Anděl 2001 - blýskání na lepší časy?
K letošnímu udělování výročních cen Akademie populární hudby přistupovali všichni hodně obezřetně. Jak je známo, v minulých letech se tyto ceny díky řadě okolností poměrně zprofanovaly. Poměrně hodně. Čili se očekávalo, zda-li - pod novým názvem - bude učiněn další krok vpřed, a nebo naopak k většímu zakonzervování v zahnívajících pozicích, tolik oblíbených v domácím šoubyznysu, kde se mnozí tváří, jako by nevěděli, jak to vypadá jinde. V minulých letech to bylo o tom, že zdánlivě naprosto triviální problémy, které by měly být odbyty jednou větou (např. zda při předávání hrát naživo, či na playback, a nebo zda-li mají být v Akademii zastoupeny i vydavatelské firmy), se nafoukly do rádoby důležitých problémů, které jednak odvedly pozornost od toho skutečně podstatného a jednak výrazně snížily prestiž. Tu teď organizátoři pracně budují, a jak se po letošním ročníku zdá - i když jsou na dobré cestě, ještě chvíli budovat budou.
Tou dobrou cestou myslím především finální výsledky. Konečně je z nich znát, že se nebral ani ohled na zájem vydavatelských firem, ani na bulvární povědomost o interpretech, a dokonce - a to považuji osobně za nejpodstatnější - ani na zásluhy z minulých let, ale na dosažené výsledky v aktuálním hodnoceném roce a potažmo na kvalitu samotnou. Protože nejhorší, co může podobné ceny potkat, je podle mého stav, ve kterém si lebedí již léta třeba organizátoři cen Tý-Tý, tj. že výsledky jednotlivých let jsou často zaměnitelné, aniž by podle nich kdokoliv poznal, o jaký ročník se jedná. Takové to zahnívání v dogmatech, že paní XY je nejlepší, aniž by ten rok cokoliv podstatného natočila.
Pojďme k letošnímu předávání. Ještě před samotným večerem tu byly dva drobné skandálky v podobě odmítnutí kapely Kryštof vystoupit na večeru, protože ho přenášela TV Nova, a pak také pletky s výběrem moderátora. Této úlohy se nakonec zhostil-nezhostil herec Jiří Langmajer. To proto, že většina večera se obešla bez něj, a dokonce mám dojem, že přednatočený hlas, který zdaleka nejen představoval nominace (neklamal-li mě sluch - herec Pavel Soukup?), byl přítomný mnohem více. Sám Langmajer byl celkem úspěšný v momentě, kdy přirozeně reagoval sám za sebe, a neuvěřitelně toporný až trapný, když se držel jakéhosi nepříliš povedeného "leteckého" scénáře. Samotné ceny pak předávaly pozvané celebrity - herci (např. Andrea Černá, Tereza Brodská, Jiří Bartoška...), režiséři (Milan Šteindler, Zdeněk Suchý, Filip Renč...) či kolegové (Richard Müller, Ivan Král, Petr Janda). Ocenění samozřejmě děkovali kamarádům, maminkám, Akademii a vydavatelským firmám - jak už to tak chodí. Drobným, pro někoho zpestřením, pro někoho faux pas, bylo předávání cen hereckou dvojicí Aňa Geisslerová a Pavel Liška (který se nádherně stylizoval do své slavné role z Návratu idiota). Pozornost strhli na sebe a zparodovali okouzlení možností zneužití přímého přenosu a pohrávali si s porušováním tabu, takže zazněly i tolik televizními bossy nemilované reklamy a vulgarismy. A jak to celé dopadlo?
Nejvíce se akademikům v roce 2001 líbil Čechomor (skupina roku, píseň roku a album roku), následovaný Helenou Vondráčkovou (zpěvačka roku a síň slávy). Ta se ovšem nedostavila a diváky pozdravila ze záznamu - jakže to tedy bylo s tím otevíráním pečetí a zveřejněním výsledků až na místě??? V žánrových cenách kralovali Tara Fuki (alternativa roku a příslib roku). Naopak bez cen zůstali například nominovaní Monkey Business, Mig 21 či Buty. Nepřítomní Kryštof z pěti nominací nakonec obhájili jen objev roku, zpěvákem roku se stal Dan Bárta a sošku anděla za klip roku obdržel režisér Martin Krejčí za ztvárnění skladby Duševní od Tatabojs. V žánrových cenách - konečně důstojně předaných v rámci večera a ne někde v ústraní - zabodovali krom zmiňovaných Tara Fuki ještě Floex (Trance and Dance), DJ Wich (DJs), Naiponk (Jazz and Blues), Jablkoň (Folk - ?!), Iva Bittová a Čikori (Lidová a etnická hudba-Roots), Cop (Country) a Endless (Hard and Heavy).
Mezi předáváním pak naživo zahráli Buty, Dan Bárta a Illustratosphere, Lenka Dusilová and Secret Service, Tatabojs a překvapivě ( hodně nahlas a razantně) i Lucie. Zahraniční hosty pak reprezentovali přesvědčiví Brathanki, akustický a hodně dobrý Richard Müller, pamětníkům určený Ivan Král a závěr patřil na pomezí trapnosti balancujícím Blackmore's Night, přičemž samotná Ritchieho družka Candy Night vyloudila svou "pódiovou show" v publiku nejeden útrpný úsměv. Celkově myslím, že by to bylo ideální, kdyby takto ceny vypadaly na začátku jejich existence, nicméně to určitě další posun k normálu je. A to přesto, že vlastně o nic nejde a ono pohrávání si na velký svět na našem malém českém písečku je vlastně trochu komické...
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
