Animal Collective mají opět Desku týdne
Jedna z prvních desek roku 2009, o které se na hudebních blozích spekulovalo a básnilo už dlouho dopředu - hlavně po klasickém úniku materiálu na internet - je nový počin Animal Collective. Tihle (i Radiem Wave) ostře sledovaní newyorčané nadělili posluchačům dárek v podobě osmého studiového alba Merriweather Post Pavilion.
Členové tohoto hudebního spolku, tedy Avey Tare, Deakin, Panda Bear a Geologist, se znají z mládí v Marylandu a ze studií. První desku, Spirit They're Gone, Spirit They've Vanished, vydali v roce 2000. Včetně čerstvé novinky Merriweather Post Pavilion, která málem strhala měřítka očekávanosti, takových stihli celkem osm. Ne vždy album nahrávají nebo živě prezentují všichni čtyři, i proto si do názvu dosadili volnější personální přístup evokující slovo Collective. Přestože posledních pět let vydávali u Fat Cat a posléze u Domino Records, provozují i svůj nezávislý label Paw Tracks.
Animal Collective v postmoderním duchu mnoha současných indie kapel naprosto bez zábran míchají žánry jeden přes druhý. Dělají to ale originálně, trochu znepokojivě a navíc totálně bez respektu k očekávání fanoušků i k původním kontextům svých crossoverových výpůjček. Spíš je podrývají, ohýbají přes koleno a zkoumají, co to udělá, když je bláznivě svobodně zamíchají mezi ostatní neuvěřitelné ingredience. A tak vytvářejí kontexty nové, aby si hudební publicisti měli na čem vylamovat zuby. Ale takhle to dobří umělci dělali a dělají vlastně vždycky, tudíž: náš problém. Je-li to vůbec problém. Protože jde samozřejmě v první řadě o hudbu, a ne o to, co vám o ní kdo nakuká v časopise, na internetu nebo koneckonců v rádiu.
Animal Collective mažou rozdíly mezi živými nástroji a elektronickými čachry, takže často v zásadě moc nevíte, co to právě zní. V jejich hudbě se zvláštně a nebezpečně prolíná známé a kdesi slyšené s cizím a neslýchaným. Poslušnost mašinek s lidskou hloubkou. Folk s africkými beaty, psychedelie s popem a ten klidně s elementy techna - jen abych vyjmenoval neuspokojivě málo přísad z mnoha. A nad touhle povědomou, ale zároveň přitažlivě neprobádanou zvukovou krajinou se vznášejí jednou překrásně harmonické, jindy zase úplně ujeté vokály. Ostatně, jak řekl Panda Bear v rozhovoru s kolegou Tomášem Turkem, když si odmyslíte všechnu tu vypiplanou čalamádu kolem, nakonec vám stejně zůstane písnička, kterou můžete klidně zahrát na kytaru nebo klavír. POSLECHNĚTE SI: Rozhovor s Panda Bearem, který pořídil před pražským koncertem Tomáš Turek
Takhle zní pop současnosti. A budoucnosti možná taky. Dobrodružný, protože nevypočitatelný, a krásný, protože svůj. Sledujte, po jakých podivuhodných stezkách povedou další kroky společenství zvířat.
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
