Bratři v punku. Manická prudkost zůstala The Cribs i po třicítce

„Odešel jsem z Anglie ve chvíli, kdy nastal vrchol komercionalizace indie rocku. Cítil jsem se jako papiňák před výbuchem. Bylo tu tolik kapel, že se z toho stal krysí závod. Tehdy se nám už docela dařilo, takže hrozilo nebezpečí, že se zasekneme na místě a zpohodlníme. Naštěstí se nám povedlo se z toho vysekat,“ vzpomínal Gary Jarman v rozhovoru pro Hunger TV na zmíněné období.

Před vydáním aktuálního alba For All My Sisters opustili The Cribs stáj labelu Wichita a podepsali kontrakt s britskou odnoží Sony Music. U kapely, která během několika dní vyprodala celé turné a platí za dost možná nejvlivnější ostrovní kytarovku současnosti, se tak jedná o celkem logický krok.

Skladby jako Different Angle nebo Burning for No One fungují na kontrastu popových nápěvů a Garyho ostrého vokálu, který umí být naléhavý i zábavný zároveň. Ačkoliv už jsou The Cribs v Kristových letech, jejich hudbou stále protéká svěží spodní proud, což možná nejlépe ilustruje track City Storms a závěrečná sedmiminutovka Pink Snow. Píseň Finally Free je zase sebeironickým flashbackem do dob, kdy si členové The Cribs mysleli, že vrcholem jejich života bude cestovat s kapelou po celém světě.

The Cribs – For All My Sisters |foto: Sonic Blew

Kapela na šestém albu ustála všechny personální hurikány a intimní dramata. Jedna věc je na For All My Sisters evidentní: The Cribs vyspěli. Jádro jejich tvorby ale zůstalo netknuté, aniž by zapáchalo přehnanou nostalgií a nudou. Stejně jako na předchozích deskách i na novince je cítit řezavý feministický podtón, jak ostatně naznačuje už samotný název. I díky pronikavým textům, manickému jiskření a silné bratrské chemii vykročili The Cribs do nové éry své existence lehce a sebevědomě.

Hodnocení: 70 %
The Cribs – For All My Sisters (Sonic Blew/Sony RED, 2015)