100 let od narození básníka Františka Hrubína

František Hrubín se narodil 17. září 1910 v Balbínově ulici na pražských Vinohradech - tedy v těsné blízkosti dnešní budovy Českého rozhlasu - jako nejstarší ze tří dětí v rodině stavitele. Hrubínovi se nicméně brzo přestěhovali do posázavské vesnice Lešany, jejíž prostředí Františka ovlivnilo na celý život. V Praze vystudoval gymnázium a krátce se pokoušel o studia práv a filosofie. Od třicátých let pracoval v pražské městské knihovně, po válce pak na ministerstvu informací, ale už od roku 1946 se věnoval literatuře profesionálně.

Časopisecky publikoval od roku 1928; hned jeho první sbírka Zpíváno z dálky z roku 1933 mu pak vynesla uznání pro svou osobitou přírodní a milostnou lyriku, výraznou obraznost a melodičnost - Hrubín byl ostatně přítelem a básnickým žákem Josefa Hory a Františka Halase. Koncem třicátých let pak lyrický tón v jeho poezii nahrazuje spíš nadosobní, spirituální rozměr, během války se Hrubín hlásil k tradičním hodnotám a křesťanské symbolice a také vydal první knihu básní pro děti Říkejte si se mnou.

František Hrubín |foto: archiv

Po válce vyšly jeho důležité sbírky Jobova noc, líčící boj o novou společnost, Nesmírný krásný život, která v reakci na poetiku Skupiny 42 mytizuje všednodenní existenci, a Hirošima, v níž Hrubín vyslovuje svůj pocit ohrožení nového (poválečného) světa. Posledně zmíněná sbírka z roku 1948 ovšem schytala tvrdou ideologickou kritiku od představitelů komunistické moci a Hrubín až do poloviny padesátých let směl publikovat pouze poezii pro děti a překlady. Stalinská epocha přispěla k básníkově tvůrčí krizi, alkohol ho pak dohnal i do nově zřízené léčebny u Apolináře.

Důležitý moment přišel na 2. sjezdu Svazu československých spisovatelů v roce 1956. Pod vlivem chruščovovského tání v Sovětském svazu zde František Hrubín a Jaroslav Seifert vystoupili s ostrou kritikou oficiální kulturní politiky. Hrubín mezi jiným otevřeně hovořil o zakázaných básnících. Přeneste se na moment do atmosféry poloviny padesátých let, v níž zazněla odvážná slova.

Koncem padesátých let a v následující dekádě se pak Hrubín znovu našel hlavně v básnické skladbě Romance pro křídlovku z roku 1962. Ta byla (spolu s dramatem Srpnová neděle a dalšími díly) zfilmována a její autor se stal známým i mimo literární kruhy. V roce 1966 byl jmenován národním umělcem a v šedesátých letech byl oblíbeným symbolem občerstveného literárního života. Nastupující normalizační moc si ho vybrala jako jednu z postav, které jí měly pomoci „očistit" kulturní scénu, což zřejmě přispělo k chorobě, na níž František Hrubín zemřel 1. března 1971 v Českých Budějovicích.

Romance pro křídlovku - vydání z roku 1963|foto: archiv