Alcest se na novince obešli bez metalu. A ten jim chybí
Fenomenální úspěch loňské desky Deafheaven znovu ukázal, že metal a shoegaze mají k sobě hodně blízko. Jednou z prvních kapel, která tyto konexe otevřeně objevovala, byli francouzští Alcest, původně boční projekt multiinstrumentalisty Neige, známého z desek Peste Noire. Alcest byl původně zamýšlen jako jeho blackmetalová sólovka a desky z poloviny první dekády nového tisíciletí položily základy žánru, kterému se začalo říkat blackgaze. Postupem času se ale Alcest od metalu začali vzdalovat a aktuální album Shelter už má mnohem blíže k čistému devadesátkovému shoegazu třeba takových Slowdive, jejichž zpěvák Neil Halstead hostuje v jedné skladbě.
I když jich bylo čím dál méně, přinášely metalové elementy do hudby Alcest vítané zvukové ozvláštnění. Na novince Shelter už ale definitivně ustoupily do pozadí a projekt se vrhá směrem k zasněnému shoegaze popu, který kreslí pocity melancholie bez zlověstných podtónů. Nemusíte být ortodoxní metalista, aby vám došlo, že Alcest ztratili něco podstatného, a je to slyšet hned v první skladbě Opale, jejíž měkoučký riff působí, obávám se, lacině, až podbízivě. Následné skladby La Nuit Marche avec Moi či Voix Sereines částečně napraví dojem, při delší stopáži působí rozmáchlá riffová architektura impozantněji, přesto máte pořád pocit, že Alcest už nejsou schopní se pořádně zakousnout a jen kloužou po povrchu.
Ve skladbě L'Éveil des Muses se Alcest dostávají až kamsi k post rocku a hodně připomínají třeba rané Sigur Rós. Ostatně album Shelter vznikalo pod dohledem jejich dvorního zvukaře Birgir Jón „Biggi“ Birgissona ve studiu, které na Islandu vlastní právě Jónsi a spol. Jsou to ale pořád jen drobné nuance, které zakrývají, že sound kapely disponuje jen omezeným množstvím variací – když se v titulní skladbě Shelter objeví klavír, je to na chvíli vysvobození z poměrně monotónního přívalu dramatických gest a žánrových klišé.
Nepříliš lichotivě vyznívá srovnání s loňským EP Everyday I Get Closer To The Light From Which I Came amerických Jesu, tedy kapely, která si prošla podobnou cestou od metalu k shoegazu jako Alcest. Ze své transformace dokázali vytěžit mnohem více. Shelter je první album, na kterém Alcest nehledají svébytný sound a jen se odkazují na své vzory ze zlatých časů shoegazu. A účast Neila Halsteada, zpěváka Slowdive, v Away je prozradí. Pro fanoušky klasického shoegazu bude Shelter nepochybně příjemným poslechem, mimo svůj žánr ale postrádá schopnost posluchače překvapit.
Hodnocení: 65 %
Alcest – Shelter (Prophecy Productions, 2014)
Nejposlouchanější
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
