A Place To Bury Strangers: Hodni uctívání?

11. červen 2012

Newyorské trio A Place To Bury Strangers se po třech letech od svého druhého alba Exploding Head a několika EP v mezičase vrací se třetí řadovkou Worship.

Přezdívka, kterou v souvislosti s A Place To Bury Strangers zmiňuje každý druhý článek, tedy „nejhlasitější kapela z New Yorku“, je mnohem spíš příkladem mediálního hajpu (nebo povedeného marketingu) než realitě odpovídající charakteristikou tohoto tria. APTBS jsem viděl před pár lety v Drážďanech – ne že by to byl celkově špatný koncert, ale ohledně očekávané hladiny decibelů vysloveně zklamání. Zažil jsem hlasitější kapely z USA i z Prahy.

Podobné pocity mám i při poslechu vlastně všech tří desek Olivera Ackermanna a spol. Nějak nemůžu vyhmátnout to úžasné novátorství, tu drtivou temnotu, vybičovanou agresi a osudovou hloubku, kterou v jejich tvorbě zřejmě nachází řada posluchačů. Mně z toho vychází spíš většinou nevzrušivý, i když řemeslně zručně umíchaný koktejl osvědčených postupů, okořeněný obsedantními hrátkami s paletou kytarových pedálů.

Novinku Worship pak provází ambiciózní prohlášení kapely, že na ní formulují svou představu o tom, jak by měla v roce 2012 vypadat současná kytarová hudba. Tedy opět nadsazené pseudomarketingové tvrzení se spornou výpovědní hodnotou, které se hodí tak akorát na hudební blogy jako titulek k videoklipu. Ve skutečnosti A Place To Bury Strangers na téhle desce maximálně zkouší svůj typický sound obohatit o nějaké ty ozvláštňující přísady – tuhle trocha krautrockového motoriku, támhle špetka gotické teatrálnosti nebo kapička šedesátkových harmonií.

A Place To Bury Strangers – Worship |foto: Dead Oceans

I tady musím ale v podstatě zopakovat, co jsem řekl už o předchozím albu APTBS Exploding Head – totiž že i zvukově sebešpinavější skladba může být sterilní. A nemyslím tím ohraný trik s kontrastem nezúčastněného vokálu a expresivního kytarového bouření. U Worship mám snad ještě silnější pocit, že tady prostě chybí srdce a neproudí krev, šťávy ani žluč. Údajná vize rock’n‘rollu pro rok 2012 se tu smrskla na jen o málo víc než pouhý vzorník kytarových boosterů, jejichž výrobou se Ackermann kromě hraní živí.