Bydlet s mámou je jako manželství bez těch příjemných věcí. Jak se žije u rodičů ve třiceti?

Na první pohled to může vypadat jako ukázkový mamahotel. Skvěle by zapadl do statistiky, která tvrdí, že mladí lidé žijí u rodičů déle než dřív. Jenže Loriin příběh je o dost komplikovanější. To ona totiž pomáhá mámě, která si na byt vzala hypotéku, a když kvůli epidemii covidu přišla o práci, nezvládala ji sama splácet.

9 fotografií

„Pamatuju si, jak to pro mě bylo extrémně nepříjemné, že končí nějaká moje cesta, měla jsem plány. Utlo se to a šupajdy zpátky k mámě do malého bytu,“ vypráví Lori. „Ulehčuje mi, že v momentální situaci jsou všichni rozbití. Ale je to hrozně náročné. Říkáš si: žiju s mámou, je mi třicet. Pak si ale řeknu, že to jsou bláboly,“ říká Lori, které v soužití dost pomáhá fakt, že jsou si s mámou blízké.

I Šimon má dobrý vztah se svými rodiči. Možná je to i tím, že nesdílí stejnou domácnost, ale jsou „pouze“ sousedé. Za tátou a za mámou se prý chodí, když dojde tatarka, občas si otevřou lahev piva a něco kutí.

Čeká je ale ještě větší společný projekt. Rodiče Šimonovy ženy totiž staví společný mezigenerační dům. „Jsou to hrozné nervy, už jsme se párkrát pohádali,“ říká Šimon, když mluvíme o různých preferencích bydlení.

Proč Lori znovu bydlí u mámy? A proč jejich společné bydlení vypadá statisticky jako mamahotel, ale když slyšíte její příběh, těžko se bráníte dojetí? A není možné, že je mamahotel tak trochu společenský výmysl? „Mamahotel je jednoduchá odpověď na složitou otázku,“ říká sociolog Petr Kubala. Jak demytizuje tolik vysmívané bydlení u rodičů? Poslechněte si čtvrtou epizodu série Návštěvníci a vydejte se za Lori a Šimonem.