Anatomie DiCapriova pádu. Scorsese se vrací do formy, ale jeho novinka není bez problémů
Pěstitel Ed Currie vyšlechtil novou nejpálivější papričku na světě. Ale do studia Čelistí zatím nedorazila a tak museli Aleš, Vít a Tomáš degustovat pouze utopence se sedmi o něco méně zrůdnými druhy chilli. Pokrm plný překvapení je navnadil na další nevděčnou misi: nenechat se oslnit celou řadu filmů, které se perou o nejprestižnější ceny.
„Brutálně overated,“ nepáře se na úvod Aleš příliš s vítězným snímkem z Cannes, Anatomií pádu od režisérky Justine Triet. Ale pak o něco smířlivěji dodává: „Spíš úctyhodný, než že bych to miloval.“ Vítek tuto směs soudního, rodinného i etického dramatu vidí podobně: „Je to tvar propracovaný, promyšlený do poslední perspektivy. Bezesporu je to lepší film než loňský vítěz Trojúhelník smutku, ale jistá rezervovanost k přílišné akademičnosti ve mně zůstává.“
„Scorsese se tímhle filmem vrátil do formy, ale to nadšení z mistrovství a z kandidáta na film roku jsem úplně nesdílel,“ shrnuje Tomáš lehké rozpaky nad režisérovým tříapůlhodinovým opusem Zabijáci rozkvetlého měsíce. „Je to zvláštní dovětek i protipól vrcholného snímku Scorseseho pozdní kariéry, Vlka z Wall Street,“ charakterizuje titul, v němž Leonardo DiCaprio opět hraje rozporuplného hrdinu, který má hodně rád peníze. Jen tentokrát je o poznání více chudý duchem. „Je to film, o kterém se lépe přemýšlí, než se prožívá,“ dodává Tomáš na účet filmaře, který z průměrné nonfiction knihy stvořil monumentální, přitom místy intimní, ale bohužel také nevyrovnané melodrama křížené s gangsterkou, které chce zachytit temné časy Ameriky počátku 20. let minulého století.
Jaká je anatomie samospádu? Kolik jalových monologů se odehrálo v domě Usherů? Jsou horší úředníci nebo maskovaný zabiják? Co všechno je černobílé na novém filmu Agnieszky Holland? Muž se bytostně bojí žen. Ženu rozdrtil masomlýnek. Medvěd jedl medvídky.
