Básník Petr Soukup: Neumím si odpouštět. Sdílení emocí mi pomáhá, je to taková terapie

Petr se o těžkých tématech nebojí mluvit. „Mám úzkosti. Z depresí se dokážu dostat během několika vteřin pomocí hudby. Z úzkostí ne. Pamatuji si zážitky ještě z jeslí. Mám takové probliky, kdy to dítě bylo už tam v úzkostech. Školka, základní škola, střední škola, to všechno byl vyhozený čas. A u mě neplatí ta věta ‚Co tě nezabije, to tě posílí‘. Mně tyhle roky opravdu vzaly hrozně moc síly a osobního rozvoje, protože to se tam nedělo,“ vysvětluje.

V aktuálním díle ale Petr otevřeně mluvil i o veselejších zážitcích: „Od takových 12 let mě baví všechno, co se týká erotiky. Všechno, co se týká filmů pro dospělé. Mám to prostě rád, stejně jako hudbu.“

A popsal i své poslední úspěšné rande. „Druhý den jsem to nevydržel a napsal jsem jí, že se s ní ještě potřebuji vidět. A mně přišla zpátky tak krásná zpráva, že i kdybychom se už nikdy neviděli, tak je to jedno. Mně stačí jednodenní rande, nepotřebuji si najít holku, se kterou pak budu jezdit do švédských obchoďáků řešit stoly. To je podle mě konec vášně. Jakmile se lidi dostanou tam, tak je to konec vztahu. Absolutně. Já jsem v tom hrozný radikál,“ směje se.

Co mu vyčítají lidé, kteří se mu starají o PR? V čem je pro jeho tvorbu důležitý Cimrman? Co si myslí o školkách? Proč rád pozoruje lidi jako voyeur? A proč chce mít kolem sebe jenom lidi, kteří jsou lepší než on sám? Odpovědi uslyšíte v novém díle Pochlap se.