Ženské tělo a traumata nás všech. Toto jsou nejlepší knihy roku 2023 podle Radia Wave

4. prosinec 2023

On Air

Blíží se konec roku a s ním i nezbytné bilance tak nějak všeho. V literárním světě to znamená žebříčky nejlepších knih. Svůj vlastní si pro vás připravila i redakce Radia Wave. Do popředí se dostávají ženy – jejich těla, duše i náročné zkušenosti, se kterými se chtějí vyrovnat.

Jakub Stanjura – Srpny (Host)

tip moderátora Honzy Dlouhého

Příběh o gaslightingu a manipulaci. Setkáváme se s hlavní hrdinkou Danielou, která prožívá „Srpny“ jako srpnové měsíce nepříjemně. Dochází k rodinným konfliktům, psychickému i fyzickému násilí a ona se s tím postupně snaží vyrovnat. Sledujeme, jak s tím traumatem stárne a jak s ním pracuje. Kniha nám ukazuje i to, že i když se někdy snažíme něčemu takovému hrozně vyhnout, nemusí se nám to podařit.

Liv Strömquist – V zrcadlové síni (Paseka)

tip editora Antonína Tesaře

Komiksová esej určená dospělému čtenářstvu, jehož tématem je body image ve spojení s ženským tělem. Je to už třetí kniha, která od ní vychází. A stejně jako v těch předchozích knihách se tématem zabývá opravdu z gruntu.

Pauline Delabroy-Allard – Kdo ví (incipit)

tip redaktorky Sarah Abulkasim

Pauline Delabroy-Allard - Kdo ví (incipit)|foto:Nakladatelství incipit, ©

Druhý román Kdo ví francouzské autorky Pauline Delabroy-Allard je sondou do nitra hlavní hrdinky, třicetileté Pauline, která se rozhodne jít po stopách svých tří křestních jmen – Jeanne, Jérôme, Ysé. Původní zvědavost protagonistky přerůstá v posedlost vlastní minulostí. Příběh postupně odhaluje, že jde o mnohem hlubší téma, než jen hledání identity; mezi řádky se vznáší motiv ztráty a následné touhy po zaplnění prázdnoty, kterou kniha pečlivě a především citlivě ohledává. Stejně, jako autorčina prvotina s názvem Taková je Sarah, navíc i tento román vyšel pod taktovkou mého oblíbeného nakladatelství incipit, které dává prostor začínajícímu autorstvu a obohacuje tvorbu o geniální ilustrace.

Jan Géryk – Společnost úzkosti (Host)

tip moderátora Honzy Dlouhého

Jan Géryk mě trochu uklidnil, že všichni jsme trochu sněhové vločky, protože zkrátka nemáme na vybranou. Svět se proměnil tak, že úzkost je vlastně dost logická reakce na dění kolem nás. Je ale fajn se zamyslet nad tím, že ji v nás nezpůsobují jenom technologie a neustálý příval informací, ale taky chybějící „příběh”, který bychom měli jako společnost žít.

Michal Kašpárek – Fosílie (Paseka)

tip moderátorky Evy Soukeníkové

Michal Kašpárek - Fosílie (Paseka)|foto:Nakladatelství Paseka, ©

Román Michala Kašpárka je pro mě velmi povedeným pokusem o něco, o co se česká literatura snaží už nějaký ten pátek – tedy stvořit současný text. Fosílie až dojemně, a hlavně netrapně, popisují mezigenerační vztahy dědečka (žijícího téměř celý život v socialismu), otce (self-made mana z devadesátek) a dcery (klimatické aktivistky). Příběh jejich nepochopení, ale i snahy pochopit se, by si měla hromadně přečíst celá česká společnost.

Marek Torčík – Rozložíš paměť (Paseka)

tip moderátorky podcastu Vlna Hana Řičicová

Konfesní psaní o toxických vztazích v rodině není novinkou. Píše o nich Třeštíková, Hakl, dokonce Mornštajnová a další „literární celebrity“ – i když možná ne vždy efektní formou. Marek Torčík se ve svém novém románu Rozložíš paměť ale zdaleka nevěnuje jen obžalobě svých blízkých. Naopak. Uvědomuje si, že vzpomínky – ani ty jeho – nejsou nestranné a že paměť nikdy není objektivní. Jeho výjimečný románový debut určitě zasáhne každého, kdo ještě nemá úplně okoralé srdce.

Édouard Louis – Jak se stát jiným (Paseka)

tip dramaturga Martina Honce

Letos jsem propadnul dílu francouzského spisovatele Édouarda Louise. Za velmi krátkou dobu jsem přečetl všechny jeho knihy, včetně jeho nejnovější Jak se stát jiným. Ta je podle mě jeho dosud nejlepším, nejosobnějším a nejintimnějším textem. Oslovila mě až odvážná míra sebereflexe, ale taky pozoruhodná schopnost umět citlivě popsat současnost.

Sheila Heti – Mateřství (Take Take Take)

tip moderátorky Evy Soukeníkové

Sheila Heti - Mateřství (Take Take Take)|foto:nakladatelství Take Take Take, ©

Heti se vydává do úplných zákoutí myšlenek, co pro ženu znamená mít a možná především spíš nemít dítě. Píše velmi hravou formou, využívá třeba hod mincí, což vytváří občas vtipný a občas děsivě pravdivý dialog. Na základě reálných konverzací nebo toho, co zrovna v životě dělá, sama Heti těsně před čtyřicítkou, nebo kde je, dumá nad vztahem matka dítě, těhotenstvím, menstruací i partnerskými vztahy. A to dost příjemným jazykem. Nepřehání svoje intelektuálství a hluboce se dotýká ženských duší. A snad duší i všech genderů.

Aleksandra Lipczak – Lajla znamená noc (Absynt)

tip dramaturgyně a autorky podcastu Houpačky Michaely Sladké

Polská reportérka napsala nádhernou reportážní knihu, s bohatým jazykem, obrovsky bohatou na informace a přitom fantasticky napsanou. Vypráví o části Španělska, v dnešní době se jmenuje Andalusie, dříve Al Andalus. Od roku 711 až do konce 15. století byla chalífátem. To znamená, že Španělsko má delší muslimskou, než křesťanskou historii. Kniha vypráví o tom, jak tato země vypadala a jak se stala křesťanskou. Dozvíte se třeba, kde se ve Španělsku vzaly pomeranče nebo cukr.

Alena Mornštajnová versus Toy Box

společný tip moderátorů Honzy Dlouhého a Evy Soukeníkové

Čtěte také

Píše mi spousta matek, které jsou na tom jako já. Roky bojují, aby trauma nepředaly dál, říká Toy Box

Letos na jaře se rozhořela plamenná diskuze o tom, kam až vlastně sahá literární inspirace, jestli existují hranice fikce a zda česká literatura umí psát o vážných traumatech, jako je sexuální zneužívání. Eva Klíčová upozornila na podobnosti nově vyšlého románu Les v domě Aleny Mornštajnové a několik let starého publicistického textu ilustrátorky a komiksové autorky Toy Box, která popisovala vlastní zážitek se zneužitím. My nehodnotíme, ale oceňujeme, že se otázky týkající se literatury dostaly do největších mainstreamových médií. Toho bychom si přáli do roku 2024 daleko více.