A Letter Home od kutila Neila Younga je jako stroj času
Tajnosti zahalující pětatřicáté album Neila Younga se rozplynuly letos na Record Store Day. O spolupráci s Jackem Whitem a jeho labelem Third Man Records se mluvilo dlouho, stejně jako o tom, že má jít o „kolekci znovuobjevených písní z minulosti“. Zajímavější ale než výčet coverů folkových klasik je zařízení, na kterém je nahrával. Patří totiž spíš do starožitnictví.
„I když možná je to taky proto, že jsem přestal kouřit trávu. Mnohem víc se dokážu soustředit. Je to zvláštní. Na jedné straně nevím, jestli budu moct takhle čistý skládat písničky, na druhé tvrdím, že právě kvůli tomu jsem se zřejmě pustil do psaní knihy,“ vysvětluje Neil Young na úvod své knížky vzpomínek, která vyšla v českém překladu jako Hipíkovy sny. Střízlivost není jediný důvod, proč vydává album coverů a ne jeho vlastních písniček. Je to také posedlost dokonalým zvukovým formátem, jež mu zabírá nejvíc času.
Desku A Letter Home nahrával s akustickou kytarou a harmonikou v repasované zatlumené budce ze 40. let, která se od nepaměti používá v nahrávacích studiích. Pořídil si ji Jack White do svého obchodu Third Man Records v Nashvillu, kde si odteď i vy můžete za pár čtvrťáků udělat vlastní nahrávku na vinylu. Progresivnější zvuk na Youngově výborné desce Le Noise z roku 2010 a klasičtější na Psychedelic Pill z roku 2012 tak střídá něco, co se podobá rachotu z tranzistoru vašich prarodičů.
Písničky Willieho Nelsona, Bruce Springsteena nebo Boba Dylana mu podle jeho vlastních slov změnily život. Mezi nejsilnější na desce patří rozhodně cover Needle of Death od skotského písničkáře Berta Jansche o heroinu a smrti jako vysvobození. Youngův tenor k písničce o životní tragédii perfektně sedí. Možná také proto, že s drogami má hodně zkušeností z žití v Topanga Canyonu, kterému přezdívá „tavící kotel hipíků“. Důkazem je nejenom skladba Needle and the Damage Done z jeho desky Harvest. My Hometown Bruce Springsteena osvobozená od syntezátorů zní překvapivě dobře. Harmoniku a kytaru občas doplní piano, třeba ve skladbě Since I Met You Baby původně od Ivoryho Joe Huntera.
Young v osmadvacetiminutové Driftin´Back z alba Psychedelic Pill, které nechal zadarmo streamovat na svých stránkách, začne v druhé polovině zpívat, že odmítá mp3 formát: „Z toho, co teď slyšíte, dostáváte jenom 5%. Dřív jste to měli všechno.“ Stejně i za novinkou (a v podstatě vším, co v současnosti dělá) můžeme hledat jeho Pono Music – ve vysokém rozlišení lze A Letter Home pořídit právě tam. Na jeho umanutosti a kutilství s Jackem Whitem, které dalo vzniknout budce umožňující analogově nahrávat přímo na vinyl, je přece jenom něco sympatického.
Hodnocení: 60 %
Neil Young – A Letter Home (Third Man, 2014), 38 min.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
