Zemřel herec Max Wright, představitel Willieho Tannera ze seriálu ALF

Až tři z pěti Američanů v rámci nového výzkumu SharkNinja uvedli, že sestěhování téměř nebo úplně ukončilo jejich vztah. Tři čtvrtiny pak uvedly, že litují toho, že se s partnerem či partnerkou sestěhovali příliš brzy.

Podle psychologů jsou obvykle na vině odlišná očekávání obou partnerů: „Na společném bydlení může vztah ztroskotat, pokud o sobě páry zjistí věci, které jsou pro ně nepřijatelné a které nebyly zřejmé, když žili odděleně,“ uvedla pro server Vice párová terapeutka Mary McLaughlin.

Tentýž server se jí na základě průzkumu zeptal, jaké jsou tipy pro lepší zvládání počátků společného bydlení, a sestavil jejich seznam. První odbornou radou je formulovat své výhrady jako přání a nikoli jako stížnosti. Terapeutka tím doporučuje se spíše zaměřit na své potřeby, než na nedostatky partnera. Pokud například panuje mezi partnery nesoulad v tom, zda společné bydlení zamykat, či nikoli, je možné vyjádřit svou touhu po pocitu bezpečí, a ne frustraci nad tím, že partner či partnerka mají odlišné návyky.

Další radou je tolerantně pomíjet drobné nesoulady a hádat se jen o věcech, které jsou opravdu podstatné. To se pojí s další zásadní schopností, kterou by se lidé ve společné domácnosti měli řídit, a to flexibilita. Ač se to podle McLaughlinové může občas zdát těžké, lze ji postupem času rozvíjet. „Pokud chcete žít přesně tak, jak si přejete, bez ohledu na ostatní, měli byste asi zůstat svobodní,“ dodává terapeutka.

Zjištění byla publikována začátkem tohoto měsíce v prestižním časopise Proceedings of the National Academy of Sciences. V rámci studie výzkumníci nabízeli čmelákům zemním kapky vody s různými příchutěmi a zaznamenávali jejich reakce během sosání. Zpomalená videa pak odhalila, že při sosání sladkých tekutin čmeláci pohybovali svými sosáky dovnitř a ven, jako by si je vychutnávali, zatímco hořké a slané tekutiny u nich vyvolávaly odmítavé reakce jako třesení hlavou, otírání sosáku a couvání.

Vědci následně pomocí několika dalších metod, včetně chemického ovlivňování mozku hmyzu, vyloučili možnost, že by se mohlo jednat o pouhé reflexivní reakce na konkrétní chemikálie, a dospěli k závěru, že jde skutečně o projevy libosti a nelibosti.

Časopis Smithsonian cituje spoluautora studie Andrewa Barrona, podle kterého výzkum ukazuje, že i čmeláci mají určitý vnitřní život. „Čmelák svůj svět prožívá, není robotickou entitou řízená programem,“ uvedl Barron.

Nové poznatky neprokazují, že čmeláci pociťují potěšení nebo znechucení stejným způsobem jako lidé. Vědci však zaznamenané chování interpretují jako důkaz o tom, že i takto drobná zvířata přiřazují zážitkům pozitivní nebo negativní hodnotu.

Analýza, která byla publikována v časopise BMJ, se zabývala výsledky 262 předchozích klinických studií, kterých se dohromady účastnilo přibližně 100 000 lidí a zkoumalo se v nich devatenáct různých léků. Závěry výzkumu ukazují, že při využitích těchto léčebných postupů nedošlo k žádnému klinicky významnému zlepšení kvality života.

„Většina účinných látek významně nezlepšuje kvalitu života a jen málo z nich vykazuje přínosy pro kardiovaskulární systém,“ píše se ve studii. Hlavní dvě účinné látky těchto léků jsou tirzepatid, který je obsažený Mounjaru, a semaglutid - účinná látka v Ozempicu. Tyto látky jsou spojeny se zdraví škodlivým poklesem beztukové tělesné hmoty, tedy hmoty těla po odečtení tuku. Její nízké hodnoty mohou vést k vyššímu riziku pádů, zlomenin a v krajním případě i předčasnému úmrtí.

Podle serveru Euronews však někteří vědci závěry výzkumu zpochybňují a říkají, že měření kvality života je obtížné. „Kvalita života je komplexní záležitost a u jednotlivých osob se její pojímání může lišit. Standardizovaná měření sice poskytují cenné informace, nemusí ale zachytit všechny dopady léčby, které mohou být pro lidi s obezitou důležité,“ uvedla pro server Marie Spreckley z Univerzity v Cambridge.

Podle autorů analýzy je nutné obezitu vnímat jako komplexní chronické nemocnění. Pokud se při její léčbě zaměřuje pozornost pouze na úbytek hmotnosti, bývá to podle vědců nebezpečné, může totiž docházet k pomíjení rizik drastického úbytku váhy a také posilování stigmatizace pacientů.

Vědci již dlouho hledají odpověď na otázku, proč se přibližně 40 % pacientů, kteří byli z důvodu anorexie hospitalizováni, a následně došlo k jejich stabilizaci, do 6 měsíců potýká s opětovným nástupem nemoci.

Nový výzkum publikovaný v časopise Translational Psychiatry naznačuje, že by v tom mohl hrát roli hormon zvaný ghrelin a ghrelinový antagonista známý jako LEAP2 (liver-expressed antimicrobial peptide 2). Gherlin, který je někdy označován jako „hormon hladu“, je odpovědný za to, že tělo vysílá signály, že je čas jíst, LEAP2 naopak působí proti těmto signálům.

Studie, které se zúčastnilo 30 žen trpících anorexií ve věku 18 – 60 let, ukázala, že na začátku první hospitalizace měly pacientky asi o 20 % vyšší hladinu LEAP2, která po zaléčení klesla, ale před opakovanou hospitalizací se opět zvýšila.

Podle neurovědkyně Virginie Tolleová z francouzského Národního institutu pro zdraví a medicínu, která výzkum vedla, může být zjištění průlomové: „To, co jsme se o LEAP2 dozvěděli, naznačuje, že by práce s ním mohla přispět k novým léčebným strategiím,“ říká.

Server Science Alert také uvádí, že pokud se výsledky výzkumu podaří potvrdit na větším vzorku pacientů, mohly by krevní testy zaměřené na tento biomarker potenciálně pomoci identifikovat osoby ohrožené relapsem ještě předtím, než k němu skutečně dojde.

Studie, kterou provedli vědci z university v australském Sydney, se zaměřila na 720 000 hospitalizací mladých lidí do 24 let v Novém Jižním Walesu během let 2001–2022 a zjistili, že vysoké teploty mají na duševní zdraví negativní vliv. Roli přitom podle výzkumníků hrají i teplotní výkyvy. „Riziko hospitalizace se zvyšuje dvojnásobně v teplém období a až trojnásobně,“ cituje deník The Guardian hlavního autora studie Wen-Qianga He.

Extrémní horko přitom zvyšuje jak míru užívání návykových látek, tak vzniku deprese, úzkosti, obsedantně-kompulzivní poruchy či poruch chování. Vědci navíc varují, že se tato zátěž v důsledku změny klimatu ještě zhorší. Předpokládá se, že v letech 2090–2099 vzroste počet hospitalizací způsobených horkem o 6,0 % až 7,7 %, a to v závislosti na tom, jak se podaří implementovat klimatická opatření, píše server Euronews.

Studie popisuje, jak konkrétně vysoké teploty na duševní zdraví působí. Podle vědců ztěžují tělu regulování vnitřní teploty, což negativně ovlivňuje proces chlazení mozku i jeho zásobování kyslíkem. Dále také mohou vyvolávat psychický stres, narušovat spánek a přispívat k podrážděnosti a agresivitě. Mezi dopady, které mají na zdraví nepřímý vliv, patří snížení kvality spánku a omezení sociálních kontaktů.

Případ začal v srpnu loňského roku, kdy Ślusarczyk sdílel na svém facebookovém profilu animovaný obrázek prezidentovy manželky Marty Nawrocké, na kterém byla vyobrazená v historickém královském oblečení. Obrázek byl v té době populární mezi prezidentovými příznivci, politik opoziční PSL k němu však připsal větu „A kde je Shrek?“, což vyvolalo kontroverzi, píše server WP Wiadomości.

Trestní oznámení krátce po zveřejnění příspěvku podal Andrzej Gawlikovski, člen politického sdružení OdNowa. To je navázáno na opoziční stranu Právo a spravedlnost (PiS), která Karola Nawrockého jakožto nezávislého kandidáta podporovala v prezidentských volbách. Minulý týden pak polská média informovala, že státní zastupitelství Ślusarczyka obvinilo z trestného činu urážky prezidenta, a také z urážky prezidentovy manželky coby soukromé osoby.

Ślusarczykův advokát uvedl, že příspěvek nebyl mířen na prezidentský pár, nýbrž na autory původního obrázku, sám Ślusarczyk pak v postu na sociálních sítích poznamenal, že animovanou postavu zlobra považuje za sympatickou. „Shreka mám opravdu rád. Vážně nemá polská prokuratura na práci nic lepšího, než se zabývat takovými nesmysly?“ napsal.

Veřejné urážení polského prezidenta je v zemi trestným činem, za který hrozí až tři roky vězení. Server Notes from Poland uvádí, že v minulých letech bylo na jeho základě již několik osob odsouzeno k veřejně prospěšným pracím, když se vulgárním způsobem vymezovali proti předchozímu polskému prezidentovi Andrzeji Dudovi.

Termín „phubbing“ vznikl před několika lety a označuje situaci, kdy člověk ignoruje své okolí, protože zrovna používá telefon. Podle nové studie může mít takové chování dlouhodobé negativní dopady, pokud se ho rodiče dopouštějí v přítomnosti svých dětí, píše The Guardian.

Výzkum s názvem „Mami, miluješ svůj telefon víc než mě?“, který vyšel v červnu v recenzovaném časopise Frontiers in Psychology, zjistil, že rodiče a pečovatelé připoutaní k obrazovkám mohou u dětí a dospívajících posilovat úzkost a nejistotu.

Výzkumníci oslovili 600 mladých lidí ve Spojených státech ve věku od 12 do 17 let. Zjišťovali, jak na dospívající působí situace, kdy se rodiče během jejich snahy navázat kontakt soustředí místo na ně na obrazovku telefonu. Mnozí respondenti uvedli, že se kvůli tomu cítí odmítnutí nebo nepodstatní.

Studie zároveň připomíná, že mobilní telefon dnes vlastní 98 procent Američanů a přibližně 91 procent z nich používá chytrý telefon. V prvním průzkumu Pew Research Center z roku 2011 to přitom bylo pouze 35 procent.

Pomocí regresní analýzy výzkumníci porovnali výsledky dotazníků s údaji ze standardizovaného dotazníku citové vazby. Tvrdí, že mezi častým používáním telefonů rodiči a vyšší mírou úzkostné i vyhýbavé citové vazby u dětí existuje statisticky významná souvislost.

Jak ale upozorňuje server Gizmodo, výsledky studie netvrdí, že nadměrné používání telefonu rodiči samo o sobě způsobuje u dětí nejistotu. Nelze vyloučit ani opačný vztah: nejistí teenageři mohou být více otráveni tím, že jejich rodiče jsou závislí na telefonu. Tuto možnost ostatně připouštějí i samotní autoři studie.

Haaland patří mezi nejvýraznější hvězdy letošního turnaje. Vedle svých výkonů na hřišti, kde se řadí mezi nejlepší střelce po boku Lionela Messiho a Kyliana Mbappého, zaujal fanoušky i mimo fotbal.

Na sociálních sítích se znovu šíří skladba Kygo Jo, kterou fotbalista v roce 2016 nahrál se spoluhráči z norské reprezentace do sedmnácti let Erikem Botheimem a Erikem Tobiasem Sandbergem. Společně vystupovali jako Flow Kingz a tehdy patnáctiletý Haaland používal rapové jméno Lyng. V domácím videoklipu mladíci rapují, grilují, skáčou na trampolíně nebo pózují na malém autě, uvádí server Euronews.

„Tohle by se mělo hrát na stadionu, pokud Norsko vyhraje nad Anglií,” shodují se fanoušci na sociálních sítích.

Podle serveru ANI letos vznikl také remix skladby Kygo Jo, na kterém Haaland spolupracoval s norským DJem a producentem Kygem. Ten má za sebou projekty třeba s Edem Sheeranem, Imagine Dragons nebo Selenou Gomez.

Původní videoklip z roku 2016 mezitím znovu obletěl internet a na YouTube už nasbíral více než 21 milionů zhlédnutí.

Ve volebním spotu strany Likud premiéra Benjamina Netanjahua ministr Zohar zesměšňuje izraelské filmaře jako protiizraelské spekulanty a slibuje, že veřejné peníze už nebudou směřovat na filmy, které podle něj „očerňují“ izraelské vojáky. O videu informoval server Variety.

Zohar, který je vysoce postaveným členem pravicové strany, ve videu vystupuje po scéně, v níž režisér a jeho asistent, oba oděni v arabském šátku kefíja, natáčí film zobrazující izraelské vojáky a osadníky na Západním břehu Jordánu v negativním světle. Po natočení jednotlivých scén přistoupí k bankomatu, který jim začne vydávat hromady šeků symbolizujících státní financování.

Ministr následně zabrání asistentovi vybrat další peníze a prohlásí: „Celá léta to fungovalo jednoduše. Stačilo očernit Izrael a dostat šek od vlády. S tím je konec.“ Dodává, že filmové reformy, které inicioval, mají zabránit financování filmů, které podle něj podporují protiizraelské postoje. O jeho prohlášení informoval deník The Jerusalem Post.

Video představuje další eskalaci dlouhodobého sporu mezi Zoharem a izraelskou filmovou komunitou. Napětí se vyostřilo poté, co Izraelská filmová akademie udělila hlavní cenu Ophir filmu „Moře“. Snímek vypráví příběh palestinského chlapce, který se během školního výletu poprvé podívá k moři v Tel Avivu. Film získal hlavní cenu a stal se izraelským kandidátem na Oscara v kategorii Nejlepší mezinárodní film, do užšího výběru se však nedostal.

Zohar již dříve zastavil financování cen Ophir na protest proti ocenění filmu. Podle ministra snímek prezentuje palestinskou perspektivu a vykresluje Izraelské obranné síly i Stát Izrael v negativním světle.