Biophilia roste vlastním životem

Loňská řadová deska Björk Biophilia byla od počátku koncipovaná jako otevřená platforma – skladby existovaly i v podobě aplikací pro chytré telefony a každý z posluchačů tak měl bezprostřední možnost nakládat s původními zvuky tak, jak mu to jeho kreativita umožnila. Bylo tedy nevyhnutelné to, co se také brzo stalo –síť zaplnily remixy, které vypráví příběh Biophilie z jiných úhlů.

Björk se zachovala očekávatelně, tak, jak jí velí její svobodomyslná povaha – remixování skladeb uvítala, shromáždila ta nejlepší přepracování a pod krycím jménem Bastards je vydala na samostatné desce. Nahrávka pod záštitou labelu One Little Indian má prý sloužit těm, kteří se nechtějí účastnit internetových rituálů lovení v hudebních blozích, je připravená pro ty posluchače, kteří spíše touží přijít k hotovému.

Tenhle krok Björk je pochopitelný, i když je potřeba zmínit, že velká část poezie remixů spočívá v jejich nekontrolovatelném kolování po síti a právě v onom objevování. Když se dají dohromady, odpadne ona objevitelská část a místo toho před člověkem leží třináctka skladeb – snadněji v ten moment vyjde na povrch fakt, že ne všechny remixy jsou objevné a povedené.

Björk – Bastards |foto: One Little Indian

Nejvíc z Bastards vyčnívají ty skladby, které jejich autoři změnili k nepoznání. Německý zvukový chirurg Alva Noto proměnil vokál Björk v šamanské zaklínání androidů, jedni z kandidátů na objev roku Death Grips zase kousky z Biophilie organicky promíchali s vlastními skladbami, použili tedy spíše strategii mashupu než remixu. Výsledek je ale vynikající.

S arogancí sobě vlastní pak původní zvukovou matérii uchopil Omar Souleyman. Oba z jeho příspěvků atakují stopáž sedmi minut a teprve v poslední třetině se objevuje hlas Björk – do té doby jde o klasickou orientální litanii s vyšinutými beaty.

Kromě zmíněných už ale za zmínku stojí snad jenom Virus v remixu od Hudsona Mohawka a dvojice skladeb od Matthewa Herberta. Ostatní remixéři, ať už to jsou These New Puritans, The Slips nebo Current Value, se nechávají strhnout mocným hlasem Björk, který má ve výsledném zvuku zásadní slovo – práce dotyčných pak spočívá jenom v aplikaci nevýrazných beatů.

Ať už je ale výsledná podoba jakákoliv, ideologicky je nutné ocenit odvahu Björk, která remixový projekt autorsky neiniciovala a prakticky se na celé desce podílela jenom jako kurátorka. Biophilii by nejvíc slušelo právě naprosté oproštění se od myšlenky autorství, skladby jsou přímo stvořené k tomu, aby dál rostly vlastním životem. Bastards sice jenom naznačují možnosti jednotlivých písní, i tak jsou ale krokem správným směrem.

Björk – Bastards (One Little Indian 2012)