Ženy pro měny
Na trhu existují časopisy, které nám tvrdí, co všechno musíme mít. Paralelně žijí lidé, kteří jsou ochotni zasahovat do svých nejintimnějších sfér, aby následovali normy a virtuální vzory. Řadu lidí to ovládá a mění. Není vlastně divné, že vztah prvního a druhého zkoumá český film až teď?
Dokument Ženy pro měny je distribuován v kinech. Ať už se na tento fakt podíváme z kterékoli strany, musíme ho hodnotit pozitivně. Jde o výsledek několika faktorů: Na katedře dokumentární tvorby FAMU, kde režisérka Erika Hníková filmem absolvovala, panuje tvůrčí atmosféra. Robert Sedláček, porotce letošního Famufestu, charakterizoval situaci slovy: "Jsou tam lidi s různými názory a mají jiný přístup k prezentaci toho, co vidí kolem sebe, a výsledkem je barevnost." Dále existuje "filmem myslící" jihlavský festival, kde Erika Hníková v roce 2003 se starším sestřihem snímku zaujala a dostala cenu diváků. To vše v době, kdy jistý obtloustlý Američan svými filmy sice nezměnil výsledek voleb v neprospěch G. W. Bushe, ale prorazil leckomu dalšímu zajímavému cestu do kin.
Čtvrtým, nejpodstatnějším "faktorem" je samozřejmě autorka sama. Téma ženy, sociálních vzorů a marketingových tlaků, které na ženu působí, není pro Eriku Hníkovou nové, minimálně od snímku Čtyři kroky dvojpůlka (2000), který natočila ve druhém ročníku studia a jehož hrdinka touží stát se modelkou. Den E (2004) o našem vstupu do EU, tedy projekt, který Erika Hníková vedla a spolurežírovala, sice využívá moderní dokumentaristické postupy a je to v ČT stále nadprůměr, ale chybí mu jiskra právě onoho přístupu k osobně blízkému tématu.
Ženy pro měny se na "ženské" téma snaží přinést komplexní pohled. Sledují více hrdinek, na některé z nich měla režisérka štěstí a zachytila je ve velmi důležitých situacích jejich životů. Film nabízí i vhled do redakce časopisu, který se na společenských tlacích podílí např. neustálým omíláním vzorů, nastolováním agendy o některých tématech, jejich regulováním a dalšími mediálními účinky. Šéfredaktorka časopisu se raduje, jaký má dílo na čtenářky vliv, a uvádí příklady, jak její periodikum pozitivně změnilo život některým čtenářkám. Zároveň ve svém alibismu schizofrenně tvrdí, že se snaží nikoho neovlivňovat a že je jí jedno, jak se kdo po přečtení jejího časopisu rozhoduje a chová. Vydavatelskou činností byznys samozřejmě nekončí - můžeme sledovat i výběr modelek pro sesterskou firmu magazínu. Na druhé straně názorové osy se nacházejí ženy z anarchofeministické skupiny. S nadhledem přiznávají vlastní zkušenosti s druhem výše zmíněné produkce, neodmítají a priori zájem o tělo a jsou na rozdíl od šéfredaktorky ochotny diskutovat se zastánkyněmi jiného názoru. Je těžké je odmítnout jako radikálky.
Meze filmu jsou zřejmé: je téměř prvním svého druhu, zůstává rozkročen mezi větším počtem úkolů: nejvýrazněji mezi zkoumáním dopadu některých vlivů na konkrétní ženské životy (portrétní části snímku) a náznaky o mechanismech distribuce společenských tlaků médii. Další filmy, které snad přijdou, budou např. moci zvolit určitou sociologickou nebo komunikační teorii a podívat se na věci detailněji. Kinematografická skládanka obrazu doby se může vzájemně dotvářet, podobně jako v současnosti "Ženy pro měny" a "Kristova léta, dámy", film Terezy Kopáčové o životech žen po třicítce.
Na závěr ještě poznámka směřující k publiku, které si často v kině potvrzuje své názory a vzorce myšlení. Řada filmovaných situací je skutečně absurdní až směšná, smích ovšem sklízejí i hrdinky filmu, zachycené v nejistém stavu přemítání a ve stavu možné změny názoru. Znejistění, vyvolání nutnosti něco znovu promyslet (u diváka i účinkujícího) je cílem mnoha filmů, mimo jiné i tohoto. Ve skutečnosti si smích mnohem častěji zaslouží ti, kteří jsou si jistí svými nemožnými názory, ale nenechají se přistihnout.
Ženy pro měny (ČR, 2004, 78 min.) Námět, scénář, režie: Erika Hníková, kamera: Marek Janda. Česká (distribuční) premiéra: 18. listopadu 2004
Nejposlouchanější
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
