Bourneův odkaz: Čekání na Jasona

17. srpen 2012

Bourneův odkaz se k Bourneovu odkazu chová s nápadnou pietou, jakoby se považoval jen za dočasného strážce dědictví, který očekává návrat skutečného majitele.

Trilogie o agentovi s rozštěpenou identitou vyznačila zásadní přelom v žánru špionážních filmů. Při zachování dospělého tónu a rozvětvenosti zápletky se zejména její dva poslední díly staly manuálem moderní akční podívané, podmanivé kinetické jízdy, která důvtipně pracuje s tříští různých druhů záběrů a perspektiv. Ačkoli Bourneovo ultimátum (2007) uzavřelo jednu z větví vyprávění, důležité otazníky zůstaly i nadále viset ve vzduchu.

Sice už víme, kdo byl Jason Bourne, ale netušíme, jak se bude vyvíjet jím započatý souboj s představiteli šedého systému, v němž dochází ke genetickým a psychologickým manipulacím s agenty a v němž se pod pláštíkem oficiální politiky někteří mocní jedinci uchylují k ilegálním akcím ve jménu národní bezpečnosti. Vzpouru, kterou nevědomky započal experiment jménem Jason Bourne hledáním své ztracené identity, je stále třeba dotáhnout do konce – a v cestě stojí stále dost mocných nepřátel, pro něž jsou bezpečnost státu a vlastní ambice snadno zaměnitelnými pojmy.

Zvědavost, jak si povede agentka Pamela Landyová při senátním slyšení a zda dokáže obhájit pracně vydobyté důkazy o spiknutí uvnitř CIA, však čtvrtý díl série ponechává stranou. Sám je totiž spíše epizodní odbočkou, která dějově začíná souběžně s třetí částí trilogie a rozvíjí některé její dílčí motivy. Nový hrdina Aaron Cross má k původnímu vyprávění volný vztah. Pochází z podobného programu jako Jason a má se stát obětí zametání stop po nepovolených pokusech s agenty. Na své cestě potkává malé bournovské stopy, jeho boj se však s trilogií převážně letmo míjí.

Z filmu Bourneův odkaz |foto: Bontonfilm

Jde tu v zásadě o mnohem banálnější věc než v případě Jasona Bournea, který zápolil s autoritami o právo na vlastní identitu. Cross si chce tu svou, mocně podpořenou experimentálními léky, udržet. Motivace této touhy však neotevírá ani zdaleka tolik produktivních souvislostí a interpretací. Nová postava tak netáhne tolik jako Bourne, nemá dráždivé tajemství ani zřejmou funkci ve špiónské pavučině trilogie. Jde spíše o vedlejší produkt, který se snaží nestát cestě hlavní bourneovské linii a s přílišnou opatrností si hledá místo na jejím okraji.

Režisér Tony Gilroy je autorem scénářů k původním filmům, i proto se jeho obezřetné našlapování jeví zdánlivě těžko pochopitelné. Bourneův odkaz nemá strhující „dopředivou“ energii předchůdců, zakopává o oslí můstky násilně vložených retrospektiv i tuctové pouto hrdina – vystrašená vědkyně, a když už najde silnější tah a výraznější rytmus, stáhne ho k zemi zmíněná opatrnost a neschopnost hlavní postavu smysluplně zařadit do bobtnajícího univerza Bourneovy mytologie.

Nelze však přehlížet zjevné klady – předně i v tak malém manévrovacím prostoru, jaký Aaron Cross skýtá, se herecký představitel Jeremy Renner dokáže pohybovat s neobyčejnou obratností a přesvědčivostí, s níž zvýrazňuje nezřetelné nuance traumatizovaného agenta s pohnutou minulostí. Gilroy se navíc po většinu filmu dokáže vyvarovat zbytečného plagiátorství a vyprávění vede chytře. Ač film sází na dialogy a zdaleka není tak elegantní a úsporný v dávkování informací jako snímky předešlé, má slušný spád i atmosféru.

Z filmu Bourneův odkaz |foto: Bontonfilm

V akčních scénách se nedočkáme precizního načasování a důvtipného segmentování děje typického pro Greengrassovy filmy, přesto najdeme několik důmyslných hříček s časem a prostorem, které se snadno vryjí do paměti. Kámen úrazu se přivalí ve chvíli, kdy film zhruba v poslední půlhodině ucítí nutnost vyhovět odkazu trilogie a začne se až příliš tlačit do dynamického střídání celků a detailů, změn hloubek pole a frenetického tempa. V té chvíli jasně vyniknou Gilroyovy limity a odbrzděné dění vždy narazí na nedůslednost detailů či rušivou křečovitost.

Agent Aaron Cross dědictví předchůdce nijak neposunul, ale ani nepoškodil. Přispěl k němu prokreslením několika detailů, sám se však výrazně nevyprofiloval. Nebýt Jeremyho Rennera, působil by vysloveně jako bludný kámen. Takhle si osobuje snesitelnou roli zábavného majordoma, který čeká, zda se náhodou původní majitel nevrátí. Nechci být špatným prorokem, ale tohle očekávání bude nejspíš to nejsilnější, co si z kina odnesete.