Ba:zel: Od improvizace a nejistoty k písničkám

Vybavujete si vaši první spolupráci nebo nahrávání?
Ewelina: Jo, bylo to hrozný. Začali jsme nahrávat v Českém Krumlově, tam měl Dan rezidenci a pozval mě tam. Začali jsme tam zkoušet a já jsem zjistila, že vůbec nejsem schopná držet rytmus s elektronickýma beatama. Pokaždý jsem se úplně rozjela. Jsme se tenkrát strašně hádali. Byla jsme zvyklá podle pocitu zpomalit a dávat tomu cit jako v klasický hudbě a bylo to strašný.

Dan: Drum machine tohle nenaučíš, ten prostě jede. Byl to ze začátku dril. Pořád dokola jsme zkoušeli jednu věc.

Přemýšleli jste na začátku o tom konceptu nebo se to do dnešní podoby postupně vyvinulo?
Dan: Úplně přirozeně. My jsme byli na rezidentuře v Egon Schiele Centru, kde jsem dostal na měsíc k dispozici ateliér. Přemýšleli jsme, jak to zakončit a jaký bude výstup. Napadlo nás, že výstup bude náš první koncert a že uděláme taky projekci a řadu experimentálních mikrokoncertů na několika místech v Krumlově. Na perifériích, ale i v centru. Nahrávali jsme tam na zoom na exponovaných místech třeba cvakání fotoaparátů turistů a zároveň jsme do toho pouštěli nějaký náš noiseový zvuk, který jsme produkovali, a ten nějak reagoval na to prostředí. Tohle byly naše první koncerty a intervence do veřejnýho prostoru. Dělali jsme to třeba u medvědů nebo v zámecký zahradě.

Ewelina: A pak jsme dělali Nostalgia Handbook, takový konceptuální soundtracky k historii nostalgie. Brali jsme inspiraci z historie. Třeba skladbu Mal Du Pays od Ference Liszta jsme remixovali. To byly takový dlouhý tracky. Měli jsme to na Soundcloudu, ale pak to mátlo lidi, že úplně nevěděli, co hrajeme. Tak jsme to pak stáhli.

Dan: To byl ten začátek, experimentální věci, site specific a zvukový koláže. Potom jsme z toho postupně začali dělat písničky a od improvizace a nejistoty, která je nějakým způsobem zajímavá, jsme se dostali k těm strukturám a začali jsme pracovat na aranžích. Nahráváním se to taky vyčistilo.

Co jste se od sebe navzájem za tu dobu naučili?
Ewelina: Pro mě je to docela jasný. Já jsem nikdy nehrála v žádný kapele, takže to hraní s elektronikou a být schopná držet rytmus. Potom samozřejmě, jak funguje midi a kam dát jaký kablík a prostě jak se dělá elektronická hudba. Taky hodně o zvuku a jak se zpívá. Dřív jsem nikdy nezpívala, a jak jsme měli ten první koncert, tak jsem z toho byla úplně špatná. Dan to nahrával, a když jsem slyšela, jaký to je, když se neslyším, tak to bylo hrozný. Byla jsme hodně rozladěná. Jsem byla docela v šoku. Dřív jsem byla zvyklá hrát jen v sálech dělaných pro koncerty, tam není nikdy ten problém.

Dan: Já jsem se určitě naučil dril a disciplínu.

Ewelina: To je dobře, to ráda slyším, ale ještě by to chtělo trochu přitlačit (smích).

A jak vlastně vznikl ten název Ba:zel?
Ewelina: Hodně lidí už to ví, ale to jméno samozřejmě má jiný význam než jaký vygoogluješ. Tak jsme si řekli, že to necháme lidi vygooglovat a necháme je v nejistotě. Ta dvojtečka nás rozliší.

Dan: To jsme použili, protože je to jako fonetický přepis.

Jak vlastně vnímáte hudební scénu, na kterou vstupujete se svým projektem? Vnímáte se vůbec součástí nějaké scény?
Dan: Možná trochu tý artový scény, dost často jsme hráli po vernisážích, což je celkem nevděčná věc.

Bazel|foto: Ondřej Tylčer

Ewelina: Ta umělecká komunita je trochu jiná. Jsou to jiný lidi. My jsme měli už dřív asi 30 koncertů, to bylo, když jsme vydali ten první projekt, a teprve až když jsme vydali ty dva singly, tak jsme začali existovat na té hudební scéně. Měli jsme třeba víc spojení s rádiem.

Dan: Je to pro nás hodně nový.

https://youtu.be/PtIFF_EvM1o

Dokáže umělecké publikum tu hudbu víc ocenit?
Dan: To je možný, ale na těch vernisážích je to hodně podobný těm festivalům. Tu hudbu tam berou spíš jako kulisu. Proto jsem říkal, že je to trochu nevděčná práce. Ale zase je důležitý se někde ukázat a vždycky někdo poslouchá.

Ewelina: Hlavně děti, ty tam často zírají.

Dan: Ze začátku jsme brali hodně koncertů, protože to bylo důležitý i kvůli trémě a tréninku. Zároveň každý koncert přinesl další cesty a nabídnul další koncert.

Aktuálně jste vydali nové album, můžete popsat ten proces, jak jste postupovali od momentu, kdy hudba byla hotová?
Dan: Přemýšleli jsme, na čem to vydáme. Vinyl by byl hezký, ale nakonec je to kazeta z praktického důvodu, ten proces je rychlejší a my jsme to chtěli co nejdřív. Zároveň je to hezká věc. Je tam trochu nostalgie, podobně jako u vinylu. Dáváme tam download kód a je to vlastně hezký, když s sebou vozíš tu věc, na který to je. Samozřejmě digitální mastering se musí připravit a trochu ořezat, takže se něco ztratí. Mysleli jsme, že vydáme ještě i vinyl, ale s tou kazetou se trochu už ztratil ten hype a energie. Takže s tím ještě počkáme na další věci. Nechceme, aby nám to leželo doma ve skříni.

Co ta organizační stránka?
Ewelina: Bylo by super mít nějakýho manažera, hlavně i do zahraničí. Zatím to jde samo, hodně lidí nás kontaktuje samo, ale chtěli bychom vyrazit na nějakou tour.

Dan: Teď budeme v Bratislavě, tak jsme chtěli udělat takovou mikrotour po Slovensku. Uvidíme, jak se to vyvine.

Ewelina: Tady jde pak na rozdíl od Prahy i o techniku a taky cesťák. Někdo nás třeba chce pozvat, ale neví, jak to máme technicky, tak jsme ze začátku často vozili svoje bedny nebo se sháněl odposlech.

Zmínili jste zahraničí, pracujete na svém exportu nějak systematicky?

Ewelina: My jsme měli zatím koncert v Berlíně, v Kultstätte Keller. To bylo díky kamarádce, kterou jsem potkala v Holandsku. My jsme tam byli na Art Fair, tak jsme si říkali, že i zahrajeme. Obepsala jsem asi 15 klubů, ale neměli jsme nahrávky, tak jsem posílala jen live videa s tím, že moc šancí nemáme. A pak se mi ozval jeden kluk. Tak jsme pak nakonec hráli s nějakou německou rockovou kapelou (smích). Ale bylo tam hodně lidí a dobře reagovali, i když nás neznali.

Dan: Hráli jsme ale taky v Holandsku. Tam to začalo, tam jsme byli čtyři měsíce na rezidenci v rámci projektu Plzeň Open Air v Motelu Spatie, takové malé instituci. Rozhodli jsme se, že tam budeme dělat hlavně hudbu, nějaký videa a instalace. Když máme koncerty, tak za námi většinou běží, co si sami natočíme a uděláme. I ty vizuály jsou většinou nějak spojený s těma našima věcma. A teď používáme jako projekci video, který dělal dědeček Eweliny.

Ewelina: Pak jsme ještě hráli na experimentálním zvukovém festivalu Gold Rain.

Dan: Bylo tam spousta lidí, který programovali v Max/MSP. Je to celý konceptuální a zaměřený na noise.

Ewelina: A my jsme tam přinesli stage piano a stojan na kola. Líbil se nám tam totiž jeden stojan, a tak jsme se rozhodli, že si ho v noci vypůjčíme a budeme s ním pracovat. Akorát jsme pak zjistili, že je pod nim asi půl metru betonu.

Dan: Byl to krásnej stojan z šedesátých let ve tvaru hexagonu. Jsem si ho zamilovali, protože jsem do něj ťuknul a ten tón držel asi půl minuty. Ručně broušenej, krásnej triangl vlastně. Nakonec jsme tam v noci přijeli, naložili ho na rudl a odvezli do ateliéru.

Ewelina: Nakonec tam byla ještě německá televize, která nás natáčela, jak do toho mlátíme šroubovákem, a říkali, že jsme „báječní a srandovní Bazel“.

To nás dostává k tomu, jak o vás lidi mluví, jak pojmenovávají vaši hudbu. Zaznamenali jste něco, co vás zaujalo?

Ewelina: Určitě melancholičtí.

Dan: „Krásné melancholické duo“ (smích).

Ewelina: „Frosty minimalism“, to bylo hezký.

Dan: Mně to tedy minimalistický nepřijde, ale hodně lidí to tak vnímá.

Ewelina: Někdo to přirovnával ke Cranes. Ale to spíš jen kvůli hlasu.

Jaká pomoc by se vám hodila při budování vaší hudební kariéry?
Dan: Myslím, že ty pobyty mimo nám nejvíc prospívají, že člověk vyjede ven. A kdyby se napojily na nějakou jinou organizaci nebo label a dalo by se tam třeba měsíc pobýt, usadit se tam, zahrát pár koncertů. Takže mít místo a finance na pobyt by se hodilo. Vyjet na jeden koncert je prostě málo. Je to dobrý, když tam chvíli jsi, začneš komunikovat s tamními lidmi. Jako v tom Holandsku, kde jsme se seznámili s lidma z jednoho labelu a pak jsme měli společný koncert.

Jaké máte plány na podzim?
Ewelina: Byli jsme teď v Polsku, já jsem se tam narodila, ale byla jsem tam jen do tří let. Teď se na tu scénu napojuju přes českou scénu, protože neznám v Polsku lidi v mém věku. Taky budeme hrát 24. 9. na Slovensku v Bratislavě v A4.

Dan: Rád bych udělal nový set-up. Je třeba to obměnit.
Ewelina: A budeme vydávat tři remixy. Pozvali jsme Standu Abraháma, Ježíš táhne na Berlín a Dizzcocka, aby remixovali naší písničku Pace. Takže budeme dělat pak na podzim release remix party.