Bavila nás provokace, ale po slávě jsme netoužili, říká Václav Jirásek z umělecké skupiny Bratrstvo

Jádrem Bratrstva se stali spolužáci z brněnské střední uměleckoprůmyslové školy. „Někteří z nás pak šli studovat na Umprumku do Prahy nebo, jako v mém případě, na AVU. Především nás ale spojovala láska k umění.“ Podepsání manifestu Bratrstva proběhlo v roce 1989, ale jeho členové (kterými byli kromě Jiráska také Zdeněk Sokol, Petr Krejzek, Martin Findeis a Roman Muselík) společně tvořili už od poloviny 80. let. „Kolem roku 1988 se idea Bratrstva vyhranila a v té době jsme se rozhodli, že budeme coby umělecká skupina v duchu gesamtkunstwerk, podobně jako například slovinští IRWIN a Laibach. Líbilo se nám jejich syntetické uvažování, že ruku v ruce s hudbou šla i vizualita a scéna. Podobně jsme ostatně vytvořili celou image pro kapelu Bratrstvo, včetně návrhů scén a oblečení.“

Spousta nápadů podle slov Václava Jiráska zůstala i nerealizovaných. „Idejí bylo daleko víc, například fotografie jsme koncipovali tak, že jsme si navzájem psali dopisy, ve kterých jsme je společně upravovali.“ Ačkoliv to tak bývá často prezentováno, Bratrstvo se zdaleka nevěnovalo pouze sociálnímu realismu a totalitnímu umění. „Zajímala nás gotika, romantismus i současné umění. Zároveň nás bavila provokace, ta manipulace s fašismem například byla záměrná, i když s tak velkou reakcí jsme nepočítali,“ naráží Jirásek na první výstavu z roku 1989, která vyvolala nařčení z komunismu a fašismu.

Součástí výstavy Obrazy konců dějin letošního ročníku Fotograf Festivalu, kterou kurátoruje Pavel Vančát, bude i představení tvorby Bratrstva, jež se bude dotýkat věcí, které v souvislosti s tímto kolektivem nejsou tak notoricky známé. „Pavel pro výstavu připravil jinačí výběr, než jaký známe od kunsthistoriků z předešlé doby, a důležitou součástí je také výstava Romana Muselíka, která představuje jeho díla z hodně zajímavého období před Bratrstvem,“ dodává Václav Jirásek.