Alergici na laktózu žalují americký Dunkin'. Příplatky za mléko jsou diskriminační

Vědci analyzovali genomy ostatků desítek dětí nalezených v hromadném pohřebišti poblíž posvátného cenote, obrovského propadliště v obřadním centru Chichén Itzá na mexickém Yucatánském poloostrově, kde byly dříve objeveny i další lidské oběti. Výzkumníci zjistili, že všechny obětiny byly mužského pohlaví a z velké části šlo o příbuzné –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ včetně dvou párů jednovaječných dvojčat. To podle vědců souvisí s významem dvojčat ve starověké mayské mytologii.

Hlavní autor vědeckého článku o výzkumu v časopisu Nature Rodrigo Barquera v rozhovoru pro Washington post uvedl, že tato zjištění jsou „průlomová“ a že se jedná o první příklad pohřebiště dětí výhradně mužského pohlaví v Mexiku a mezi mayskými kulturami.

Výzkumníci také zjistili, že blízce příbuzné děti dostávaly podobnou stravu. Spolu se skutečností, že děti byly v době smrti v podobném věku, naznačuje, že byly vybrány k obětování při stejném rituálu.

„Zprávy z počátku 20. století nepravdivě popularizovaly hrůzostrašné příběhy mladých žen a dívek, které byly na tomto místě obětovány,“ uvedla ve svém prohlášení Christina Warinnerová, spoluautorka zprávy a antropoložka z Harvardovy univerzity.

Starobylé město Chichén Itzá, kde se nachází jedna z největších pyramid z mayského období, se poprvé proslavilo v roce 600 n. l. Podle UNESCO začalo místo chátrat v 15. století – zůstalo však oblíbeným místem mayských poutníků i v koloniálním období a později. V roce 1988 bylo zapsáno na seznam světového dědictví UNESCO.

VOX dodává, že mladí lidé často věří zavádějícím informacím o vystavování se slunečnímu záření. Řada odborníků poukazuje na TikTok jako na zdroj nejdivočejších fám a spekulací o opalovacích krémech. Americký web proto přichází se čtyřmi fakty o opalovacích krémech.

Sluneční záření způsobuje rakovinu kůže –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ a opalovací krém jí zabraňuje. Kosmetická laborantka ze Sydney Michelle Wongová na svém na YouTube kanálu Lab Muffin Beauty Science už léta vyvrací mýty o opalovacích krémech. Stále dominuje mýtus, že opalovací krém způsobuje rakovinu. Data ale ukazují opak. Podle VOXu v Austrálii, kde je kultura opalovacích krémů možná silnější než v kterékoli jiné zemi, výskyt kožního melanomu od roku 2005 klesá.

Existují dvě kategorie opalovacích krémů. Minerální přípravky fungují tak, že na kůži jsou naneseny minerály, které fyzicky odrážejí sluneční paprsky. Používají se k tomu obvykle dvě složky: oxid zinečnatý a oxid titaničitý. Chemické opalovací krémy obsahují látky, které pohlcují sluneční záření při dopadu na kůži. Patří mezi ně avobenzon, oxybenzon a řada dalších sloučenin.

Australský manuál pro opalování uvádí, že existuje řada důkazů o prospěšnosti UV záření pro zdraví kostí, náladu, cirkadiánní rytmus a zrak. Určitý přínos může mít také slunce pro imunitní systém, i když údaje, které by to potvrzovaly, jsou méně jasné. Při použití opalovacího krému se prospěšnost slunečních paprsků pro zdraví nijak nesnižuje, říká Wongová.

Ukazuje se také, že lidé se nemažou dost důkladně. Vychází z toho, že opalovací krém s vysokým SPF –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ i nad 50, je proto lepší, než SPF 50. V místech, kde je aplikace opalovacího krému trochu polovičatá, bude nedokonale namazaný krém SPF 100 stále poskytovat určitou ochranu, zatímco krém SPF 50 ve stejném scénáři nabízí podstatně méně.

New York Times připomíná, že technologie k umělému ochlazení planety (tzv. solární geoinženýrství), byly donedávna považovány za kontroverzní. S alarmujícím nárůstem globálních teplot si ale rychle získávají pozornost. Nový výzkum by se měl zaměřit na predikci dopadů v různých částech světa v případě, že se vlády rozhodnou podobné technologie zavést.

„Nejsme pro nasazení těchto technologií. To není naším cílem. Naším cílem jsou informace a solidní a kvalitní vědecké poznatky,“ řekla doktorka Lisa Dillingová, která projekt řídí. Nezisková organizace Environmental Defense Fund se už dříve stavěla k technologiím na ochlazení planety skepticky. Dr. Dillingová však říká, že diskuse o způsobech ochlazování planety nezmizí bez ohledu na odpor odborné veřejnosti.

Organizace bude financovat výzkum solárního geoinženýrství, které spočívá v odrážení většího množství sluneční energie zpět do vesmíru. Podle webu The Verge existuje několik technik, jako třeba vstřikování aerosolů do stratosféry nebo zesvětlování mraků, aby lépe odrážely sluneční paprsky.

Někteří vědci se domnívají, že taková opatření by mohla dočasně snížit globální teplotu, dokud společnost nesníží emise skleníkových plynů odklonem od fosilních paliv. Zatím ale nejsou jasné další možné dopady, které by podobná opatření mohla mít.

Výzkum bude chtít například zjistit to, jestli by odrážení většího množství slunečního světla nezměnilo srážkové poměry, nebo jestli by se nenarušil systém oceánských proudů, které ovlivňují život na pevnině i v moři.

Odpůrci také tvrdí, že pouhé uvažování o solárním geoinženýrství vytváří nebezpečný dojem, že existují rychlá řešení klimatických změn.

Lithium se využívá v přístrojích, od kterých se očekává dlouhá životnost. Zdrojem elektřiny je u hodinek, dálkových ovladačů a zároveň je nezbytným materiálem pro výrobu lithium-iontových baterií, které se nachází v chytrých telefonech nebo v elektromobilech. Těžba lithia je v dnešní době závislá na vysoké koncentraci lithia v horninové rudě. Těžit se ale vyplatí v ložiskách, které jsou jen v několika zemích.

Výzkumníci z Pritzkerovy školy molekulárního inženýrství (PME) na Chicagské univerzitě přišli na způsob, jak extrahovat lithium tak, aby nemuselo docházet ke komplikacím a zdlouhavému procesu těžby. Díky nové metodě by se lithium mohlo získávat ze zdrojů, které doposud nebylo možné využít – třeba mořské nebo podzemní vody. Američtí vědci z Kalifornské univerzity v rámci výzkumu financovaného ministerstvem energetiky zkoumali Saltonské moře, největší jezero ve Spojených státech. Následně zjistili, že na dně jezera se vyskytuje 18 tun lithia. Díky takovému množství by bylo možné vytvořit baterie až pro 382 milionů elektrických vozidel, informuje server Indy 100. Těžba lithia z jezera se ale nemusí obejít bez komplikací i nebezpečí.

A právě v takovém případě by mohl dosavadní postupy změnit nový způsob získávání lithia. „Naše metoda umožňuje účinnou extrakci minerálu z velmi zředěných kapalin, což může výrazně rozšířit potenciální zdroje lithia,“ uvedl Chong Liu, odborný asistent z Chicagské univerzity. S novým postupem lze lithium oddělit na základě jeho elektrochemických vlastností, což jej umožňuje nasáknout podobně jako vodu v houbě.  Podrobně byl výzkum popsán ve studii publikované na webu Nature Communications.

Tento přelomový objev by mohl snížit náklady na výrobu baterií a významně tím ovlivnit ceny elektromobilů v Evropě a Severní Americe. Zároveň by se díky zajištění domácích dodávek lithia mohl podpořit americký trh, čímž by se snížila závislost na dovozu. V neposlední řadě by se pak Spojené státy staly vedoucí zemí v chemickém průmyslu a předstihly by Čínu.

Díry se nacházejí na stěnách dávných sopek v největší oblasti Marsu zvané Tharsis – oblasti, ve které jsou i jedny z největších sopek ve sluneční soustavě. Odborníci se domnívají, že v současnosti již nejsou aktivní, hluboko pod povrchem ale stále mohou být pozůstatky lávových trubic. Ačkoli jde o pozoruhodný úkaz, nejde o nový jev, jak píše server LADbible. Snímky těchto jam jsou totiž pořizovány už od roku 2007. Přesto toho po téměř dvaceti letech o nich víme pramálo. V současnosti ale mohou o celé planetě poskytnout podstatné informace.

Podle astronomů a odborníků na sopečnou problematiku by díry nalezené na bocích starobylých sopek v oblasti Tharsis měly se sopkami úzce souviset. Brandon Johnson, geofyzik z Purdueovy univerzity, uvedl, že se pravděpodobně jedná o „světlíky“, tedy místa, kde se země nad trubicemi propadla a na povrchu zůstala zející díra.

Tyto otvory by v budoucnu mohly hrát velkou roli během misí na Mars. Sloužily by třeba jako bezpečné útočiště pro astronauty, kteří by se v nich mohli ukrýt před radiací a slunečními bouřemi. Stejně tak mohou poskytovat útočiště i pro potenciální mimozemské organismy. Je ovšem nutné zdůraznit, že dodnes netušíme, jak hluboké tyto prohlubně jsou a kam vedou. O jejich možnostech a využití můžeme zatím jen spekulovat, a to na základě vědomostí o lávových rourách na Zemi. K větším závěrům tak zatím dojít nelze. „Na naší planetě mohou být tyto trubice dostatečně velké na to, aby se v nich dalo chodit, ale také mohou být velmi malé a jejich dutiny mohou být nespojité,“ míní Ross Beyer, planetární vědec z Institutu SETI On the Earth.  I podle něj v současnosti neexistuje způsob, jak zjistit více detailů o jámách i o tom, co přesně se v propadlé půdě Marsu nachází, dokud nebudou podrobněji prozkoumány.

Voliči města Limburg an der Lahn mají za sebou neobvyklé hlasování. Týkalo se nepopulárního druhu ptáků, kteří pro město na západním okraji německé spolkové země Hesensko představují několik let problém. Důvodem nárůstu jejich populace jsou mimo jiné zásoby potravy, kvůli kterým se holubi na místě zdržují.

Městská rada o usmrcení holubů skalních rozhodla už v listopadu minulého roku. Verdikt se ovšem setkal s kritikou organizací na ochranu zvířat. Otázka holubí populace proto nyní byla předložena i obyvatelům města. Ti rozhodli stejně. Pro utracení těchto ptáků bylo přes 53 % voličů, kteří se referenda účastnili. „Dnešní výsledek byl pro nás nepředvídatelný. Občané využili svého práva a rozhodli, že populaci holubů zredukuje sokolník,“ sdělil německému týdeníku Der Spiegel starosta města Marius Hahn. Jinými slovy sokolník naláká ptáky do pasti, následně je udeří dřevěnou tyčí, aby je omráčil, a nakonec jim zlomí vaz.

Aktivisté bojující za práva zvířat byli po oznámení tohoto postupu zděšeni. „Žijeme v roce 2023. Nemůže se stát, že budeme zabíjet zvířata jen proto, že nás otravují a jsou na obtíž. To je nepřijatelné,“ řekla loni britské televizi Sky New Tanya Muller, vedoucí projektu holubů ve městě Limburg. Podle kritiků je navíc hubení holubů zbytečné a neúčinné. Výzkum ukazuje, že zabíjení těchto ptáků není účinnou metodou snižování jejich populace ve městech. Ptáci se totiž budou dále rozmnožovat a svá čísla záhy obnoví.

Jak píše německý server The Local, dlouhodobé řešení v této otázce prosazuje skupina Pigeon Action s odkazem na podobný problém ve švýcarské Basileji, kde se mezi lety 1961 a 1985 ročně usmrcovalo i 100 tisíc holubů. Situace se ale podle místního zpravodajského webu nezlepšovala. Skupina tak přišla s programem, přezdívaným Basilejský model, který vyzval obyvatele, aby holuby nekrmili, a navrhl instalovat holubníky, z nichž se odstraňují vejce, díky čemuž se tamní holubí populace za čtyři roky snížila o 50 %.

Podobná metoda se již uplatňuje v bavorském Augsburgu, kde jsou holubníky pod dohledem ochránců zvířat. Jejich zástupci vyměňují holubí vajíčka za atrapy, aby jejich počet udrželi pod kontrolou. Za řešení by se dal brát i zákaz krmení holubů, který se snažila zavést jiná německá města. Právní názor, stejně jako veterinární, ale zní tak, že města nemohou krmení ptáků zakázat, a dokonce jsou povinna se o zvířata postarat, protože jde o potomky zanedbaného domácího druhu, nikoli o divoká zvířata.

„Žádný sýr, Gromite. Podívej se na všechnu tu krutost na farmách RSPCA!“ je napsáno v mluvící bublině u hlavy Wallace, animované postavy z komediální série Wallace a Gromit. Aktivisté skupiny Animal Rising tak ozdobili kontroverzní portrét Karla III. od malíře Jonathana Yeo. Informuje o tom server Euronews.

Aktivisté kritizují alarmující podmínky na farmách ověřených Královskou společností RSPCA, jejímž patronem je právě Karel III. „Vzhledem k tomu, že je král Karel velkým fanouškem Wallace a Gromita, jsme nemohli vymyslet lepší způsob, jak ho upozornit na děsivé výjevy z certifikovaných farem RSPCA. I když doufáme, že to Jeho Veličenstvo pobaví, zároveň jej vyzýváme, aby vážně zvážil, zda chce být spojován s hrozným utrpením na farmách, které RSPCA podporuje,“ stojí mimo jiné v prohlášení, které aktivisté poskytli britskému listu The Telegraph.

Členové charitativní organizace navštívili 45 různých farem, které získaly od RSPCA známku ověření. Zjistili, že každá farma ve skutečnosti nese prvky velkochovů a krutého týrání zvířat, což popsali v tomto dokumentu.

Královská společnost pro prevenci týrání zvířat na stížnosti organizace Animal Rising obratem zareagovala. Ve své odpovědi uvedla, že veškeré obavy týkající se dobrých životních podmínek na farmách certifikovaných „Ověřeno RSPCA“ jsou brány mimořádně vážně a RSPCA chce tato tvrzení co nejrychleji prověřit.

Ačkoli královská společnost RSPCA oceňuje, že je její práce podrobena kontrole, nesouhlasí se způsobem, kterým na možné pochybení skupina aktivistů zareagovala. Podle agentury AP, která se odvolává na mluvčího galerie Philipa Moulda, je ovšem obraz chráněn fólií a nebyl poškozen.

Velrybářská sezóna na Islandu obvykle trvá od června do září. Většina velrybího masa se exportuje do Japonska. Jen v loňském roce bylo společnosti Hvalur povoleno ulovit 161 plejtváků, napsal server BBC. Letos má povoleno lovit 99 velryb v oblasti Grónska a západního Islandu a 29 velryb v oblasti východního Islandu a Faerských ostrovů, tedy celkem 128 velryb, uvedlo Ministerstvo pro rybolov ve svém prohlášení.

Podle vlády usnesení odráží zvýšený důraz na udržitelné využívání přírodních zdrojů. „Toto rozhodnutí je v souladu s doporučením Institutu pro výzkum mořských a sladkovodních zdrojů z roku 2017 a zohledňuje ekosystémová doporučení Mezinárodní velrybářské komise,“ stojí ve vládním prohlášení.

Mezinárodní organizace na ochranu zvířat Humane Society International (HSI) ale uvedla, že licence byla firmě Hvalur udělena navzdory jasným důkazům o utrpení zvířat. Ve své stížnosti odkazovala na nezávislou zprávu Islandského potravinového a veterinárního úřadu (MAST) o lovu velryb z roku 2022. Ta odhalila, že některé velryby umíraly i dvě hodiny, přičemž 41 % velryb při umírání „velmi trpělo“. U mořského savce, který nezemřel okamžitě, byla průměrná doba smrti vypočtena na 17 minut.

„Takové utrpení je považováno za porušení zákona na ochranu zvířat,“ uvedla organizace HSI. Mezi země, které v dnešní době stále povolují komerční lov velryb, se vedle Islandu řadí ještě Norsko a Japonsko. Server Reuters ve svém článku uvedl, že navzdory mezinárodnímu moratoriu z roku 1986 na ochranu druhů před vyhynutím obnovilo Norsko komerční lov velryb v roce 1993 a Island v roce 2006. Nedávný průzkum odhalil, že proti komerčnímu lovení velryb je 51 % Islanďanů.

Příslušníci kmene Bajau se dovedou potopit až do 70metrové hloubky pouze s pomocí sady závaží a dřevěných brýlí, píše server Indy100. K nadprůměrným plaveckým schopnostem nepřispívá pouze mimořádná kapacita plic, ale i genetická mutace známá jako „gen mořského kočovníka“. Indonéští „rybí lidé“ mají neobyčejně velkou slezinu.

„O lidské slezině nemáme z hlediska fyziologie a genetiky mnoho informací. Víme ale, že tuleni, kteří se potápějí hluboko, jako například tuleň Weddellův, mají neúměrně velké sleziny. Napadlo mě, že pokud tuleňům dopřál přírodní výběr větší slezinu, pak by to mohlo mít podobnou souvislost i u lidí,“ říká doktorka Melissa Ilardo z Univerzity Cambridge.

Při ponoření těla do vody hraje tento oválný orgán zásadní roli. Slezina se aktivuje, smrskne, a do krevního oběhu vypustí okysličené krvinky, čímž může množství kyslíku v lidské krvi zvýšit až o 9 procent. Větší slezina tak dává členům kmene Bajau genetickou výhodu při zadržování dechu a plavání pod vodou. „Domníváme se, že u Bajau došlo k adaptaci, která zvýšila hladinu hormonů štítné žlázy, a tím zvětšení sleziny,“ vysvětluje Ilardo.

Vzhledem k tomu, že kmen Bajau neprovozuje sportovní plavání, není snadné přesně zjistit, jak dlouho dokáží jeho příslušníci vydržet pod vodou. Podle všeho ale dokáží pod mořskou hladinou strávit i 13 minut. Životní styl mořských nomádů je ale stále více ohrožen. Kvůli jejich kočovnému způsobu života totiž mohou mít potíže se získáním občanství. Komerční rybolov navíc devastuje jejich zásoby a ztěžuje jejich obživu. Mnozí z nich se proto rozhodli moře opustit.