Ateliér na lopatkách. Kdo za to může?

Minulý pátek bylo na Maltézském náměstí před budovou Ministerstva kultury živo. Přibližně sedmdesátka lidí se tu účastnila happeningu za zachování výtvarného čtrnáctidenníku Ateliér, který už 25 let reflektuje dění na domácí i zahraniční výtvarné scéně. Teď má namále, protože v grantovém řízení Ministerstva kultury dostal nejnižší dotaci od počátku 90. let. Mezi protestujícími se objevili mnozí čeští výtvarníci a osobnosti výtvarné scény, např. kurátorka GHMP Olga Malá, výtvarníci Veronika Bromová, Martin Zet, Lenka Klodová nebo Jiří David.

„To, co se stalo, je dáno celou situací nevnímání vizuální kultury. Já jsem samozřejmě osobně nikdy nežádal o nějaký grant, ale podporuju lidi, kteří podporují umění víc než dvacet let tím, že ho prezentují a plošně rozprostírají po celé republice, jako je časopis Ateliér. Neznám moc jiné časopisy, resp. jsou tu jeden, dva velmi specifické, což je v pořádku, ale tento je jediný, který se o takovou plošnost snaží, a přitom to není pokleslá recenzní úroveň,“ vysvětluje důvody své účasti na happeningu výtvarník Jiří David. V průběhu happeningu vytvořili někteří z přítomných umělců obří maketu časopisu, vyčíslili cenu díla a destruovanou maketu následně v krabici předali na podatelně MK.

Ateliér v grantovém řízení žádal o 2,9 milionu korun. Přitom prostředky, které měla komise k dispozici, byly oproti loňskému roku výrazně omezené. Celkově letos do živé kultury proudilo 372 milionů oproti loňským 485. „Vidím to nejen jako problém Ateliéru, ale jako problém celé živé kultury. Ta situace není vinou grantové komise, protože samozřejmě ta pracuje s penězi, které dostane přidělené. Problém je v celé státní kulturní politice,“ vysvětluje šéfredaktorka Ateliéru Blanka Jiráčková, že na grantovou komisi se za její nerozdavačnost nelze zlobit.

V grantovém řízení komise ohodnotila časopis Ateliér známkou 3,3 bodů, kdy nejlepší projekt získal 4,78 bodů. Ateliér i přesto získal nejvyšší částku ze všech a to 560 000,–, přičemž komise rozdělovala 3,7 milionu korun 14 z celkových 19 žadatelů. Podle kulturní analytičky Marty Smolíkové je pak na zvážení samotné komise, jestli vůbec takovému množství žádostí vyhovět.

Z happeningu Destrukce za záchranu časopisu Ateliér|foto: Lukáš Houdek

Počet žadatelů o dotace přitom rok od roku narůstá a např. pro kulturní periodika jsou ministerské finance jediným veřejným zdrojem. Objem prostředků se ale úží a kulturní subjekty musí shánět finance jinde, příp. šetřit. Kritici Ateliéru vyčítají neschopnost na takovou situaci pružně reagovat. Ať už rozvolněním periodicity, úsporou na tisku nebo převedením části obsahu na web. Při ceně 35 korun za výtisk pak přichází v úvahu také zvýšení ceny. Ateliér přitom vychází v nákladu 2300 kusů, má něco přes tisíc předplatitelů a 6900 čtenářů.

„Zvýšit cenu za jedno číslo, to jsme měli udělat a to musím říct, že je trochu chyba. Ale protože žádost o grant se podává do konce září předchozího roku, kdy ještě není hotový celý rozpočet, takže jsme nevěděli, že bude např. opět zdraženo DPH na tiskoviny, proto jsme se rozhodli stávající cenu ponechat.“ Podobné rezervy přiznává Blanka Jiráčková ve správě webu, nicméně dodává, že tištěný formát je pro tento typ periodika naprosto zásadní. Proč vysvětluje Marta Smolíková: „Tam jde o to, aby to bylo tištěné médium pro ty, kteří třeba nepoužívají internet. A samozřejmě to má velký smysl archivační, protože Ateliér jako jediné periodikum pokrývá řadu regionálních akcí a je to důležitý dokument, se kterým dál pracuje odborná obec. A vedle toho Ateliér odebírá řada zahraničních institucí.“

Po pátečním happeningu zatím Ministerstvo kultury svůj názor na dodatečné přidělení dotací Ateliéru nezměnilo. Jak bude vypadat situace do budoucna, zatím není jasné, šéfredaktorka Jiráčková oslovila s žádostí o mimořádnou finanční podporu čtenáře. Výzva vůči těm, kteří nechtějí o Ateliér přijít, se zdá být v celé kauze jako důležitý krok. „Naštěstí naši čtenáři mají solidaritu a posílají finanční dary. Teď 25. října nevyjdeme a další číslo připravujeme na 8. listopadu. Do tohoto dvojčísla připravujeme rejstříky za rok 2011, takže si široká veřejnost může udělat představu, kolik materiálu Ateliér přináší.“

Za stávajícího systému přidělování dotací a objemu financí v rezortu kultury tak musí Ateliér do budoucna operovat jedině zásahy do vlastních řad a usilovným sháněním financí v soukromém sektoru. Případ Ateliéru je ale lakmusovým papírkem, na němž se názorně vybarvuje přístup státu ke kultuře obecně. V roce 2006 vláda schválila pro oblast kulturní politiky klíčový dokument – Koncepci účinnější podpory umění 2007–2013, který mimo jiné zmiňuje kýžené 1% pro kulturu ze státního rozpočtu. Při aktuálním necelém půlprocentu je takový výhled v nedohlednu. Speciálně do živé kultury směřuje stále méně peněz a situace financování se navíc výrazně liší obor od oboru.

Např. odvětví divadla a hudby disponuje speciálním dotačním programem, což pro oblast výtvarného umění neplatí. „Program pro galerie a muzea, pro současné umění už vláda schválila v roce 2001 a v roce 2006 a dodnes neexistuje. Je to velká disproporce s oblastí divadla a hudby, kde do dotačního řízení vstupují zejména neziskové subjekty, které si žádají finance pro svoje projekty. A divadla a orchestry jsou dotovány prostřednictvím zvláštního programu. To ve výtvarném umění není, rozpočet tam je navíc menší a zároveň si z něj žádají jak bývalé státní galerie, které byly převedeny na kraje, tak městské galerie. Dalším momentem je taky nedostatečné rozlišování aktivit, na které si žádají peníze komerční subjekty,“ dokresluje situaci kolem financování výtvarného umění Marta Smolíková.

Z happeningu Destrukce za záchranu časopisu Ateliér|foto: Lukáš Houdek

Podle předpokladů by v budoucnu mělo do kulturních služeb a živé kultury proudit o necelých 100 milionů méně než letos. Ateliér i další v kultuře se pohybující subjekty tak varování v podobě hubených let musí mít na paměti a tomu také včas přizpůsobit své fungování.