Život pod cizí střechou
V České republice je squating nelegální činností. Je brán jako neoprávněné užívání cizího majetku. Zatím za takové porušování zákonů u nás nikdo vězněn nebyl.
Celých padesát minut strávil ve studiu s Veronikou náš nedělní host - Jindřich Exner. Jindra je sociální pracovník, ale také student vysoké školy, který se v rámci svého studia o alternativní životní styl mladých podrobně zajímá. A hned na začátek nám objasnil, co to squating je, kde jsou jeho kořeny a jak dalekou cestu urazil, než se k nám vůbec dostal.
Ve většině případů byli squatteři z objektů, i přes odpor a protesty, vystěhováni, popřípadě vyvázli s podmínkou. Jiná situace je například v Holandsku nebo Anglii, kde je takovéto bydlení pod cizí střechou za určitých podmínek legální. Jindřich Exner se zmínil o tom, které zákony se v našem státě na squating vztahují a naopak, jak jsou na tom jiné země.
Squat nemá u nás až tak silnou tradici a většina objektů, které squatteři obývali, tak neúspěšně skončila v rukou státu nebo soukromých majitelů. Aby nezůstalo jen u planých slov, vyrazila Veronika na místo činu. Na Miladu se sice nedostala, ale navštívila Pražskou Papírnu, kterou provozuje komunita ze zrušeného squatu Sochorka. Papírna bývá někdy označována jako legální squat. Natočit na Papírně reportáž nebylo vůbec snadné, protože squatteři mají k veřejným sdělovacím prostředkům dost záporný vztah. Na otázku, kdo na Papírně bydlí, nechtěl nikdo odpovídat. Jediný, kdo byl ochoten na mikrofon hovořit, neprozradil ani své jméno, ale ostatní mu říkali Kyproň.
A co si myslí o squatu a squatterech náhodní kolemjdoucí...
Nejposlouchanější
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.