Beat Spacek na Modern Streets baví a daří se mu to skvěle
První dlouhohrající release labelu Ninja Tune v roce 2015 a hned trefa do černého. Steve White si tentokrát před oblíbený alias Spacek přidal slovo „Beat“ a na třetím sólovém albu Modern Streets dokazuje, že je po deseti letech od svého debutu v nejlepší formě.
Vizionářem byl už tenkrát, když v roce 2005 vydal první sólovku Space Shift po dvou nedoceněných albech s tříčlenným projektem Spacek. Ten, kdo se v souvislosti s jeho novou řadovkou pod aliasem Beat Spacek ohání slovíčky jako progresivní nebo futuristický, by si měl nejdřív poslechnout právě Whiteův deset let starý debut. Protože už tehdy mladší bratr slavnějšího Darrena (drum’n’bassový producent dBridge, který stojí za zlomeným subžánrem „autonomic“ a má vlastní úspěšný label Exit Records) předběhl dobu, která ho dnes prakticky pouze dohání v cílové rovince. Je sice pravda, že i tak si Beat Spacek na Modern Streets pořád udržuje solidní náskok, ale už je to spíš než hudbou samotnou procesem jejího vzniku. Steve White totiž první dlouhohrající release labelu Ninja Tune v letošním roce v podstatě celý vytvořil pomocí aplikací na iPhonu a iPadu.
A výsledek? Deska, u které je ten všude zmiňovaný proces vzniku ve skutečnosti podružný, protože Modern Streets je sama o sobě natolik soběstačnou a životaschopnou nahrávkou, že žádné podobné, jakkoliv pravdivé, PR berličky nepotřebuje. Funguje na ní totiž prakticky všechno. Whiteovo soulové falsetto, masivní basy, které pořádně provětrají pavučiny ve vašem subwooferu, houpavé i taneční beaty a především neuvěřitelně chytlavé melodie, které si budete pobrukovat ještě hodně dlouho. Modern Streets, to jsou koketní R’n’B groovy pro barové jemnostpaní i syrový dancehall a grime pro vymetače klubů.
Beat Spacek na Modern Streets skvěle propojil právě onu klubovou živočišnost s funkovou ležérností. Z většiny skladeb navíc na člověka při jejich poslechu úplně sálá ta lehkost, se kterou musely vznikat. Ať už jsou to odsýpající zlomeniny Inflight Wave a I Want You s odlehčenou drum’n’bassovou rytmikou, 2stepová Compact n Sleep, nebo If You Are My Chalice s typickým burialovským podkladem. Jestliže totiž Whiteova předchozí sólovka Black Pocket The Album byla převážně instrumentální, výrazně experimentálnější a místy až zbytečně chaotická, Modern Streets je velký návrat k jednodušší písničkové struktuře s Whiteovým hlasem v hlavní roli. Což určitě ocení všichni, kteří mají rádi třeba starší tvorbu Jneiro Jarela a zoufají si nad freejazzovým směřováním Flying Lotuse v posledních měsících. S oním příklonem do popových vod souvisí i častější přímočarost textů, které někdy nemají žádné hlubší poselství, ale i tuhle částečnou úlitbu R’N’B a neo-soulu, kde se zrovna moc nehraje na nějaké filozofické eskapády nebo jazykové zaumnosti, White udržel v únosných mezích. Nehledě na to, že Beat Spacek chce na nové desce hlavně bavit. A to se mu daří skvěle.
Hodnocení: 90 %
Beat Spacek – Modern Streets (Ninja Tune, 2015)
Nejposlouchanější
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
