým aligátorům injekčně aplikoval ketamin a dexmedetomidin, aby zvířata utlumil. Když byla zvířata pod anestetiky, vědci jim do uší umístili sluchátka a na hlavy elektrody, které zaznamenávaly nervové odezvy na přehrávané zvuky. Studie byla zaměřena na zkoumání takzvaného interaurálního časového rozdílu, což je rozdíl v čase, kdy zvuk dorazí ke každému z uší. Zpoždění trvá zpravidla pouze pár mikrosekund, hraje ale zásadní roli při detekování místa původu zvuku. Catherine Carr, bioložka z University of Maryland, a Lutz Kettler, neurolog na Technische Universität München, strávili několik let studiem toho, jak tyto procesy pomáhají zvířatům, jako jsou ptáci a plazi, vyhledávat zdroj zvuku. Ptáci a aligátoři patří společně s dinosaury do skupiny takzvaných archosaurů. Nová studie proto poskytuje vodítka, která odhalují informace o fungování sluchových systémů dinosaurů. Experiment odhalil, že aligátoři lokalizují zvuky pomocí podobného systému jako ptáci, i když mají velmi odlišnou anatomii mozku. „Jednou z důležitých věcí, které jsme se naučili od aligátorů, je, že velikost hlavy nesouvisí s tím, jak mozek zpracovává směr zvuku,“ řekl Kettler pro web Motherboard. Znamená to, že i velcí dinosauři jako Tyrannosaurus rex pravděpodobně používali podobné mechanismy k lokalizaci zvuků jako ptáci a aligátoři.

  • Podílejte se z tepla domova na dobrodružstvích Beara Gryllse. Netflix chystá interaktivní TV sérii

    19. březen 2019
    Bear Grylls

    Máte rádi dokumentární pořady skauta a odborníka na přežití, ale vždy vám přišlo podezřelé, že riziko, kterému se vystavuje, je do určité míry rozumné?

    Právě pro vás, ale i mnohé další připravuje streamovací televize první interaktivní sérii You vs. Wild, ve které sami budete pomocí ovladače či myši počítače rozhodovat, jak se Bear s nebezpečími vypořádá. A ne každá z nabízených možností samozřejmě bude ta ideální. Volba dokumentárního formátu, ve kterém jednotlivec činí v pravidelném sledu různá zásadní rozhodnutí, se jeví jako ideální. Netflix pořad charakterizuje „choose-your-adventure“, tedy vyber si své dobrodružství, a interaktivní televize v této podobě začíná stále více připomínat některé počítačové hry z dřevních dob tohoto odvětví. Pokud jste se ale trochu škodolibě už začali těšit, jak Beara přivedete třeba na sráz propasti a necháte skočit dolů, má pro vás viceprezidentka Netflixu Cindy Holland špatnou zprávu. You vs. Wild nebude ani zdaleka tak temné jako orwellovský „one shot“ Black Mirror: Bandersnatch. Právě naopak, survivalistická show s Bearem Gryllsem by měla stát na počátku dalšího experimentování s formátem interaktivního vyprávění a na to navazující produkce internetové televize. You vs. Wild má premiéru naplánovánu na 10. dubna. Malou ochutnávku toho, co vás čeká, nabízí interaktivně pojatý trailer.

    Podívejte se taky na První Black Mirror film je venku! Divák bude sám rozhodovat, kam se příběh posune a jak skončí nebo Bird Box a Bandersnatch: Netflix míchá své hity z tuctů žánrovek a chytrých strategických rozhodnutí.

  • Na stráních v Podyjí se pasou divocí koně, díky nim tu znovu kvetou koniklece

    19. březen 2019
    Divoké koně spásají milovické pastviny

    Na Havranických vřesovištích se od loňského roku pase stádo divokých koní. Na místě, kde ještě před rokem dominovaly agresivní druhy trav, proto nyní mohly vykvést vzácné byliny. Stráně tak mimo jiné zaplavily i chráněné koniklece.

    „Rozdíl oproti loňskému roku je obrovský, jsme nesmírně rádi, že divocí koně pomohli po středočeských Milovicích zachránit další významnou stepní lokalitu,“ uvedl Dalibor Dostál, ředitel ochranářské společnosti Česká krajina, která pastvu divokých koní v národním parku Podyjí zajišťuje. Podle něj by přitom pastva jiných zvířat tak pozitivní efekt neměla, protože koně se zaměřují především na agresivní druhy trav a vytváří tak prostor pro růst bylin. „Zároveň svými kopyty rozrušují souvislý drn travních porostů a umožňují semenům květin lépe se uchytit v půdě,“ doplňuje Dostál. Koniklec velkokvětý je v Česku chráněný jako silně ohrožený druh a chrání ho také evropská legislativa. Kromě fialových konikleců se začínají na pastvině objevovat také silně ohrožené, žlutě zbarvené křivatce české. Návrat velkých kopytníků na dvě pastviny v Podyjí je součástí projektu Military LIFE for Nature, jehož cílem je podpora a zachování vzácných druhů rostlin a živočichů, které ke svému životu potřebují neustálé narušování terénu. Projekt zajišťuje péči o přírodu v pěti bývalých vojenských cvičištích.

  • Stále více Američanů omezuje spotřebu plastu. Nosí látkové tašky a navazují na rodinné tradice

    18. březen 2019
    mileniálové - ve městě

    Recyklace plastového odpadu je v poslední době stále komplikovanější. V nedávné době ho přestala vykupovat Čína, a na světě se tak vrší hromady vytříděných plastů, které ale nikdo nechce zrecyklovat. Stále důležitější se tak v poslední době stává snaha produkci plastového odpadu snižovat. Americký web The Atlantic se proto zeptal svých čtenářů, jaký plastový odpad denně vyprodukují a co dělají proto, aby jeho produkci omezili.

    John Towler ze Severní Karolíny je vášnivým pijákem ledového čaje. V poslední době se snaží vracet se do svého oblíbeného fast foodu se stále stejným kelímkem. „Po čase se sice kelímek rozpadne a já si musím koupit nový, ale stačí mi tak jeden, maximálně dva kelímky na týden, dříve to bylo mnohem více,“ řekl Towler. Za použití doplňovacího kelímku navíc dostane slevu. „Tyto bezedné šálky jsou skvělým způsobem, jak omezit používání plastů. I když fast foody prodávají nápoje levněji, stále si vydělají a my zákazníci používáme mnohem méně plastů,“ dodal. Susan Stewart z Floridy se šetrnému chování k životnímu prostředí naučila od matky. „Narodila se v roce 1915 a byla ekologicky smýšlejícím člověkem v pravém slova smyslu. Znovu a znovu jsme doma používali skleněné zavařovací sklenice a lahve. Tašky matka vyráběla z novin. A měli jsme i termosku, kterou jsme v létě naplnili ledovým nápojem a v zimě teplým. Prázdné konzervy jsme používali jako květináče a věci jsme ukládali do starých papírových krabic, které matka polepila plakáty,“ popsala Stewart. Sama se snaží na matčin životní styl navázat. Vyhnout se používání plastů se snaží i Kanaďan Gayle Gibson. Kamarádi se mu občas smějí, že má šíleně těžký batoh. Nosí s sebou kovové nádobí na táboření, nejméně tři textilní nákupní tašky a také papírové pytlíky na sypaný čaj. „Když si kupuju čaj, přijdu prostě do obchodu se svým papírovým pytlíkem a poprosím je, aby mi ho doplnili. Snažím se nikdy si nebrat plastové sáčky, ale není to jednoduché,“ řekl. Gibsona těší, že si jeho ekologického chování začínají všímat i přátelé. „Často si vezmou některou z mých tašek a odnesou si v nich svůj nákup, když jdeme spolu do obchodu. Není to moc, ale alespoň něco,“ dodal. Další příběhy lidí, kteří se snaží svou plastovou stopu zmenšovat, si můžete přečíst v angličtině na webu The Atlantic.

    Podívejte se také na Nemáme čas, poslouchejte nás, skandovaly tisíce studentů při středoškolské stávce za klima nebo Environmentální žal. Jak si poradit s hlubokým smutkem z vymírání druhů a klimatických změn?