130 let Bély Bartóka
Ačkoliv je dnes maďarský skladatel Béla Bartók pokládán za jednoho z nejvýraznějších skladatelů moderní hudby, nebyl za svého života dostatečně pochopen ani doceněn. Dokonce i dnes, s odstupem více než půlstoletí, znějí spoustě lidem jeho díla modernisticky a disonantně.
Béla Bartók (25. 3. 1881, Nagyszentmiklós - 26. 9. 1945, New York)
„Lidové melodie jsou klasickými příklady toho, jak přesvědčivá hudební myšlenka může být vyjádřena tak, že se vyhýbá všemu nadbytečnému. V této hudbě se můžeme naučit nesmírné stručnosti výrazu a přísnému vyloučení všeho nepodstatného."
Béla Bartók - osobnost, která výrazně ovlivnila (nejen) maďarskou kulturu a zároveň prostřednictvím své nekonvenční hudby tento národ proslavila po celém světě. Podobně jako Leoš Janáček, i on byl skladatel konstruktivního typu, pedagog a především neofolklorista - sběratel lidových písní a nadšený obdivovatel lidové kultury.
Po maturitě na bratislavském gymnáziu Bartók studoval na Hudební akademii v Budapešti. V údobí Maďarské republiky rad (1919) tvořil spolu se Zoltánem Kodálym a Ernem Dohnányim její Hudební direktorium. Po potlačení revoluce ho však postihlo disciplinární řízení a další osobní útoky, kvůli nimž si Bartók vyžádal dovolenou a podnikal coby uznávaný klavírista četná zahraniční turné (v Československu v letech 1925, 1927, 1929, 1930).
Ve své tvorbě prošel Béla Bartók od pozdního romantismu a impresionismu až na pozice expresionistické. Z hudebního romantismu se výrazně orientoval na skladatelskou činnost Ference Liszta, nicméně klíčovou inspirací se pro něho stal představitel klasicko-romantické syntézy Johannes Brahms. Mimořádně silný dojem v Bartókovi zanechal i poslech Straussovy symfonické básně Tak pravil Zarathustra, která přinášela velké množství inovačních prvků v kompozici (viz Bartókova symfonická báseň Kossúth, 1902).
Co se impresionistické tradice týče, Bartókova originalita spočívala nejen v barevnosti zvukové, ale také ve využití barvy, která vzniká na základě neobvyklých nástrojových kombinací v jeho skladbách (viz Hudba pro strunné, bicí nástroje a celestu z roku 1936). Vliv expresionismu je pak u Bartóka cítit zejména v oblasti rytmické a výrazové. Některé jeho kompozice charakterizují tvrdé, průrazné až barbarsky pojaté rytmy; slavné klavírní Allegro barbaro ve své době auditorium bezmála šokovalo. Bartókových šest smyčcových kvartetů nebo Kontrasty pro klarinet, housle a klavír patří dodnes ke klenotům komorní hudby. Mezi jeho vrcholná díla ovšem náleží vedle klavírních koncertů také baladicky laděná jednoaktová opera Modrovousův hrad (1911), balet Dřevěný princ (1917) a dynamická taneční pantomima Podivuhodný mandarín (def. verze 1931).
Jak už bylo řečeno, kromě skladatelské práce se Bartók zaníceně věnoval činnosti hudebně-badatelské: systematicky sbíral nejen písně maďarské, ale i arabské, turecké, slovenské, rumunské, ukrajinské apod. Tohle hluboké zaujetí dokládá i jeho sbírka, obsahující 2600 zapsaných melodií a asi 8000 fonografických záznamů.
Pro své pokrokové smýšlení a antifašistický postoj však Béla Bartók nemohl vycházet ani s horthyovským nacionalistickým režimem a následně ani s fašisty; hlavně proto v roce 1940 odešel do exilu v USA. Zemřel v New Yorku v září 1945, těsně po konci druhé světové války.
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
