Zelený sršeň: superflákač a supersluha

V každém mesiášovi je kus exhibicionisty - a o nikom to neplatí víc než o Brittu Reidovi. Synáček majitele vlivného losangelského deníku by dozajista rád dělal něco veřejně prospěšného, ale jeho rozmazlenost a lenost se uplatní leda na divokých večírcích. Smrt přísného otce však leccos změní. Zaprvé se floutek musí poprvé poprat se zodpovědností, zadruhé narazí mezi služebnictvem na nevšední talent jménem Kato - mistra v přestavbě aut, v bojových umění a ve vaření capuccina.

Plán poblouzněného dua je geniálně jednoduchý: šířit teror v černém super vozidle, tvářit se jako ztělesnění zla a dostat se lstí na kobylku skutečným lotrům. Tady někde začíná vtipné přehodnocení superhrdinského vzorce, které tvůrci Zeleného sršně nabízejí. Zatímco obvykle maskovaný hrdina spoléhá na své kostýmní propriety a efektní činy, které generují mocný symbol, Britt a Kato chtějí symbolickou sílu přímo ovládat a usměrňovat skrze Reidovy noviny. Že celá akce nemůže dopadnout dobře, je víceméně jasné. Zaprvé jsou oba tak trochu vrtáci, zadruhé je experiment se silou mýtu natolik zrádný, že se v určité chvíli musí obrátit proti poblázněné dvojici. V moderním světě nezáleží na tom, kdo má pravdu, záleží na tom, jak ji prezentuje - zhruba taková je lekce Zeleného sršně.

Pokud by se z výše napsaného zdálo, že Zelený sršeň je filozofickou meditací o sile médií, o zrádných symbolech a tragickém údělu těch, kteří čelí zlu, jednalo by se o politováníhodný omyl. Inteligentní reflexe těchto témat se sice filmem mihne, ale hlavní slovo tu má akční humor. V rovině dialogů obhroublý a tak trochu pubertální, v rovině režie pak humor sarkastický, neboť Michel Gondry je vždy připraven žánrová klišé shodit, zparodovat, nebo převrátit naruby: komiksově stylizovaným obrazem, klipovou naivitou i nadreálnými kolážemi. Pravdou však je, že až na občasné vizuální výstřelky se jeho typický rukopis příliš neprosazuje a Zelený sršeň je v rukou jiných…

Z filmu Zelený sršeň |foto: Falcon

Chvála může začít u brilantní záporácké kreace Christopha Waltze. Jeho ruský kmotr v krizi středního věku je šaramantní, prokreslený a vychutnaný v každém detailu. Ústřední postava projektu, scénárista, producent a hlavní hvězda v jedné osobě Seth Rogen exceluje v úloze rozmazleného Britta poněkud rozteklou postavou, umanutou mimikou a infantilní sebestředností. Talentovaný sluha Kato Jaye Chou odkazuje k Edwardsově klasice Růžový panter - byla to koneckonců ona, která v 60. letech bohatě těžila ze seriálové verze Zeleného sršně. Rogen a spol. se jí na oplátku v mnohém uklánějí (nejvýraznější je stylová kung-fu mela mezi sluhou a pánem v luxusním interiéru Brittova sídla).

Někde tady lze vést dělící linii mezi Zeleným sršněm a Kick-Assem. Oba filmy spojuje relativizování superhrdinských schémat i motiv nekontrolovatelné síly masky, která přerůstá možnosti jejího nositele. Zatímco se ale Matthew Vaughn klaněl např. Leoneho klasikám, Zelený sršeň se veze na komediální notě. Kick-Ass v souboji „pošuků" vítězí díky stylově vybroušenější režii a dynamičtějšímu spádu. I tak je zelený bodavý hmyz úctyhodným vkladem do letošní blockbusterové sezóny. Jen houšť!

PŘEČTĚTE SI TAKÉ: Kick-Ass: superhrdinství opravdu bolí!

Hodnocení: 75%