Amber Arcades: Písničky jako reakce na úmrtí otce

V první větě promo materiálu k novému albu někdo napsal, že jsi žena inspirovaná „časem, náhodou a kouzlem“. Jak mám tenhle obrat chápat?
Možná tak, že spoustu písniček na desku jsem napsala jako reakci na otcovu smrt. On byl člověk, který bral věci takové, jaké jsou a jak přicházely v životě. V tom byl pro mne velkou inspirací, protože já často těkám od jedné věci ke druhé a dělá mi problém je dotáhnout do konce. Diskuze s ním byly pro mne velkým inspiračním zdrojem.

Jak starý je materiál na tvém debutu? Pouze nové písničky, nebo také starší věci nebo nápady z tvých předešlých hudebních štací?
Použila jsem dva starší nápady. Oba jsou asi dva roky staré a mám radost, že došly nakonec svého naplnění. Ostatní písničky jsem pak napsala v rozmezí půl roku před odjezdem do New Yorku, kde jsem desku nahrála.

Vedle fungování v rámci uměleckého kolektivu EIland8 ses zapojila do hudebního dění během studií v americké Filadelfii. Jak byl tenhle odskok pro tebe důležitý?
Poměrně dost. Je pravda, že na kytaru jsem hrála ještě předtím, než jsem do Států odletěla, ale teprve tam jsem měla víc času se s ní sžít. Pak jsem poznala pár hudebníků z bluegrassové kapely a spolu jsme začali hrát muziku s výraznými funky prvky. Naučila jsem se hrát na bendžo a mandolínu a také hrát před lidmi na ulici. To byla pro mě dobrá škola.

Jak se ti podařilo získat smlouvu s Heavenly Recordings? Není tak úplně samozřejmé, že začínající kapela z kontinentální Evropy se upíchne u ostrovního labelu.
Může za to velká náhoda. Žiju v Utrechtu a tady každoročně probíhá poměrně populární festival Le Guess Who?. A protože počet návštěvníků festivalu, kteří potřebují někde složit hlavu, je opravdu velký, organizátoři vyhlásili před lety program, aby lidé, kteří mají u sebe doma volný pokoj nebo jen postel, pomohli navýšit ubytovací kapacity města. Ke mně takto začala jezdit jedna Polka – Karolina. Každý poslední týden v dubnu měnila svůj byt v Londýně za můj gauč. Asi před dvěma roky začala pracovat u Heavenly a nabídla mi, ať pošlu dema své tvorby k nim do kanceláře. Třeba to prý někoho kompetentního zaujme. Ten, koho moje nahrávka zaujala, byl sám boss Jeff Barrett. Po nějaké době se přijel podívat na náš koncert v Amsterdamu a hned potom jsme si plácli.

Začala jsi o natáčení desky v New Yorku uvažovat hned, nebo tě tato myšlenka napadla až poté, co jsi měla nahrávací smlouvu v kapse?
Tenhle nápad bych uskutečnila tak či tak. Celé to bylo upečené ještě předtím, než jsem se upsala u Heavenly Recordings.

Pro nahrávání svého debutu sis zvolila producenta Bena Greenberga. Slyšel jsem, že volbě předcházel zevrubný předvýběr na portálu Discogs.com. Je na tom něco pravdy?
Ano. Právě podrobnou rešerší na tomto informačním portálu jsem zjistila, že je producentem řady desek, které mám moc ráda. Například druhého alba Beach Fossils, stejně jako mnoha hardcore-punkových nahrávek. Malovala jsem si, že by mohlo něco zajímavého vzniknout ze střetnutí dvou osobností, z nichž já jsem popař s beznadějně sladkobolnými sklony a on je profesionální špinič nálad.

V jednom rozhovoru jsi naznačila, že pokud by na desce nepracovali zrovna lidé, kteří jsou pod ní podepsaní, mohla znít výrazně jinak. Tys tedy neměla vůbec žádnou představu, jak by měly písničky znít, než jsi vstoupila do studia?
Nějaké představy jsem měla. Ty ale byly dost mlhavé, a jak jsem později zjistila, často trochu mimo realitu. Než jsem odletěla do Ameriky, dostala jsem od kamarádů hromadu rad, jak mají znít bicí, kytara a basa, ale když jsem s tím poprvé vyrukovala na Bena, poprosil mě, abych tyto věci nechala na něm. A měl pravdu. Výsledek je tu a tam jiný, než jsem si původně představovala, dává ale celkově smysl a nakonec se mi tohle pojetí hodně libí.

Annelotte de Graaf|foto: Heavenly Recordings

Tvým dlouhodobým plánem je prý nahrát album úplně sama, být schopná obsloužit všechny nástroje. Platí to i po newyorské zkušenosti?
Ano. Kytaru bych už jakž takž zvládla. Začínám se zlepšovat na basu a klávesy. Stále o tom přemýšlím, protože mám v hlavě zcela jasnou představu, jak by měla písnička znít, ale při vysvětlování nápadů spoluhráčům se spoustu nuancí „ztratí v překladu“. Asi mě čeká ještě dlouhá cesta plná experimentování, ale já už na ni vykročila.

Nahrála jsi desku s velkou výpomocí bubeníka Jacksona Pollise z Real Estate, kytaristy Shanea Butlera a basáka Kevena Lareaua z Quilt. Jak ses k nim dostala?
Shanea a Kevena jsem znala už z dřívějška. Potkali jsme se v Amsterdamu, kde jsem Quilt předskakovala. Skamarádili jsme se po vystoupení v backstagi. Takže když jsem mířila do New Yorku, myslela jsem na ně jako na jediné dvě osoby z té megalopole, které znám. Jackson je pak kamarád našeho producenta. Myslím, že se z nás na konci natáčení stala dobrá parta. Jsem pyšná, že úplné začátečnici ve Spojených státech pomáhala taková esa.

Vím, že jsi letos hrála hned na několika showcasových festivalech. Jak důležité pro Amber Arcades bylo se například ukázat na Eurosonic Festivalu nebo na americkém SXSW?
Těžko říct. Tyhle festivaly přitahují média, která začínajícím kapelám, jako jsme my, můžou pomoci. Je zajímavé, že když jsme oznámili, že budeme hrát na SXSW festivalu, hodně kamarádů nám klepalo po ramenou, že nás sláva nemůže minout. Jenže realita je trochu někde jinde. Vaše vystoupení může zapadnout mezi stovkami dalších a tím to může skončit. Na druhou stranu se při souběhu pozitivních okolností může povést něco velkého rozeběhnout. To je také pravda.

Hraní s kapelou prozatím není tvá hlavní obživa. Jak je těžké ho skloubit s povoláním právního zástupce v oblasti lidských práv?
Zatím to jde. Mám flexibilní zaměstnání, chápavé kolegy, kteří jsou ochotni za mne zaskočit, a koncerty prozatím probíhají o víkendech. Ale chápu, kam míříš. Jakmile se objeví šance vyjet na delší turné po světě, bude to asi větší problém.

A jak ho tedy vyřešíš, protože tahle situace může nastat už poměrně brzy…
Asi bych teď dala přednost muzice. Mé osobní náklady jsou malé. Nemám zatím děti nebo hypotéku, naopak jsem ráda v pohybu a cestování mě baví. V budoucnu se ráda s pokorou vrátím ke svému původnímu zaměstnání.

Co připravuješ do budoucna? Přeci jen, od natočení materiálu v New Yorku už uplynul rok.
Na prvním místě je vydání desky. Okolo bude potřeba dát hromadu rozhovorů atd. Pak vyjedeme na turné a v létě objedeme festivaly.

A co potom?
To se uvidí podle toho, jak fanoušci přijmou mou desku. Už shromažďuju nový materiál, který bych znovu ráda natočila ve Státech. Tentokrát bych ale chtěla mít víc času na aklimatizaci, přípravu a samotné nahrávání.