Znamenitý debut Doldrums: Nostalgie, euforie, nervy
Brooklyn, Baltimore, Toronto – jen některá z míst, v nichž se za poslední léta zformovaly snad nejvitálnější hudební komunity, které spojuje estetika DIY (do it yourself). Poslední jmenované město je i sídlem mladého kanadského producenta, který si říká Doldrums a právě vydává svůj debut Lesser Evil. Proč toto album patří pro našeho dramaturga k nejsilnějším nahrávkám nedávno započatého roku?
Doldrums – jen stěží si lze představit ironičtější jméno pro hudební projekt třidvacetiletého kanadského producenta Airicka Woodheada; slovo, které v překladu značí stagnaci, apatii či útlum stojí v prudkém kontrastu k jeho báječně nestabilní, excentrické tvorbě.
Woodheadovy singly se pro mě loni překrývaly s pomyslnou kategorií objev roku: jeho zábavné zvukové muchláže byly dalším potvrzením návratu psychedelického zvuku napříč jednotlivými styly. Jestliže v roce 2012 vystřídala nostalgické vzpomínky na minulost a neexistující prožitky spíše paranoia a agrese, Doldrums otevírá letošní sezónu naivistickou (a přitom nadmíru sofistikovanou) nostalgií nového druhu. Není nic překvapivého na tom, že prvním počinem tohoto milovníka bizarních eskapistických fantazií, neurověd a únikových fikčních světů, byla před lety VHSka, na níž Woodhead představil koláž svých oblíbených dětských filmů. Akcent na ryzí, euforickou, v jádru dětinskou energii a senzitivitu je ostatně příznačný i pro jeho současnou tvorbu.
Pokud na svém dva roky starém Empire Sound EP Doldrums vytvořil muziku, která uspokojí jak posluchače Igora Stravinského, tak fanoušky Missy Elliot, jeho dlouhohrající prvotina Lesser Evil si získá všechny vyznavače sonických dobrodružství odehrávajících se v místech, kam se někteří z nás zatím odvážili jen letmo nahlédnout. Jedenáct tracků této desky je ambiciózním a bezmála dokonalým kloubením elektropopové chytlavosti, experimentálních výbojů a prvku improvizace.
Strhující melodie, epileptické fragmenty harmonií, příležitostně defektní (poly)rytmické struktury, rozpité psychedelické plochy, nad nimiž vlaje Woodheadův androgynní vokál; všežravé vytěžování dream-popové, indie-rockové, noisové i techno estetiky, nebojácné zkoumání možností analogových nástrojů i digitální produkce (album vznikalo z podstatné části na laptopu zapůjčeném od jeho kamarádky a kolegyně Grimes); tohle všechno dohromady tvoří kostru Woodheadovy kinetické, rtuťovité, a přece okouzlující hudby.
K vrcholům velmi soudržné nahrávky ale nepatří jen singl Anomaly, který je navzdory své chytlavosti skutečně plný drobných rytmických a harmonických odchylek: masivní dojem zanechá také epická centrální skladba Egypt, kosmická óda Live Forever spojující dryáčnické melodie s melancholickým blouděním po orbitu a koneckonců i dezorientující, nekompromisní elektropunková nálož She Is The Wave (evokující ty radikálnější z tracků kolegy Dana Friela nebo projektu Tobacco).
Doldrums, to je nervní maximalismus s romantickými prvky; písně jako důmyslná, maniakální cvičení v dekonstrukci. Hudba pro všechny, kdo hledají v přívalu nové muziky svéráznost, inteligenci a nakažlivý entuziasmus.
Doldrums – Lesser Evil (Arbutus Records, 2013)
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
