Bersarin Quartett – filmová hudba bez filmu
Když v roce 2008 vydal německý producent Thomas Bücker svůj dlouhohrající eponymní debut pod aliasem Bersarin Quartett, jednalo se o takové malé zjevení na poli atmosférického ambientu s prvky modern classical a jasně zřetelnými odkazy k soundtrackové produkci.
V průběhu následujících měsíců se ze zdánlivě nenápadného releasu stal na několika hudebních blozích opravdový hit v podobě jednoho z nejstahovanějších alb vůbec. A společně s deskou Night Falls, kterou vydal ve stejném roce další německý producent – Ben Lukas Boysen pod svým aliasem Hecq, se nakonec zmíněná prvotina zařadila mezi to nejlepší, co v roce 2008 vzniklo na poli dark ambientních nahrávek kombinujících v sobě intimitu instrumentální produkce à la modern classical a zároveň epičnost a majestátnost filmové hudby.
Reedice, kterou v roce 2010 zajistilo v té době se na výsluní deroucí vydavatelství Denovali Records, byla už jen oficiálním potvrzením fanoušky dávno znalého faktu o kvalitě oné desky. Další dva roky čekání na eventuální pokračování skončily na jaře toho letošního, kdy německý label oznámil vydání podobně jednoduše nazvané následovnice. Sedmdesátiminutová stopáž římské dvojky s (ve vinylové verzi) celkem 13 skladbami se zdála být až příliš velkým soustem, ale obavy o zbytečné vatové výplně se naštěstí ukázaly jako liché. Druhé album Bersarin Quartett je i přes svou délku velmi dobře uposlouchatelné a především nemá výraznější hluchá místa, během kterých byste si řekli, že vás jich autor mohl ušetřit.
Thomas Bücker oproti první desce ještě více přidal na falešné filmovosti (nebo chcete-li epičnosti) a pastorálním charakteru nahrávky, která místy evokuje třeba právě Hecqovo Night Falls daleko výrazněji než samotný Bückerův eponymní debut. Ten obsahoval i pár skladeb s výrazným nu-jazzovým feelingem a rytmičtějšími podklady, které na novince rovněž ustoupily do pozadí. Prim tu hrají především klavírní miniatury a melancholické smyčcové aranže, obé dokonale organicky provázané s elektronickými texturami.
U fanoušků projektu Bersarin Quartett se samozřejmě záhy po vydání nové desky rozhořela debata o tom, která z obou nahrávek je lepší. Pokud si libujete spíše v pozvolna gradujících atmosférických plochách, máte to rádi na temnější notečku a spíše offbeatově, vyhraje to u vás zřejmě římská dvojka. Pro nejlepší porovnání obou desek ale doporučuji zavítat na webové stránky labelu Denovali Records, kde je zdarma k dispozici záznam moskevského koncertu z února letošního roku obsahující písně z obou dosud vydaných alb.
![Bersarin Quartett – II | foto: Denovali Records 02646020.jpeg](https://vltava.rozhlas.cz/sites/default/files/styles//public/images/02646020.jpeg?itok=q3KTy9qF)
Z hudebního stylu, který připomíná soundtracky k nikdy nenatočeným filmům, se v poslední době stalo až úsměvné a nadužívané klišé, nicméně pro tvorbu Bersarin Quartett byste jen stěží hledali opravdu trefnější přirovnání. Hudební kvality eponymního debutu už prověřil čas. A co se týče druhé řadové desky, vězte, že tenhle soundtrack k sobě žádný film nepotřebuje. Pokud oplýváte alespoň špetkou imaginace, funguje totiž římská dvojka dokonale sama o sobě.
Bersarin Quartett – II (Denovali Records, 2012)
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
![tajuplny_ostrov.jpg tajuplny_ostrov.jpg](https://wave.rozhlas.cz/sites/default/files/styles/cro_3x2_mobile/public/images/dc6840ce882ec3bac8e628bfab9f5bc9.jpg?itok=MGjKRqj7)
![](https://wave.rozhlas.cz/sites/default/files/styles/cro_1x1_mobile/public/images/6515d334428e57ce276151baa6fa5313.jpg?itok=m8R2tATO)
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.