Beyond Reality: Jak skutečná je skutečnost?

11. říjen 2012

Galerie Rudolfinum zahájila podzimní výstavní program expozicí Beyond Reality / British Painting Today. Díla dvanácti umělců, mezi nimi i dvou držitelů prestižní Turnerovy ceny, těží z tradice britské figurální malby a společně reagují na otázku, jak skutečná je skutečnost.

Co lze v procesu vzniku obrazu považovat za realitu? Je to obraz sám, zobrazené téma, nebo je snad realitou původní předloha k dílu? Ideový rámec výstavy Beyond Reality je mnohem složitější. Autorka konceptu výstavy Milena Slavická k formování reality dodává, že „se jedná o konstrukty, které si tvoříme ve vlastní hlavě. Týká se to reality vizuální, přírodní, hmotné, ale i reality kulturní, sociální a především reality umění a dějin umění. Mnozí z těchto umělců odkazují k této zvláštní iluzivní realitě dějin umění, protože záměrně navazují na umění 19., nebo dokonce 18. století a různě si s ním pohrávají, dalo by se říct, že si hrají se sémantickými kontexty“. Tak naznačuje Slavická jeden z tematických okruhů zastoupených v Rudolfinu.

Glenn Brown, Mathew Weir nebo Ged Quinn vytvářejí svými malbami nový diskurs, čerpají z děl klasických mistrů a historické malby (romantismus, pozdní rokoko), kterou vztahují k dnešku, a přinášejí tak nové kontexty. Významovou proměnu uměleckých děl brutálně a doslovně realizuje známá dvojice bratrů Chapmanových, jejichž zhyzděná Panna Marie předchází cyklu Jednoho dne už nebudete milováni. Hrátky s vnímáním dějin umění se tady odehrávají na plátnech skutečných portrétů Britů z 18. a 19. století, jejichž tváře Chapmanové přemalováním nesmlouvavě rozkládají.

02735174.jpeg

Objemnější část výstavy, z velké části šité na míru prostorám Rudolfina, řeší fenomén fotorealismu. Snaha o nejvěrnější zobrazení v případě některých umělců navazuje na silnou tradici britské figurální malby, reprezentované např. solitérem Lucienem Freudem. Hvězdný Damien Hirst se s diváky dělí o osobní zkušenost přítomnosti u porodu a typicky zůstává v medicínském prostředí, druhý z vítězů Turnerovy ceny – Keith Tyson – vědecky zkoumá medializovanou přírodu srovnáním několika výbuchů atomové bomby. Vztah filmového obrazu a realistické kresby pak prohlubuje ve svých miniaturních kresbách tužkou Marie Harnett. Jonathan Wateridge pracuje metodou malířů 19. století, figuranty po vzoru dřívější portrétní praxe aranžuje, fotí a na plátně pak divákovi prostřednictvím umělé reality s řadou detailů vypráví konkrétní příběh.

Mezi dvanáctkou umělců střední generace, rozptýlených v Londýně, najdeme také v Británii žijícího českého umělce Hynka Martince. Jeho uchopení reality nese název Zuzana. Trojice portrétních variací jeho přítelkyně ukazuje na provázanost fotografie a malby, do níž zapracovává faktor času. Tvorba Hynka Martince dává do překvapivé souvislosti českou a britskou uměleckou tradici. „Ta tradice je trochu jiná, celkově vypadá anglické umění jinak. Všichni hovoří o ostrovní kultuře, ale v podstatě mají pravdu. Je to kultura neobyčejně svébytná, zajímavá a vlastně pro nás dost neznámá, protože málokdo zná třeba anglické umění 18. a 19. století. Zrovna teď se otevřela výstava Prerafaelitů. A můžete se zeptat mnohých českých umělců a spousta z nich nebude vědět, že taková skupina existovala, zatímco všichni budou znát Barbizony. Je to proto, že české umění se orientovalo na jiné země, nejdřív na Německo, pak na Francii, Ameriku, znovu na Německo, ale nikdy ne na Anglii.“ dokresluje celý kontext Milena Slavická a dodává, že teprve dnes vnímáme Británii jako jedno z předních center evropské malby.

02735178.jpeg

Výstavu Beyond Reality můžete v Galerii Rudolfinum navštívit do 30. prosince.

Spustit audio