Země má své digitální dvojče. Vědci slibují přesnější předpovědi počasí i klimatické modely

Od příštího měsíce bude technologie rozšířena také do oblastí Headingley, Hyde Park a Woodhouse. Pomocí aplikace Uber Eats ji nově budou moci využívat i místní podniky.

Podobný trend se podle BBC ale objevuje i v zahraničí. V Curychu se od letošního léta ulicemi pohybují robotičtí psi společnosti Just Eat Takeaway.com, kteří zákazníkům doručují objednané jídlo.

Roboti byli zpočátku testováni v univerzitních kampusech, kde rozváželi jídlo studentům. Podle mluvčího společnosti Starship Technologies dokážou zásilku doručit do 30 minut na vzdálenost až 3,2 kilometru. Technologie by podle něj mohla přispět ke snížení dopravní zácpy i ke zlepšení kvality ovzduší.

Na obavy týkající se bezpečnosti společnost reaguje s tím, že roboti jsou „velmi uctiví“ a do nikoho nenarážejí. Po vložení zásilky se automaticky zamknou a během cesty je nelze otevřít. Zákazník je odemkne pomocí aplikace až po doručení.

Mluvčí Starshipu dodal, že stroje už provedly přes devět milionů dodávek v sedmi zemích a firma plánuje v roce 2026 rozšířit své služby do dalších evropských států.

S rozvojem robotiky a umělé inteligence však rostou i obavy ze ztráty pracovních míst. K tomu Pryor uvedl, že technologický pokrok vždy měnil trh práce, dnes i před více než sto lety v případě tkalcovských stavů. Podle něj by to ale neměl být důvod bránit změnám: „Musíte se jen ujistit, že lidé budou mít práci, kam mohou jít.“

Pak více než 200 žen navrhl, aby se pohovor konal venku. Trasu procházky záměrně vedl daleko od toalet. Jakmile začaly pociťovat neodkladnou potřebu močit, byly nuceny snášet silné nepohodlí, vykonat potřebu na veřejnosti, nebo se dokonce počůrat.

Podle deníku The Guardian všechno vyšlo najevo v roce 2018 poté, co Nègreho kolega nahlásil, že se úředník pokusil vyfotografovat nohy své kolegyně. Policie zahájila vyšetřování a při následné domovní prohlídce našla v počítači tabulku s názvem „Experimenty“, v níž měl Nègre zaznamenávat časy podávání drog i reakce žen.

Jedna z obětí, Sylvie Delezenne, popsala svůj zážitek pro deník The Guardian. Po vypití kávy začala pociťovat stále rostoucí potřebu močit. „Třásly se mi ruce, srdce mi bušilo, po čele mi stékaly kapky potu a zrudla jsem. Řekla jsem mu: ‚Budu potřebovat přestávku.‘ Ale on pokračoval v chůzi,“ uvedla. Nakonec byla nucena dřepnout si v tunelu pod mostem, kde si k ní Nègre přistoupil, sundal si bundu a řekl: „Budu tě chránit.“ Podle Delezennové jeho chování působilo velmi podivně.

V roce 2019 Nègre musel ministerstvo opustit, pracoval v soukromém sektoru a nyní čeká na výsledek soudního procesu.

Součástí iniciativy je podle serveru Euronews také celosvětová akce 16 dní aktivismu proti genderově podmíněnému násilí, která začíná 25. listopadu a vrcholí 10. prosince na Den lidských práv. Kampaň se v roce 2025 zaměří na stále častější digitální formu útoků.

Kazachstán letos přijal nový zákon, který kriminalizuje stalking a umožňuje ukládat trest až 50 dnů vězení. Podle statistik má právní úpravu chránící ženy před online obtěžováním méně než 40 procent zemí na světě. Zhruba 1,8 miliardy žen a dívek zůstávají bez adekvátní ochrany.

Kazašský institut pro veřejný rozvoj zároveň představil Národní zprávu o domácím násilí, podle níž je 82 procent nahlášených případů namířeno proti ženám. Více než třetina obětí jsou děti a téměř 14 procent představují starší dospělí.

Podle OSN zůstává násilí na ženách jedním z nejrozšířenějších porušování lidských práv. Jeho výskyt se v posledních letech zvýšil i kvůli pandemii COVID-19 i další celosvětové krize, včetně změny klimatu a ozbrojených konfliktů.

Kazachstán se kampaně OSN účastní každoročně a pokračuje v posilování právních opatření na ochranu žen, dětí a dalších zranitelných skupin.

Výskyt hub na místě zamořeném radiací po výbuchu elektrárny v roce 1986 poprvé odhalila ukrajinská vědkyně Nelli Zhdanova v roce 1997. Už její tehdejší výzkum naznačil, že houby jsou pro život obecně škodlivým ionizujícím zářením přímo přitahovány. Další výzkum, provedený o deset let později, tuto domněnku potvrdil a dokonce zjistil, že houby rostly až o 10 % rychleji, pokud byly radiaci vystaveny a přímo se jí živily, píše server Science Alert.

Ochranu před škodlivými účinky ionizujícího záření houbám poskytuje melanin. Jde o stejný princip jako u barvy lidské kůže – čím je tmavší, tím lépe je chráněna před škodlivým UV zářením. Melanin patří mezi antioxidanty, což znamená, že dokáže reaktivní ionty, které záření v biologické hmotě vytváří, vrátit do stabilního stavu.

V roce 2022 pak bylo zjištěno, že černobylské houby stejným způsobem jako na radioaktivní záření reagují i na vesmírné záření. To vzniká při explozích hvězd mimo naši sluneční soustavu a bez větších potíží prochází dokonce i olovem. Na Zemi nás před ním do značné míry chrání atmosféra, ale pro astronauty cestující do hlubokého vesmíru představuje velké nebezpečí.

Tento objev tak otevírá zajímavé perspektivy pro řešení problému života ve vesmíru, uvádí server BBC. Čína i USA plánují v příštích desetiletích vybudovat základnu na Měsíci, zatímco společnost SpaceX si klade za cíl vyslat do konce roku 2026 svou první misi na Mars. Všichni lidé žijící na vesmírných základnách budou muset být chráněni před kosmickým zářením. Doposud používané materiály jsou však příliš těžké na to, aby mohly být transportovány ve velkém množství. Ochranné prvky na bázi hub vyhledávajících radiaci by tak mohly být řešením.

Pro získávání vody ze vzduchu využívají tzv. sorbenty, tedy zařízení, která vodu nejprve odpaří a potom zkondenzují. To však někdy trvá hodiny, nebo dokonce dny. Ultrazvukové zařízení, které se dá k sorbentu připojit, oproti tomu vodu přímo vytřepává, a to tak, že vibruje na vysoké frekvenci. Celý proces získávání vody tak rázem trvá několik málo minut, píše server Good News Network.

Zatímco původní systém využíval teplo ze slunce, nové zařízení potřebuje být připojeno ke zdroji elektrické energie. Tým vědců z MIT předpokládá, že by mohlo být napájeno malým solárním panelem, který by také mohl detekovat, zda je v sorbentu již dostatek vlhkého vzduchu a zařízení může začít pracovat.

Podle Světlany Boriskiny, hlavní vědecké pracovnice na katedře strojního inženýrství MIT, by tento nový způsob získávání vody ze vzduchu mohl být důležitý zejména pro pouštní oblasti a místa, kde není k dispozici ani slaná voda, kterou by bylo možné soli zbavit a využít ji tak jako pitnou.

„Krása tohoto zařízení spočívá v tom, že je se sorbenty zcela komplementární a může být doplňkem téměř jakéhokoli jejich typu,“ cituje Boriskinu server MIT News. To by podle ní mohlo znamenat, že bude použitelný i pro jednotlivé domácnosti, které už přístroj vlastní. „Nejvíce záleží na tom, kolik vody denně dokážete ze vzduchu vyextrahovat. A pokud používáte ultrazvuk, toto množství se velmi zvyšuje,“ dodává výzkumnice.

Organizace Palestine Action byla letos v červenci v Británii zakázána poté, co její členové vnikli na základnu britského královského letectva a poškodili dvě tankovací letadla. Rooney, která je jednou z nejprodávanějších autorek ve Velké Británii, o měsíc později prohlásila, že bude i nadále využívat svého vlivu a peněz k podpoře této organizace, i pokud by to mělo znamenat, že bude britskými úřady obviněna z podpory terorismu.

Podle serveru Euronews to však může znamenat, že její britský vydavatel, nakladatelství Faber & Faber, a také britská veřejnoprávní stanice BBC, která natočila seriálové adaptace dvou jejích románů, nebudou moci spisovatelce nadále vyplácet tantiémy, protože by podle britských zákonů mohli být obviněni z financování terorismu.

Ve výpovědi před Nejvyšším soudem, o které informuje BBC, Rooney řekla, že se domnívá, že Izrael v Gaze páchá genocidu, a protestní akce organizace Palestine Action vycházejí z „dlouhé a hrdé tradice občanské neposlušnosti.“ Dále uvedla, že již dříve obhajovala použití tzv. přímé akce, včetně sabotáže soukromého vlastnictví, a to v zájmu klimatické spravedlnosti. Proto je podle ní logické, že přímou akci podporuje, i pokud se týká snahy zabránit genocidě.

Rooney nedávno také zrušila svou cestu do Velké Británie, protože se obávala zatčení kvůli svým politickým názorům. Zdůraznila také, že situace ohrožuje práva jejího vydavatele i její práva jako autorky a řekla, protože pokud jí nebudou moci být nadále vypláceny autorské honoráře, bude nucena stáhnout své knihy z britských knihkupectví nebo je dobrovolně darovat.

Původně se totiž vědci domnívali, že jsme se s kočkami sblížili už před 10 tisíci lety. Nyní ale analyzovali DNA z kočičích kostí nalezených na archeologických nalezištích v Evropě, Severní Africe a Anatolii, informuje BBC. Nové důkazy ukazují, že domestikace koček nezačala na počátku zemědělství – na Blízkém východě, jak jsme si dosud mysleli. Místo toho se odehrála o několik tisíciletí později, někde v severní Africe. Podle serveru New Scientist číření afrických koček do Evropy přitom zahrnovalo alespoň dvě geneticky odlišné populace a bylo hlavně dílem středomořských civilizací.

Tento nový poznatek odpovídá našim znalostem o Egyptě jako o společnosti, která kočky uctívala, zobrazovala je v umění a uchovávala jako mumie. Ochočené kočky se postupně rozšířily po celém světě. Na počátku cestovaly na lodích, kde námořníkům pomáhaly lovit myši. Dokázaly přežívat v různých prostředích, ve městech i na venkově, a doprovázely lidi na dlouhých cestách. Dostaly se do Evropy a do Británie s Římany a dál pokračovaly po Hedvábné stezce směrem na východ do Číny, kde skutečné domácí kočky dorazily až asi před 1300 lety během dynastie Tang.

Vědci taky zjistili, že v Číně žily u lidí divoké kočky ještě dlouho před příchodem domácích koček. Šlo o kočky bengálské – malé divoké kočky s leopardími skvrnami, které se pohybovaly v lidských osadách. Vztah mezi lidmi a těmito kočkami byl komensální: kočky žily poblíž lidí, aniž by jim škodily, a lidé z jejich přítomnosti většinou neměli újmu. Kočky bengálské se nikdy plně nedomestikovaly a stále žijí volně v Asii.

Dnes jsou kočky domácí rozšířené téměř po celém světě kromě Antarktidy.

Ženy tvoří jen malou část pachatelek – v roce 2021 nesly odpovědnost za pouhých 10 % všech vražd. Studie a případy ze Spojených států, Íránu, Malawi či Tanzanie ukazují, že většina z nich spáchala vraždu v kontextu domácího násilí, často jako akt sebeobrany proti opakovanému týrání. Mnohé z nich mají za sebou nucené či dětské sňatky a trauma z dětství.

Odborníci zároveň upozorňují na nespravedlnost soudních procesů. Právníci často neumí zohlednit trauma ani dynamiku domácího násilí. Soudy bývají patriarchální a rigidní a mnoho států nemá mechanismy, které by historii týrání braly v potaz, píše ve své analýze The Guardian. Studie Penal Reform International a zkušenosti právniček jako Harriet Wistrich ukazují, že trauma, disociace či ztráta paměti mohou způsobovat, že ženám soudy nevěří. Násilné ženy bývají posuzovány přísněji kvůli sexismu a misogynii.

Přesto se objevují první náznaky změny – soudy v Británii, Belize či Keni začínají uznávat syndrom týrané ženy nebo donucovací kontrolu jako polehčující okolnosti, což některým ženám umožnilo mírnější trest nebo propuštění.

Současně však počet vražd žen rukou partnerů stále roste. Podle údajů OSN bylo v roce 2024 na celém světě úmyslně zabito přibližně 83 000 žen a dívek, z toho 50 000 rukou partnerů nebo členů rodiny. To znamená, že každých deset minut zemře jedna žena či dívka. Domácí prostředí zůstává pro mnohé ženy a dívky nebezpečné, někdy až smrtelné, a moderní technologie, jako kyberšikana či donucovací kontrola, tento typ násilí často ještě zhoršují. Statistiky ukazují, že nejvíce ohrožené jsou ženy v Africe, následují americké kontinenty a Evropa s nejnižšími čísly.

„Budeme potřebovat novou krev,“ řekl pro POLITICO osmadvacetiletý Jean-Pascal Hohm, který má novou mládežnickou organizaci vést. „Potřebujeme včas identifikovat talentované lidi,“ dodal v bowlingové herně u parkoviště, kde strana uspořádala svůj happening. Nové křídlo ponese název Generation Germany a strana si od rebrandingu slibuje, že setřese extremistické stigma.

Autoři dlouhodobé studie Die Mitte ale upozorňují, že v Německu dochází k nejvýraznější normalizaci krajní pravice za posledních deset let. Jeden z pěti Němců, kteří se považují za součást společenského středu, už jasně neodmítá výroky spojované s krajně pravicovou ideologií. Podpora agresivního nacionalismu a šovinismu vzrostla na 20 procent a klíčové přesvědčení krajní pravice – že německá identita je dána krví a původem – získává podporu i mimo tradiční extremistické kruhy.

Nové mládežnické křídlo bude nově pod přímou kontrolou AfD. Odborníci ale upozorňují, že tato kosmetická úprava pravděpodobně nic zásadního nezmění. I když může organizace pod Hohmovým vedením působit přijatelněji a profesionálněji, ideologicky bude nejspíš stejně radikální jako její předchůdkyně. Zkušenosti z jiných evropských zemí, připomíná studie, ukazují, že krajně pravicové strany svou radikalitu nezmírní, když jsou přijímány jako legitimní partneři. Naopak posilují, zatímco tradiční strany se samy posouvají doprava.