Zubařský komiks Úsměv je průvodcem dívčí pubertou

V Čechách máme zatím komiksovou kulturu spojenou skoro výhradně se čtenáři mužského pohlaví, všude jinde ve světě už ale sekvenční umění dávno cílí i na dívky a ženy. Podle některých statistik ze zámoří už je něžné pohlaví dokonce silnější demografickou skupinou než muži. A také pro ně vychází široké spektrum komiksů. Nakladatelství Paseka zkouší zlomit prokletí kvalitního čtiva pro dospívající dívky s překladem grafického románu Úsměv americké autorky Rainy Telgemeierové. Autobiografický příběh o potýkání se s rovnátky vycházel původně na internetu, a když se v roce 2010 dočkal knižního vydání, posbíral celou řadu cen. Včetně té v komiksovém světě nejprestižnější – Will Eisner Award, a to v kategorii nejlepší publikace pro náctileté.

Čtěte také

Raina Telgemeierová by asi byla úplně normální teenagerkou, kdyby v šesté třídě jeden podvečer nezakopla a nevyrazila si při pádu dva přední zuby. Nehoda odstartuje sérii lékařských pokusů, při nichž se stomatologové všech možných profesí snaží napravit její poškozený chrup. Neobejde se to bez bolestivých operací a hlavně kovových rovnátek, která Raině „vylepšují“ úsměv právě v době, kdy dívky začínají řešit, jak vypadají a co si o nich myslí jejich okolí. Stomatologické trable tak tvoří jakýsi protipól radostí i strastí puberty – prvních lásek, rozepří s kamarádkami i hledání nových koníčků.

Z komiksu Úsměv|foto: Nakladatelství Paseka

Úsměv je sice realistický příběh v duchu moderní komiksové školy vzývající autenticitu osobní výpovědi, zároveň je ale vyprávěný s lehce ironizujícím odstupem, kterému nahrává i dětská kresba odpovídající cílové skupině čtenářek. (Původně vycházel v černobílé podobě, knižní podoba je ale kolorovaná.)

Dívčí pubertu Raina Telgemeierová zachycuje jako bláznivou jízdu na kolotoči, kde euforie střídá pochybnosti a dětské starosti najednou vypadají nově získanou optikou jako malichernosti. Vedle válečných deníků Joea Sacca (Palestina, Bezpečná zóna Goražde), příběhů z íránské revoluce od Marjane Satrapiové (Persepolis) či vyrovnávání se s homosexualitou v dílech Alison Bechdelové (Lesby k pohledání) jsou vlastně problémy s rovnátky v puse na předměstí San Franciska na přelomu osmé a deváté dekády tak trochu banalitou. Zkuste to ale říct dvanáctileté holce, která má strach jít do školy, protože se bojí, že se jí spolužáci budou posmívat.

V závěru komiksu nastupuje Raina na střední školu, nachází si nové kamarády a začne se vážně věnovat kreslení, které se jí později stane profesí. Ze všech zápletek příběhu jsou ale křivě rostoucí zuby nakonec to jediné, co se skutečně nějak uspokojivě vyřeší – pohledný basketbalista Sean si jí stále nevšímá a vztahy s mladšími sourozenci jsou pořád všelijaké (o nich pojednává další román Ségry, oceněný také Eisnerem a chystaný Pasekou na příští rok). Něco se přesto během těch pěti let změnilo. „Místo abych se utápěla v sebelítosti, začala jsem věnovat energii věcem, co mě bavily. Uvědomila jsem si, že můj pohled na svět dřív ovlivňovalo to, jak jsem se cítila uvnitř,“ rekapituluje Raina svoji proměnu. O křivé zuby vlastně celou dobu ani tak nešlo, důležité bylo najít vnitřní rovnováhu. Úsměv by mohl čtenářkám a čtenářům v patřičném věku pomoci přežít pubertu, stejně dobře ale jeho poselství může fungovat i u nás ostatních.

Z komiksu Úsměv|foto: Nakladatelství Paseka

Hodnocení: 80 %
Raina Telgemeierová – Úsměv (Paseka, 2015)