Berlínské zatrubnění 6: Génius v roce nula

03572056.png

Je zábavnější koukat na film o editorovi destruujícím svou červenou tužkou romány dychtivého grafomana, nebo na snímek o počítačích, které chytly smrtícího (Ivana) trojana? Stimuluje vás víc pohled na zamlžené meandry řeky Jang-c’-ťiang poseté čínskými znaky, nebo si potrpíte spíš na bludné trmácení blízkovýchodní pouští? Osmihodinový filipínský snímek Lava Diaze sice běží v berlínské soutěži až dnes, nicméně poslední dva dny na festivalu nám opět důrazně připomněly, že únava z filmu nesouvisí ani tolik s jeho délkou, jako spíš s invencí a obratností režiséra.

Britská star divadelní/operní režie Michael Grandage si pro svůj filmový debut Genius vybral látku potenciálně chytlavou, ale v mnoha ohledech zrádnou. Pokusil se zachytit dynamický vztah mezi vizionářským editorem Maxem Perkinsem, jemuž za citlivé zásahy do svých klíčových románů vděčí F. Scott Fitzgerald i Ernest Hemingway, a jeho životním objevem, jurodivým spisovatelem Thomasem Wolfem.

Výsledkem je mdlý paskvil, který je na jedné straně dramaticky zcela plochý, až inertní a na straně druhé zbytečně užvaněný a hudebně i herecky notně přepálený. Především snaživě excentrické etudy Juda Lawa v roli chrlivého psavce Wolfa působí jako nezáměrná pocta montypythonovskému Ministerstvu švihlé chůze na steroidech. Grandageovy snahy snímek formálně rozpohybovat zpravidla vychází naprázdno, jelikož jej vždycky zradí potřeba „obohatit“ filmový jazyk divadelní manýrou, čemuž odpovídá i banální sépiová začouzenost obrazu. Monochromatický tón vizuálu je ostatně dobrou metaforou pro celkovou emoční bezbarvost tohoto podivně přestylizovaného filmu, který je strhující asi jako čtení korektur atlasu much.

Podobně zoufalý dojem v Čelistech zanechal i soutěžní snímek Soy Nero britsko-íránského režiséra Rafiho Pittse, který mohl být velmi příhodným komentářem k současné globální uprchlické krizi i k štvavým výrokům Donalda Trumpa na adresu mexických imigrantů. To by ale někdejší asistent Godardův i Caraxův nesměl své drama o sedmnáctiletém mladíkovi, který ze strachu z deportace a s vidinou zisku Zelené karty narukuje do americké armády, utopit v mělké charakterizaci postav a nemotorných sděleních. Dialogy hrdinů působí nejapně a těžkopádně, dobře míněné politické statementy jsou otřepané a stereotypní, „kubrickovský“ twist předvídatelný. Zbývá solidní kamera Christose Karamanise a krajně nesoudná práce s filmovým časem.

Bolestivé plynutí času jsem bohužel zažíval i u noční gala projekce kvazimystického opusu Crosscurrent talentovaného zástupce tzv. šesté generace čínských filmařů Yanga Chao. Jako milovník rozměrných metráží a neobvyklých režijních strategií asijských tvůrců jsem byl poněkud rozladěn řídkým symbolismem a domýšlivou poetickou veteší snímku, jemuž ale nelze upřít místy mimořádné výtvarné kompozice kameramana Marka Lee Ping Bina (The Assassin, In The Mood for Love). Místo metafyzické reflexe všedního života v Číně a organického prolnutí politické roviny a poezie ovšem Crosscurrent nabídl jen vyprázdněnou estetizaci a myšlenkovou mělčinu.

03572055.png

Pobyt v Chaově rezonanční pagodě si naštěstí nevyžádal žádné zdravotní následky, a tak jsem se nakonec dočkal i zážitku veskrze inspirativního, jakkoli v jádru apokalyptického. Hlavní soutěž totiž infikoval také důležitý, a přitom chytlavý dokumentární malware renomovaného režiséra Alexe Gibneyho. Jeho film Zero Days se věnuje sofistikovanému počítačovému červu jménem Stuxnet, který byl objeven běloruskou firmou VirusBlokAda v létě 2010 a vzbudil pozornost zejména díky své komplikovanosti a přesnému cílení na oblast íránských průmyslových řídicích systémů pro obohacování uranu.

Kybernetická válka má v Gibneyho na pozornost náročném, a přitom naprosto srozumitelném podání podobu abstraktního thrilleru, v němž je kvůli bezpečnosti insiderů nucena mnohá klíčová svědectví deklamovat digitální herečka. Navzdory jisté televiznosti a hojnému využití (často pozoruhodně defenzivních) amerických a izraelských mluvících hlav jsou Zero Days poučnou a znepokojující podívanou v časech nedeklarovaných agresí a nebezpečných geopolitických dysfunkcí.

03572057.jpeg

Přes víkend si lížeme rány těla, v pondělí jsme zpátky se shrnutím a komentářem oceněných titulů. Na viděnou v roce nula.