Žena a severská detektivka v kleci
Filmové zpracování románu Žena v kleci odhaluje past, ve které se ocitla severská detektivka jako žánr.
Čítankově rozdané karty: Carl je dánský detektiv, který svou arogancí a neuvážeností způsobí událost, při níž jeden jeho parťák zemře, druhý ochrne a on sám je těžce raněn. Když se vrací zpět na kodaňské oddělení vražd, odklidí ho vedení do sklepa do tzv. Oddělení Q, které má za úkol revidovat a zakládat archivní případy. Nudná úředničina je ve skutečnosti zastíracím manévrem, jak se zbavit policajta, s nímž nikdo nechce sloužit.
Můžeme si odškrtávat trumfy: výtečný detektiv samotář, problémy s autoritami, psychicky náročnou práci vykonává proto, že „nic jiného neumí“, špatný vztah se synem, rozpadající se manželství, deprese léčená koktejlem vodka-xanax, věčně zamračený. Do toho skličující případ zmizení populární a atraktivní političky, který byl před lety klasifikován jako téměř jistá sebevražda.
Filmová Žena v kleci je temnou a depresivní záležitostí, která se nebojí trýznit diváka vyhrocenými stylovými prostředky. Vyladěný vizuál plný přesných kompozic a expresivního světla prozrazuje, že režisér Mikkel Nørgaard vzešel ze silné dánské seriálové líhně (režíroval politické drama Borgen), kde se na dotažený zevnějšek hledí. Důraz na stylizaci je nicméně někde až přehnaný a klíčové okamžiky působí zbytečně přepjatě. Přesto nelze filmu upřít působivost, která však vychází z přesné nápodoby prověřených postupů.
Konvenčnost je přesně tou klecí, která Nørgaardův film svazuje nejvíce. Nejde jen o zbytnělý styl, ale i o scenáristickou práci s knižní předlohou Jussiho Adler-Olsena. Z románu, který je charakteristický shazovačným sarkasmem hlavní postavy i vypravěče ke konstantám severské detektivky, si film bere dílčí motivy a prvky zápletky. Pochopitelně se vytrácí dějová pestrost, přesné Adlerovo pozorovatelství i břitký humor. Jako náhradu nabízí Žena v kleci jen několik očekávatelných klišé, která ji ještě pevněji zařazují do žánrového kánonu.
Známým problémem severské detektivky je jistá překombinovanost – čím složitější a tajemnější případ, tím krkolomnější konstrukce. Pokud tenhle detektivní žánr vyniká společenskými a politickými přesahy, není to dáno jen „uvědomělostí“ spisovatelů, ale i tím, že širší kontext umožňuje lépe skrýt celkem povrchní či vykalkulované motivace zločinu (mnohokrát se čtenář ocitá v situaci, kdy před ním autor rozvine širokou síť souvislostí, aby se nakonec jako klíčová ukázala ta nejbanálnější a nejosobnější). Románová Žena v kleci je dovedná právě v tom, jak dovede hlavní případ rozpustit v tříšti vedlejších motivů a klamných linií. Film si pochopitelně takový kompoziční luxus dovolit nemůže. I když vypráví sebejistě a s poměrně dobrým načasováním, nechtěně vyznívá poněkud uspěchaně a ploše.
Těžko se tak ubránit pochybám, zda by příběhy Oddělení Q nevynikly lépe na seriálové platformě, která umožňuje rozehrát alternativní dějové linie a zachytit vývoj vztahu postav. Obrovskou silou Adlerovy knihy je vztah Carla s jeho „pucflekem“ Asadem, mixem syrského prodejce ojetin, dobrého vojáka Švejka a geniálního pozorovatele. Ve filmu se lehce fraškovité a potměšilé pouto mění v tuctový vztah uzavřeného detektiva a výřečného parťáka.
Žena v kleci tak na plátno přesvědčivě přenáší všechno, co mají fanoušci severské detektivky rádi. A společně s tím i její největší prokletí, kterému se Adler-Olsen umí v knize lišácky vyhnout.
Žena v kleci (Kvinden i buret)
Mikkel Nørgaard, Dánsko, 2013, 97 minut
Hodnocení: 60 %
Jussi Adler-Olsen: Žena v kleci
Překlad: Kristýna Václavů. Brno: Host, 2011. 405 stran
Hodnocení: 85 %
Nejposlouchanější
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
