Archeologie byla vždy podřízena politickým zájmům. Do muzeí musíme chodit jinak, říká historička

Markéta Křížová
Markéta Křížová

Může se zdát, že archeologie je věda, která nestranně zkoumá historické pozůstatky. Ovšem způsob, jakým se o nich uvažuje, vždy odráží aktuální ideologie i zájmy a tlaky mocenských nebo ekonomických struktur, upozorňuje historička a odbornice na americké koloniální dějiny profesorka Markéta Křížová. S tím souvisí i aktuální otázka navracení artefaktů zpět do míst původu, po kterém volají některé africké, asijské, ale i americké státy, i způsob, jakým předměty vystavujeme.

„Archeologie sice pracuje s fyzickými objekty, jejich interpretace je ale podřízena politickým zájmům, ať si to sami vědci uvědomují, nebo ne,“ říká Markéta Křížová. Historička a etnoložka z Filozofické fakulty Univerzity Karlovy zkoumá širší společensko-politický kontext především počáteční fáze mimoevropské archeologie v Latinské Americe a zabývá se i vztahy Evropanů a původních obyvatel v kontextu koloniálních dějin.

Mexiko, Peru nebo Argentina jsou příkladem využití archeologie pro potřeby národního státu. Tyto země získaly samostatnost už na počátku 19. století a potřebovaly vybudovat svou národní identitu mimo španělské koloniální dědictví. Své kořeny se snažily najít v jedné z velkých civilizací, které předcházely příchodu Španělů. Mexiko si vybralo Aztéky, Peru zase Inky. „Na základě těchto ústředních příběhů pak začaly konstruovat jednotlivé archeologické výzkumy,“ vysvětluje Křížová. Moderní státy ale vytvářely často velmi přímočará propojení s předkolumbovskými kulturami, kdy mnohá indiánská etnika do nového ‚národního příběhu‘ vůbec nezahrnuly,“ poukazuje Křížová na selektivnost výkladu dějin.

Prof. Markéta Křížová, Ph.D., působí ve Středisku iberoamerických studií Filozofické fakulty Univerzity Karlovy. Zaměřuje se na předkolumbovské kultury a koloniální dějiny Ameriky, především vztah střední Evropy a původních obyvatel. V současnosti se zabývá počátky české mimoevropské archeologie v kontextu národnostního soupeření. Vydala nebo se podílela na knihách Ideální město v divočině (2007), Krvavé rituály Střední a Jižní Ameriky (2011), Otroctví v Novém světě v 16.–19. století (2013) a Dějiny Střední Ameriky (2016).

Ve využívání politické stránky archeologie byly přesto nejúspěšnější někdejší globální mocnosti jako Velká Británie, Francie nebo Německo. Ty zneužívaly vědu k obhájení svých imperiálních a koloniálních ambic a k potvrzení vlastní nadřazenosti nad původními obyvateli.

„Snahou archeologie bylo prokázat, že obyvatelé kolonizovaných území nedosahovali civilizační úrovně Evropy, a tím ospravedlnit koloniální expanzi. Běžnou praxí bylo, že předměty nalezené při archeologických výzkumech se automaticky převážely do evropských metropolí,“ vysvětluje Markéta Křížová potřebu mocností artefakty vlastnit a následně vystavovat v národních muzeích. Výsledkem je, že ve Francii nebo Velké Británii jsou k vidění mnohem vzácnější předměty než ty, které zůstaly v původním americkém, asijském nebo africkém státě.

Moai na ostrově Rano Raraku

Muzea po celém světě se tak dnes musí vyrovnávat s tímto koloniálním dědictvím. Stojí před etickou otázkou, zda mají vyhovět stále četnějším žádostem lokálních etnik o navrácení mnohdy posvátných artefaktů třeba z Paříže, Londýna nebo Berlína zpět do míst svého původu. Naposledy loni médii prolétla žádost obyvatel Velikonočního ostrova o slavnou sochu Moai z Britského muzea. Podle Markéty Křížové otázka navracení artefaktů nemá jednoznačnou odpověď, plošně by se ale archeologické nálezy vracet neměly. Vždy by podle ní měla rozhodovat důležitost předmětu pro dané etnikum. Historička by si spíš přála, abychom změnili způsob, jakým navštěvujeme muzea. „Chtěla bych, abychom se jen netěšili z toho, co je v nich vystaveno, ale abychom se i zamýšleli nad širším kontextem, co, jak a proč je vedle sebe vyskládáno ve vitrínách,“ vysvětluje.

Ve studiu jsme debatovali i o tom, jaké typy archeologií můžeme najít nebo jak zneužívala v Latinské Americe archeologických nálezů společnost United Fruit. Poslechněte si celý rozhovor Josefa Kokty s Markétou Křížovou.