Ženskou neplodnost provází pocity viny, selhání a deprese. Psychoterapie může pomoci

Anna Sedláková se o své nemoci (PCOS) dozvěděla už ve 14 letech, stejně jako mnoho jiných mladých dívek. „Ony v tu chvíli ještě nechtějí miminko, ale chtějí dostat svou první menstruaci nebo je trápí akné, zvýšená míra ochlupení, deprese a hormonální nerovnováha, které mohou nemoci způsobující neplodnost doprovázet,“ vzpomíná na začátek svého příběhu, který ji vedl spolu s Karolínou Krejčovou k založení neziskové organizace Indiánky. Společně mluví o příčinách neplodnosti i o tlaku společnosti na ženy.

„Přivést na svět dítě je přirozené a normální, a když to tělo nezvládá, ženy bojují s pocity viny, pocity selhání, výčitkami. Řada z nich má deprese, úzkosti,“ shodují se obě mladé ženy. Míra stresu, kterou žena zažívá, když se od lékaře dozví, že je neplodná, je podle výzkumu srovnatelná se stresem prožívaným při oznámení rakoviny. Lidé mají tendence to zlehčovat – „tak jeď na dovolenou, odejdi z práce, změň partnera, to bude dobrý.“ Ale je to natolik komplexní problém, že takové rady nepomáhají. Na místě je odborná pomoc i psychoterapie.

Do jaké míry je diagnóza neplodnosti nezvratná? Jak těžké je přijmout, že žena nemůže mít dítě? A existují otázky, které bychom měli ženám úplně přestat klást? O tom mluvily v Diagnóze F Anna Sedláková a Karolína Krejčová z neziskové organizace Indiánky.