Bezmoc mocného vládce Oze

18. březen 2013

Vědí vlastně v současnosti ještě u Disneyho, jak oslovit svého diváka? Nebo jsme v případě kultovního studia, které historicky vynikalo vyhraněnými produkty, svědky tápání, které je z diváckého hlediska nepříliš atraktivní?

Záležitosti jako John Carter, Tron či stále více bezpohlavnosti v kdysi vizionářských produktech Pixaru by naznačovaly, že na tomto nespokojeném fanouškovském mručení je víc než zrnko pravdy. Tápání se alespoň komerčně nevztahuje na výpravné interpretace pohádek. Víc než miliardu dolarů vydělala Alenka v říši divů a jen o něco méně houževnatě si v kinech počíná Mocný vládce Oz. Důvod k divácké rozkoši? Sotva.

Vyhlášený hračička Sam Raimi natočil snímek, jehož vztah k legendárnímu fantasy muzikálu Čaroděj ze země Oz (1939) je poněkud kryptický. Není to zcela určitě remake, protože v centru příběhu už nestojí dospívající kansaské děvčátko Dorotka, její střapatý pejsek a touha najít zemi za duhou, kde by nežila zlá sousedka paní Gulchová.

Raimiho film vypráví příběh potulného kouzelníka Oscara, který si vydělává na živobytí varietní ochotničinou a existencí proplouvá coby příslovečný darmoděj a sedmilhář. Při jednom z dalších úniků před svými hříchy ho oko hurikánu odnese do fantaskní říše, v níž vládnou tři čarodějnice, z nichž jedna musí být náležitě „wicked“, aby mohla přimět hrdinu zachránit říši plnou štěbetavých trpaslíků a létajících opiček a odhalit tak jeho lepší já.

Z filmu Mocný vládce Oz |foto: Falcon

Je tedy Mocný vládce Oz prequelem slavného muzikálu? Nesměle krčím rameny. Říše Oz byla halucinací omráčeného děvčete, jak by do ní pak mohla jiná postava cestovat? Nejde jen o akademickou disputaci. Raimi se zejména esteticky k originálu odvolává a využívá jeho nezaměnitelně syté technicolorové palety i výtvarného řešení. Navíc úvodní sekvence jeho filmu, umístěná v prašném Kansasu, využívá podobně jako stará verze tradičního formátu 4 : 3 a černobílé palety. Je to neobyčejně poetická, vtipná a okouzlující poklona předválečné kinematografii, onomu šarlatánství a opulentnosti malovaných pozadí i studiové výpravy.

Bohužel tím pro mne okouzlení Raimiho projektem končí. Jakmile křečovitý a stereotypně přehrávající James Franco urazí štreku do země „za duhou“, nastoupí dobře známá poetika sériových atrakcí, tryskajících barev, digitálního přísvitu a oslepující pompy, která fantazii spíše umrtvuje, než stimuluje. Naštěstí pro mocného Oze Raimi dokáže jistý závan života do CGI scenérií propašovat skrze temnější hororové momenty, celkem půvabné pocty filmu jako mocné iluzi a nápaditá režijní řešení klíčových momentů.

S připočtením vydařených umělých figurek, které hrdinu na jeho cestě k polepšení vyprovázejí, se dojmy z Mocného vládce Oze pohybují kdesi v přijatelném žánrovém nadprůměru, k němuž třeba jeho disneyovský ideový předchůdce, bombastická Burtonova Alenka v říši divů, měl vinou celkové otřesné sterility dál.

Z filmu Mocný vládce Oz |foto: Falcon

Achillovou patou Mocného vládce Oze je jednoznačně nevyrovnanost tónu a záplava klišé a předvídatelností, které film dokáže odvyprávět jen jako x-tou verzi totožného syžetu o osvobození pohádkové země. Vedle férických výjevů, které se obejdou s jedinou výjimkou bez zpěvů, se nacházejí bídně napsané melodramatické proslovy čarodějnic, otravně se opakující momenty hrdinova sebezpytování a polovičatá snaha povýšit Oze na dospělejší fantasy.

Je to zkrátka pokus o univerzální rodinnou zábavu, v níž si každý najde svou trochu, bohužel pokus nedotažený, roztržitý a hlavně v závěru neúnosně natahovaný. V porovnání s rozezpívanou a programově nekonfliktní verzí z roku 1939 vynikne bezradnost nejlépe. Nový Oz je oproti ní snímkem naivnějším a méně poetickým, posedlým možnostmi technologií, ale selhávajícím v tom nejzákladnějším – schopnosti vytvořit samostatný, fungující a pohlcující svět. Spíše než mocný je zkrátka novodobě disneyovsky bezmocný.