Bydlení je podle ústavního pořádku lidské právo. My ho ale stále vnímáme jako něco za zásluhu, říká dokumentarista Tomáš Hlaváček

Nepopulární téma pomoci lidem, kteří jsou v sociální nouzi, se ale podle dokumentaristy bojí řešit také politické strany. „Působí to totiž proti principu zásluhy, ve kterém jsme jako společnost ponořeni. Neustále se navzájem sledujeme, kdo co má jak zaslouženě. Nevím, jestli se vám někdy stalo, že by po vás pronajímatel chtěl, abyste si bytu vážil víc než jen tím, že platíte nájem. A přesně to se v Brně během projektu Housing First také mimo jiné dělo a děje,“ popisuje.

Vedle dvou hlavních linek dokumentu – sledování bytové situace jednotlivých rodin a jejich zabydlování v rámci projektu Housing First a politické pozadí celého projektu personifikované do Martina Freunda z hnutí Žít Brno – Hlaváčkovi během natáčení postupně vykrystalizovala ještě třetí linka, která nakonec vyústí v nepřímé pokračování.

„Téma byznysu s chudobou a ‚lordů‘ ubytoven mě hodně zajímalo, a tak jsme se pustili do sledování jedné z nejhorších ubytoven v Brně. Celé se to ale tak rozrostlo, že jsme se rozhodli z toho udělat samostatný film o ekonomické a morální dynamice na ubytovnách,“ říká režisér, podle kterého bude chystaný dokument ještě „těžší náloží“ ve smyslu zobrazení toho, co se lidem na okraji děje.

Jaký vidí Tomáš Hlaváček paradox v bydlení Romů? Proč města ubytovny potřebují a odpouští se v Brně úspěch? Poslechněte si celý rozhovor s dokumentaristou Tomášem Hlaváčkem o projektu Bydlení především.